𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

DRAK

Na obzoru se objevil další ostrov, a tak narnijská loď zamířila na břeh. Jakmile byli na mělčině, nasedli do člunů a veslovali na pláž. Lili si vzpomněla, jak při minulé návštěvě Narnie veslovala s Edmundem. Mimoděk mírně zrudla. Naštěstí si toho nikdo nevšiml.

"Až budeme na břehu, půjdete všichni hledat nějaké zásoby a jídlo. My čtyři se tu porozhledneme." Oznámil Kaspian. Eustác se zamračil.
"Ale vždyť je nás pět?" Ostatní se na něho pomalu otočili a vyčkávali, co dodá.

"Vážně mě neposílejte s krysákem..." Prosil. Myš na vedlejší lodi se rozčílila.
"Já to slyšel." Poznamenal Rýpčíp.
"Ušoune..." Řekl ještě Eustác.
" I tohle jsem slyšel." Řekl Rýpčíp následován salvou smíchu celé posádky.

Jakmile byli všichni na ostrově, Eustác se nenápadně vypařil.

Lili, Kaspian a Edmund se vydali na obchůzku. Lucka, která si všimla, že Eustác zmizel, šla na samostatnou výpravu, hledala svého bratrance.

Kaspian objevil průzor v zemi. Vypadalo to, že vede hodně hluboko. Hodil dolů kámen. Jak zjistil, tak hluboké to zas nebylo. Všichni tři se spustili dolů do prostorné jeskyně. Šli širokou chodbou tak dlouho, až narazili na jezírko. Ve vodě tam bylo něco zlatého. Jako socha.

Edmund utrhl ze zdi kus kořene, který tam prorůstal kameny a konec namočil do vody. Kořen se začal měnit na zlato. Edmund sebou trhl a kořen upustil. Lili se na to dívala  zděšeně. Vzala Edmunda za rameno.
"Nelíbí se mi to, prosím, pojďme pryč."  Prosila ho.

Edmund se natáhl pro meč a za čepel zachytil druhý meč, který byl ve vodě. Jakmile ho vytáhl z vody, Kaspian ho uchopil. Pak Edmund sebral nějakou mušli ze země a ponořil ji do vody. Jakmile byla zlatá, vzal ji do ruky a dlouho se na ni díval.

"Na co tak zíráš?" Zeptal se trochu rozčileně Kaspian.
"Mohli bychom být bohatí..." Prohlásil nepřítomně Edmund.
"Z Narnie ale nic nemůžeš odnést, je to tu úplně jiný svět." Řekla tiše Lili. Edmund se na ni otočil.
"To říká kdo?" Lili se zamračila. Nechápala, co tím Edmund myslí. Přesto odpověděla.

"Já..." Chvíli bylo ticho, než Edmund vstal.
"Ty o tom vůbec nic nemůžeš vědět, nemůžeš mi říkat, co můžu, nebo nemůžu udělat, nejsi moje máma, ani nebudeš, copak nechápeš, že všechny jenom štveš a nikoho nezajímáš? Nikomu na tobě nezáleží, ani nikdy nebude." Pronesl Edmund.

Lili měla slzy v očích. Připomnělo jí to hádku s Petrem. Proč jí neustále všichni připomínají, že tu nemá co dělat? To ona se přeci obětovala za jejich životy, měli by projevit alespoň trochu vděku a ne ji metat do obličeje, že jich není hodna. Sáhla po svém vlastním meči a vytasila ho proti Edmundovi.

"Já myslela, že jsme kamarádi..." Řekla a podívala se mu do očí.
"Nikdy jsme nebyli." Řekl Edmund. Kaspian to celé s úděsem sledoval. Když i Edmund vytáhl meč na Lili, které chvíli trvalo, než si uvědomila situaci a začala se bránit, ji Edmund sekl několikrát tak, že se jí z ran začala spouštět krev, Kaspian konečně rozmrzl a zasáhl.

"Tak dost, copak to nechápete? Tohle místo vás začarovalo! Nechte toho, jdeme pryč....Lili, jsi v pořádku?" Zeptal se nakonec své kamarádky, která již seděla v písku a držela si rány.
"Jo, to bude dobrý." Řekla a popotáhla. Z očí se jí řinuly slzy, které si otírala rukama, čímž si po obličeji roztírala krev.

Všichni se vydali pryč. Edmund nevěděl, co si se sebou počít a Lili nechtěla nic slyšet, ani pomoct nechtěla, ačkoliv to vypadalo, že pomoc opravdu potřebuje. Utrhla si kus svého oblečení, aby si mohla obvázat rány. Edmund nic takového udělat nechtěl, ale Lili neposlouchala jeho omluvy. Neustále jenom popotahovala a snažila se zbavit krve na obličeji.

Eustác se plížil po písku, byl daleko od pláže, kde ostatní stále seděli a čekali na něho a Lucku.
"No jistě, sledujte modrou hvězdu na ostrov Ramanašamana a položte šavličky na stůl mluvícího lva..." Mluvil sám pro sebe a nekoukal se na cestu, takže uklouzl a skončil v rokli. Rozhlédl se kolem. Všude kolem sebe měl zlato.

Vydal se dál až narazil na něco, co ho zaujalo. Byl to náramek. Už ho chtěl sebrat, ale lekl se, když spatřil, že náramek má na ruce nějaký kostlivec. Raději ho odkopl a náramek mu sebral. Pak se vydal hromadit zlato.

Když Lucka přišla k rokli, kde uviděla zlato, Eustac už tam nebyl. Lucka sešla do rokle. Jediné, co našla, bylo oblečení a spálený deník, patřící Eustácovi. Podle toho, co Lucka viděla usoudila, že Eustác je mrtvý. Byla smutná, ale musela se vrátit.

Když byli všichni na lodi, ozval se řev z ostrova. Nebyl to však lidský řev, a jak se později ukázalo, byl dračí. Jakmile drak přiletěl k lodi, byli již všichni připraveni na střelbu, kterou zahájili ihned, jak se drak usadil na stěžni. Rýpčíp na nic nečekal a vyběhl po stěžni nahoru. Svůj meč zabodl drakovi do nohy.

Drak se rozčílil. Vzlétl, ale než zmizel, chytl Edmunda a odnášel ho pryč. Edmund křičel z plných plic. Lili se na to vyděšeně podívala, málem řvala taky, ale stále ji všechno bolelo. Měla jen pár škrábanců, ale některé byly hluboké. Nedovolila Lucce použít její kouzelnou lahvičku, říkala, že se může stát něco horšího, tak by neměla plýtvat.

Drak Edmunda odnesl až k plošině, na které byla napsána nějaká písmena. Když si to Edmund přečetl, zděsil se. Stálo tam: já jsem Eustác
"No to si děláš legraci!" Prohlásil Edmund. Drak odnesl Edmunda zpět na loď. Lili okamžitě vyběhla a než vůbec Edmund začal mluvit, Lili se na něho pověsila a silně ho objala.

"Odpouštím ti...hlavně už nikam nemiz." Pošeptala a pak pustila Edmunda, aby mohl oznámit, co se dozvěděl.