Hermiona
O měsíc později
Snad poprvé v životě se sama sebe ptala, jestli udělala dobře. Mozek jí říkal, že ano, ale srdce mělo jiný názor. Vždy se řídila podle toho, co jí radila její mysl, ale proč měla teď opravdu pocit, že by se nejraději vrátila a vzala to zpět? Nechtěla si to přiznat, ale něco ji k němu táhlo, proč se tomu tolik brání?
Jenže teď už bylo pozdě o tom uvažovat. Všechno se vrátilo do starých kolejí. Draco je opět takový, jaký býval vždycky, až na jedno- už nevyhledává situace, kdy by si z ní utahoval. Naopak se jí vyhýbá a to dost dobře. Málo kdy, ho zahlédla za poslední měsíc a snad ještě méněkrát se podívali jeden druhému do očí, a když už takový okamžik nastal, ihned se odvrátil s nečitelným výrazem.
Avšak něco bylo přece jen jinak. Cítila to všude kolem sebe. Věděla, že se to blíží a už brzy vypukne válka, ale stále nebyla připravená, ani netušila, jestli se na to vůbec nějak psychicky připravit jde. Harry nebyl v jednom kuse k nalezení. Pořád mizel společně s Brumbálem hledat viteály a jí nezbývalo nic jiného, než se dál učit a dělat, jakoby se vůbec nic nedělo a všechno bylo stále růžové.
„Hermiono, děje se něco? Jsi nějaká zamlklá.“ Vyrušila ji z přemýšlení Ginny.
„Ne, všechno je fajn.“ Usmála se na ni.
Povídaly si cestou na kolej a přesně v té chvíli se to stalo. Zastavila se, nebyla schopná slova. Ginny se nedívala před sebe, a tak jí uniklo to, co se dělo přímo před ní. Hermiona jí strhla za roh, aby je neviděli.
„Co se děje?“ Ptala se nechápavě Ginny, ale když se nakoukla za roh, pochopila.“O muj bože“ Šeptla a zakryla si pusu.
Přímo před nimi vycházelo několik smrtijedů z komnaty nejvyšší potřeby a nakonec si všimla i blonďaté hlavy, která se rozhlížela kolem, jestli je vzduch čistý.
„Ginny běž na kolej a zůstaň tam.“
„A co ty?“ Ptala se se strachem, a když si všimla pohledu Hermiony, došlo jí, co má zalubem.
„Ne Hermiono“ Zakroutila hlavou, ale zadržet ji už nestihla, protože Hermiona vyrazila vpřed a plížila se za smrtijedy.
Došla až k Astronomické věži. Počkala, až si byla jistá, že jsou dostatečně daleko a nemůžou si jí tak všimnout. Vyšla tedy nahoru a pohled, který se jí naskytl, jí vyrazil dech. Schovala se do stínů a pozorovala to, co se dělo kousek nad ní. Píchlo jí u srdce, když viděla Draca, jak míří na Brumbála a Bellatrix mu do ucha šeptá, ať to udělá.
Nemohla se na to dívat. Drásalo jí zevnitř, že nemůže nic udělat. Odvrátila pohled a v té chvíli si všimla obrysu siluety, která se k ní blížila ze stínu. Vytáhla si hůlku, ale když uviděla, že je to Harry a ukazováčkem na ústech jí naznačuje ať je zticha, složila hůlku a přikývla. Přišel až k ní a chytil ji za ruku. V dalším okamžiku se nahoře objevil Snape a všechno proběhlo neskutečně rychle. Uslyšela kletbu, kterou vyslal na Brumbála a její ozvěna jí v uších zněla ještě chvíli po tom. Ucítila horké slzy na svých tvářích a víc stiskla Harryho ruku.
Smrtijedi se odebrali pryč a Draco byl mezi prvními. Bellatix se smála, tančila a odcházela jako poslední, a taky se jako jediná až moc přiblížila k nim.
Začali s Harrym couvat, když Harry do něčeho kopl, rozřinčelo se to a upoutali tak Bellatrixinu pozornost.
„Kdopak se nám tam schovává?“ Uslyšela ten řinčivý hlas a zamrazilo ji. Pohlédla na Harryho. Nemůže dovolit, aby ho našli.
Strčila do něj, a tak ho schovala ještě víc do stínů. Sama vystoupila ven, aby čelila Bellatrix.
„Podívejme se, kohopak to tady máme.“ Přišla k ní a pohladila Hermionu po tváři. Ta se na ni jen znechuceně dívala.
„Třešnička na dortu.“ Než stihl Harry cokoli udělat a zahrát si na hrdinu, tak jako vždycky, byly pryč. Hermioně se ulevilo. Byla ráda, že je Harry v bezpečí, ale úlevu během vteřiny vystřídal strach. Co teď s ní bude?
A potom ji pohltila tma a na nějakou dobu se jí starosti vypařily z hlavy.
Probudila se, otevřela oči a zmateně se rozhlédla kolem sebe. Kde to je? Byla si jistá, že je v cele, v pěkně vlhké a chladné cele. Přitáhla si kolena k tělu a objala je rukama. Hlavní je, že je Harry v bezpěčí. Opakovala si dokola, aby se uklidnila. Udělala si správnou věc.
Mříže se se skřípáním otevřely a do cely ladně vešla Bellatrix.
„Ahoj Broučku.“ Usmála se na ni a v očích měla bláznivý lesk.
„Co po mně chceš?“
„ Ale broučku.. Já myslela, že je ti jasné, proč jsem si tě sem přivedla, ale můžu ti to ihned ukázat.“ Opět ten lesk v očích. Zdál se jí ještě zřetelnější. Proč raději nedržíš klapačku Hermiono?
Bellatrix na ni namířila svou hůlku a Hermiona se snažila připravit na to, co příjde, ale ať už čekala cokoli, na tak pronikavou bolest se připravit nedokázala. Pohltila ji pronikavá bolest v celém těle. V žilách jí místo krve proudila horoucí láva a pohltila jí uplně všechny orgány. Nevydržela to a zachvíli se celou ozval pronikavý křik.
_________________________________________
Chci moc poděkovat za votes a komentáře :) moc si toho cením, když to vůbec někdo zanechá :)
Snad se vám povídka líbí, a když někdo napíše svůj názor budu neskutečně ráda :)
ČTEŠ
Sentenced (Dramione ff)
Фанфик„ Co mi sakra chceš?“ Zeptala se a pořád si udržovala kamenný výraz. Bod pro ni. On se právě teď cítil tak hrozně, že to nedokázal. V obličeji měl zlomený výraz, přesně tak, jak se i cítil. Něco si uvědomil, ať to chtěl nebo ne. Ona byla ta, která h...
