Sentenced (Dramione ff)

5. kapitola

Přísahám, že se to časem rozjede :) :D Moc potěší komentář o tom, co si o této povídce myslíte.. ikdyž zatím asi nic moc myslet nejde :D  Tahle kapitola je celkem zbrklá :D ale tak doufám, že se bude líbit... :)

_______________________________________________

Hermiona

Naštvaná se vrátila na kolej a hodila knihu na postel, ze které opět vypadl ten pergamen a sedmikráska.  Chvilku se na ní zastavila pohledem. Proč to dělal? Nutil ji přemýšlet o tom, jestli by se mu mohla líbit i přesto že věděla, že je to absolutní nesmysl. Dokonce začala o Malfoyovi přemýšlet v jiném světle, i když to byl stále namyšlený idiot, který si myslel, že vládne světu, ale i přes to jí tohle gesto přišlo milé… I když opět věděla, že to nemyslel vážně a že je to jen další jeho vtip, který ji ale tentokrát zraňoval víc, než kdyby jí nazval mudlovskou šmejdkou. Tentokrát si totiž zahrával s jejími city.

Vzala pergamen do ruky, roztrhala jej na kousíčky a vyhodila.  Nedovolí Malfoyovi si s ní takhle zahrávat. Zhroutila se na postel a vzala do ruky sedmikrásku. Konečky okvětních lístků byly zbarveny do jemně růžové. Podruhé si k ní přivoněla a pousmála se. Nebo možná počká, až jí tohle gesto objasní. Otevřela knihu, kterou jí vrátil a založila do ní sedmikrásku. Tu vyhodit nedokáže. Chtěla věřit, že v Malfoyovi je něco dobrého, ale zatím k tomu nic nenaznačovalo. Nic si nepřipouštěj. Byl to jen další blbý vtip. Opakovala si dokola. Není možné, aby tohle, někdo jako Draco Mayloy myslel vážně.  Povzdychla.  Nebude nad tím přemýšlet. Zvedla se a se svým oblíbeným mudlovským románem se vydala k jezeru. Rozhodla se knihovně na pár dní vyhýbat. Sedla si na kamenný břeh a otevřela knihu. Vítr si pohrával s jejími věčně neposednými vlasy a odvál jí je z obličeje, takže jí nepřekážely, tak jako vždycky.  Zanedlouho ji kniha úplně pohltila. Žádný Malfoy. Žádné pochybnosti. Teda alespoň do chvilky, než jí něčí studené ruce zabránily ve čtení a zcela zakryly její oči.  Leknutím se napjala.  Co když je to Malfoy? Chytila ruce a stáhla je ze svého obličeje. V tu chvíli se vedle ní objevil Ron a doširoka se na ni usmál.

„ahoj Hermiono.“  Vrátila mu úsměv a někde v hloubi mysli ji překvapilo, že vlastně aspoň z malé části chtěla, aby to byl Malfoy. Jen kvůli vysvětlení samozřejmě.  „Rone, Ahoj. Kde máš Harryho?“
„Nevím a neříkej to takhle, protože to zní divně.“ Znechuceně se zamračil a Hermiona se rozesmála.

„Hahaha. Velice vtipné.“ Řekl s úsměvem a jemně ji šťouchl do ramene. Hermiona zavřela knihu a sevřela ji na klíně.

 „Co to čteš?“ Zeptal a natáhl se po knize, ale Hermiona ji včas schovala za záda.

„Od kdy tě zajímají knížky?“  Bylo by jí trapně, kdyby věděl, že čte mudlovské romány.

„Od té doby, co je přede mnou schováváš.“ Opět se za ní natáhl a rozesmál se. „To musí být asi něco velice zajímavého.“
„Vlastně myslím, že ani ne.“

Najednou se jeho smích vytratil. Byl u ní tak blízko, že se téměř dotýkali nosů. V tu chvíli se jeho ruka nějak objevila na jejím krku a přitiskl své rty na ty její. Jazykem si probojoval cestu dovnitř a ona nijak nevzdorovala, ale že by spolupracovala, to se taky říct nedalo. Byl to její nejlepší kamarád a ona si ani nevšimla, že by mohl cítit něco víc. Tak náhle jako polibek přišel i skončil a on se od ní oddálil. Překvapeně na něj hleděla a pootevřela pusu, ale on ji přeběhl a řekl něco jako první. „Miluju tě Hermiono.“

Tohle neřekl. To nemůže být pravda.

 Pousmál se na ni a zastrčil pramen jejích kudrnatých vlasů za ucho.  Byla tak překvapená, že nebyla schopná slova. Měla na něj spoustu otázek, to ano, ale podařilo se mu ji tak uzemnit, že snad poprvé v životě nebyla schopná slova.  Kdy k tomu sakra došlo? Jakto že si toho nevšimla už dřív u Merlinových vousů… Ale neřekla nic. Hleděla na něj a absolutně nevěděla, jak odpovědět.

„Rone, já..“
„Ne, Hermiono, nemusíš to říkat. Já vím, že to ještě necítíš stejně, ale já ti to prostě musel říct“

Ještě. Důležité je to slovo „ještě“. Nevěděla, jestli vůbec někdy ty jeho city bude schopna opětovat, ale opět neřekla nic. Pokusila se o úsměv a on jí ho opětoval. Ach Rone… Proč já? Proč teď? Ptala se sebe.