Hermiona
Hermiona se další den zbudila se skvělou náladou a to i přes to jaký byl včerejší den. Rozhodla se na to zapomenout a Malfoye úplně vytěsnit ze své mysli. Nechtěla si kazit náladu a celé dopoledne se jí dařilo se mu vyhnout, až na poslední hodinu lektvarů, kterou měli bohužel společnou. Stejně dělala, že neexistuje. Ostatně stejně jako ty roky před tím, ale stejně si oddychla, když mohla odejít ze třídy.
Po vyučování zamířila do knihovny. Chtěla klid na učení a toho se jí dostávalo jedině tam. Když vešla do knihovny, nadechla se vůně pergamenu, po které se vždycky uklidnila a našla knihu dějin čar a kouzel, kterou četla už několikrát, avšak nikdy není dost. Posadila se ke svému oblíbenému stolu a rozevřela knihu, jenže si nevšimla, že na stole už jedna byla a omylem ji shodila na zem. Zvedla ji a všimla si, že z ní vypadl kousek založeného pergamenu. Rozevřela jej a na jedné stránce ležela krásná sedmikráska. Porozhlédla se kolem sebe, jestli neuvidí někoho, komu by to mohlo patřit, ale v jejím dohledu nikdo nebyl. Prohlédla si pergamen a všimla si, že pod sedmikráskou, bylo něco napsaného.
Omlouvám se Grangerová, vracím ti jednu ze tvých knih.
PS: Mou omluvu neber nijak jinak, než naprosto a smrtelně vážně.
Překvapeně se nadechla, když zjistila, že kniha se sedmikráskou byla určena pro ni. Text si přečetla několikrát a ani potom nevěřila tomu, co je tam napsáno. Draco Malfoy a omluva? Tyhle dvě věci prostě nepatřily k sobě. Jestli si myslel, že uvěří, tak to se spletl. Ačkoli.. jak mohl vědět, že její oblíbená kytka je právě sedmikráska? Odkud to sakra ví? Pousmála se a vdechla její vůni. Připomínalo jí to domov. Pokaždé si lehávala na zahradu plnou sedmikrásek a jen tak se dívala do nebe… Nedávalo jí to smysl. On jí nedával smysl. Proč by se jí Malfoy omlouval? Zrovna jí? Čarodějce s nečistou krví? Mudlovské šmejdce? Zaklapla knihu i se sedmikráskou uvnitř a odešla z knihovny.
Rozhodla se to brát jako jeho další přihlouplý vtip.
Draco
Procházel se po pozemcích školy, netrvalo dlouho a sedmikrásku našel. Zastrčil si ji opatrně do kapsy a doufal, že ji cestou zpátky neponičí.
Vrátil se do pokoje a rozevřel kousek pergamenu, do kterého vložil sedmikrásku a pergamen vložil do jedné z Grangerových knih. Zbývalo mu ji už jen zanést do knihovny. Věděl, že se tam každou chvilku objeví. V tenhle čas tam je skoro pořád, a tak neváhal a utíkal do knihovny. Cestou ho však zastavila Pansy.
„Ahoj Draco, kam tak spěcháš?“ Usmála se a namotávala si pramen vlasů na prst. „ Nikam, jen si musím něco zařídit.“ Odbyl ji a chtěl ji obejít, ale ona mu pořád stála v cestě.
„ Mužu jít s tebou?“ Zeptala se. On ji probodl naštvaným pohledem. „ Nemám na tebe čas Pansy, když dovolíš..“Chytil ji za rameno a odstrčil stranou, aby mohl projít.
Když vešel do knihovny, ohlédl se, jestli je vzduch čistý a poté knihu položil na stůl, u kterého pokaždé sedávala. Překvapilo ho, kolik toho o ní ví, i když ji vlastně neměl rád. Zvláštní. Z nenávisti přešel už jen na „nemít rád“. Sakra, co to do něj vjelo? Pořád mu nějaký hlásek říkal, ať to zabalí a kašle na to, ale nevnímal ho. Otočil se k odchodu, ale pak si uvědomil, že by chtěl vidět její výraz, až uvidí tu knihu, a tak se schoval za regál a vyčkával, až se ukáže.
A po chvíli opravdu přišla. Sedla si ke stolu a nejprve si té knihy nevšimla a nejspíš by se to ani nestalo, kdyby ji neshodila ze stolu. Díky bože za to. Porozhlédla se po knihovně a on se rychle schoval a doufal, že ho neviděla. Srdce mu bilo až v krku. Kdyby ho viděla, všechno by bylo v háji. Po chvilce si troufl opět vystrčit obličej z poza regálu a ulevilo se mu, že tam pořád seděla. Soustředěně četla jeho dopis, trošku se mračila a potom si přivoněla k sedmikrásce. Pousmál se. Strefil se.
Poté se opět zamračila, zaklapla knihu a odešla. Věděl, že mu to nesežere, ale doufal. Upřímně doufal, že příště už to vyjde. Nebo aspoň dokud nespotřebuje všechny knihy.
Vrátil se zpět na kolej, kde jeho přátelé seděli ve společenské místnosti, a když přišel, všichni zmlkli.
Nechápavě se na ně podíval.
„co je? Klidně si povídejte dál, jako bych tady nebyl, leda že byste mě pomlouvali. Potom bych asi měl jít.“ Řekl s pozvednutým obočím a s lehkým úsměvem. Nevěřil, že by ho pomlouvali.
„Pak bys měl jít.“ Řekl mu naštvaně Blaise.
Úsměv mu na rtech zamrzl. Nebo že by se mýlil?
„Blaise!“ Okřikla ho Pansy.
„Co tě žere Blaisei?“ Zeptal se ho Draco.
„Nic.“ Odsekl mu
„Něco asi ano.“
Jejich rozhovor utnul příchozí profesor. Draco se nemohl rozhodnout, jestli je to dobře, nebo špatně. Chtěl vědět, co Blaiseovi přeletělo přes nos. Možná to, jak se k němu choval odpoledne? Ostatně nebylo to poprvé, co se k němu choval takhle.
Profesor Snape se zastavil nad schody a neobtěžoval se jít dál. Ruce si založil na prsou. „Pane Malfoyi, pojďte se mnou do mého kabinetu.“
„Proč?“ Zeptal se nechápavě. Nic neprovedl…leda že.. Dozvěděl se o tom malém klukovi z Havraspáru? Kdyby ano. Zavolal by si snad i Blaise s Theem,ne snad? Ledaže by Grangerová práskla jenom tebe… Opět ten hlásek. Sakra proč by něco takového dělala? Grangerová je všelicos, ale rozhodně ne práskač.
„ Dozvíte se to, teď pojďte, nebo Zmijozelu odečtu 10 bodů.“ Výhružky. Nic takového by neudělal. Pohlédl na své přátele a pohled se mu zastavil na Blaisovi. Ten se na něj díval naštvaně a trochu soucitně. Proč soucitně? Teď, když je na něj naštvaný, měl by se vyžívat v tom, že má nejspíš problém. Otočil se zpět k profesorovi a šel s ním do jeho kabinetu. Celou cestu šli mlčky, když přišli ke kabinetu, Snape vešel dovnitř a Draco hned za ním a zavřel dveře.
„Tak... Co jsem -?“ Překvapením ani nedořekl otázku, když si vzadu všiml svého otce, který stál u Snapeova stolu a opíral se o svou hůl.
„Otče?“ Co ten tady dělá? Co by teď dal za hádku s Blaisem… Když tady byl jeho otec znamenalo to jen jediné.
Je čas.
ČTEŠ
Sentenced (Dramione ff)
Fanfiction„ Co mi sakra chceš?“ Zeptala se a pořád si udržovala kamenný výraz. Bod pro ni. On se právě teď cítil tak hrozně, že to nedokázal. V obličeji měl zlomený výraz, přesně tak, jak se i cítil. Něco si uvědomil, ať to chtěl nebo ne. Ona byla ta, která h...
