Sentenced (Dramione ff)

19.kapitola

Draco

few days ago /Před pár dny

Bolest. Cítil jen bolest, která pulzovala celým jeho tělem. Prsty zarýval do rukou, až do krve a zuby tiskl k sobě, tak moc se snažil nepodlehnout té bolesti. Díval se Bellatrix do očí, která si jeho mučení očividně užívala. Čekala, až podlehne, až se koleny dotkne země a upadne do bezvědomí z veškeré té bolesti.  Nechtěl jí dopřát to potěšení. Myslel na Hermionu, na to, že je v bezpečí a to ho momentálně zahřívalo u srdce, nebo to možná byla kletba, kterou na něj poslala Bellatrix, protože to už nevydržel a padl na kolena.  Pěstmi se opřel o studenou zem a oči držel silně zavřené.  Z úst mu vyšel sten, následně se převalil na záda a poté se rozkřičel. 

"Prosím Bellatrix, už to stačí, musí být jiné řešení.. , co třeba Oblivate?" 

Uslyšel svou matku, která zoufale prosila Bellatrix. Ne... Cokoli...klidně se nechá mučit, ale zapomenut nemůže... 

"Ale prosím tě Narcisso, to by bylo moc snadné, až tady s ním skončíme, bude na ni chtít zapomenout sám." 

Hlasy se mu v hlavě slívaly, ale rozuměl... S tím ať nikdy nepočítá.. Nikdy nezapomene. Klapot podpatků se teď zdál o mnohem hlasitější. Bellatrix ho chytila za vlasy a zvedla mu hlavu ze země, tak aby mu viděla do obličeje. Sklonila se k němu.

"Řekni Draco... Rodina, nebo krev?" Věděl jakou odpověď po něm chtěla, ale on to cítil jinak. Vždycky by si vybral jinak. 

"Rodina." Procedil skrz zuby.

"Správně Draco, by to bylo v jiné rodině, ale ty jsi Malfoy a Malfoyovi dávají přednost krvi, vždycky dáváme přednost čisté krvi a Pánovi Zla. Jsme oddáni Pánovi Zla víc, než své rodině, to jsi zapamatuj." 

Cítil, že přidala na intenzitě kletby. Přestal vnímat, všechno se mu slilo dohromady. Jako by mu žilami tekla láva, do kůže ho kousali vlci a do očí mu píchaly jehly. 

"Dost! Bello přestaň!" Křičela Narcissa a snažila se sklopit ruku s Bellinou hůlkou a tím přerušit kletbu.

" Když teď přestanu, nikam se nedostaneme."

"Je to můj syn!" Sebrala jí hůlku a zamračila se na svou sestru se slzami v očích.

"Právě proto Narcisso. Snažím se ti pomoct, když na tohle příjde Pán Zla, tak jsme všichni mrtví." Zabručela Bella. Vzala si od Narcissy hůlku a přešla k Dracovi, který hlasitě oddechoval stále ještě na zemi. Klekla si k němu.

" Podívej se, co jsi celé své rodině způsobil, jestli by sis vybral rodinu, tak to dělej alespoň pro ni.  Pro svou matku. Zapomeneš, to mi věř, ať už po dobrém, nebo po zlém a věř mi, že po zlém se ti to líbit nebude. Nechceš přeci, aby se to dozvěděl otec." 

Bellatrix opustila místnost a Narcissa se rozběhla ke svému synovi. Objala ho a chlácholivě něco šeptala. Nerozuměl tomu, protože z veškeré bolesti upadl do spánku.

Po několik dní ho Bellatrix takhle mučila. Snažila se z něj dostat poslušnost a loajalitu, avšak to se jí celou dobu nedařilo, až do jednoho dne, kdy ho zlomila a mučením z něj dostala přesně to, co chtěla. Avšak netušila, jak moc jsou jeho slova prázdná. Snažil se ze své herecké schopnosti dostat maximum a říct vše, co chtěla, co nejvěrohodněji, ale ve skutečnosti jeho slova nic neznamenala.

" Tak Draco.. Pověz své matce to, co jsi před chvíli řekl mně." 

Chvíli mlčel a nemohl ze sebe dostat ani slovo. Bella se zamračila. 

"Ale no tak, Draco, přece to všechno nechceš zažít znovu nebo snad ano?"

Draco sklopil hlavu. Nechtěl. Věděl, že by toho už více nezvládl. Sotva viditelně zakroutil hlavou.

"Tak vidíš. Řekni to."

Zavřel silně oči a doufal že to přes vlasy, co mu spadly do obličeje nevidí.  "Krev je na prvním místě, Pán Zla je na prvním místě. Už nikdy neudělám nic, co by ohrozilo můj, nebo život mé rodiny. Nemiluji mudlovskou šmejdku. Mudlové jsou špiny a kouzelníci pocházející z mudlovských rodin také. Jsou jen ostudou kouzelníků," Zvedl hlavu a odhodlaně se podíval Bellatrix do očí a poté své matce, "Měli by zemřít do jednoho."  Sám byl překvapen silou svých slov, až skoro uvěřil své lži. 

Bellatrix se s úsměvem otočila na Narcissu. "Vidíš? říkala jsem ti, že to zabere." Poté odešla a nechala Narcissu s Dracem osamotě. 

Draco jí toho chtěl tolik říct. Křičet, jak jej mohla nechat mučit od Bellatrix, ale nedostal ze sebe ani slovo. Narcissa k němu přišla a pohladila ho po tváři. 

"Je mi to líto," Řekla a po tváři jí stekla slza."Je mi to všechno tak moc líto, kdyby to nebylo takhle, zabil by tě..."

Draco zatnul čelisti a odvrátil od matky zrak, nedokázal se na ni dívat, vlastně teď nechtěl ani být v její blízkosti.  Obešel ji tedy a chůzí, kterou mu jeho poslední síla dovolila, odkulhal do svého pokoje. 

Další dny bylo čím dál tím snažší něco předstírat, vlastně si pomalu ani nebyl jistý, jestli něco předstírá a od pána Zla dostal další úkol- byl přiřazen k lapkům a pročesával s nimi lesy. Nebavilo ho to, ale brzy si u nich vytvořil respekt. Najednou se necítil jako tatínkův mazánek, ale cítil se silný. Dokud ovšem lapkové nenalezli Potterovo tábořiště, tu noc se vše změnilo. 

Lapkové všechny svolali a zaútočili. Draco je sledoval zpovzdálí a čekal, na správnou chvíli, kdy zaútočit, když ale ze stanu spatřil vyjít Hermionu, srdce mu poskočilo. Věděl, že bude pravděpodobně s ním, když jsou nejlepší přátelé, ale až do teď nepomyslel na to jaké to bude, až jí po té době opět spatří. Díval se, jak neohroženě zaútočila na prvního lapku a poté se dala do běhu. Nečekal a letěl za ní, proletěl kolem ní a potom přistál kus před ní. V černém hábitu a maskou ho poznat nemohla, ale stejně se nemohl dočkat, až se na něj podívá a až se tak stalo, nebyl z toho pohledu tak nadšený, jak předpokládal. Zaútočila a mu nezbývalo, než jí údery vracet. Nesnažil se až tak moc, nechtěl jí nějak ublížit, potom ho ale přelstila a použila na něj svazující zaklínadlo, které nestihl odrazit a padl nehybně k zemi. Na zbytek celé bitvy mezi ní a lapky neměl dobrý výhled, ale po nějaké době, když slyšel blížící se kroky jen jedné osoby, věděl, že je to Hermiona. 

Klekla si k němu a v té chvíli se Dracovi zastavilo srdce. Chystala se mu sundat masku. Jak se bude tvářit, až zjistí, že je to on? Bude nadšená? To sotva, ale nedokázal si představit, jak se bude on cítit, jestli bude zklamaná a v tom okamžiku se to stalo. Sundala mu masku a nevěřícně se na něj dívala. 

Z jejího pohledu nedokázal nic vyčíst. Dokud se netvářila ublíženě a nevypustila z úst jedno slovo, které znamenalo vlastně tak moc. 

"Proč?" Ptala se, ale on jí nebyl schopný odpovědět. Najednou se cítil opět jako zbabělec.  Byl to zbabělec. Nechal jí odejít, i když pro něj tolik znamená. Snažil se tím ochránit ji a nebo sebe? Nedokázal to... Musel pryč. Už se jí nedokázal dívat do očí. Neřekl ani jediné slovo a zbaběle odletěl pryč. Cítil se zranitelně a zničeně, možná i víc, než když ho mučila Bellatrix. 

_____________________

doufám, že se vám nová část bude líbit, přeji všem dobrou noc :)