Hermiona
Slíbila si, že hned po příjezdu do Bradavic si zajde do knihovny pro nové knihy. Nechutný Malfoy jí její nejoblíbenější už určitě nemá v plánu vrátit, tím si byla jistá a pořád z toho byla plná vzteky, jenže od příjezdu si na knihovnu stále nenašla čas, a tak doufala, že to vyjde alespoň po prvním vyučovacím dnu.
A když ten den konečně nastal, hnala si to do knihovny rychlým krokem, když se před ní někdo objevil, ona nestihla zareagovat a napálila to do něj. Kdyby ji nechytil, pravděpodobně by už ležela na zemi. Už podruhé za tento týden. Kruci.
Vzhlédla na toho, kdo ji zdržoval od cesty do knihovny a ulevilo se jí, že to není ten, do kterého vrazila posledně. Z vrchu se na ni usmíval Ron.
„Ahoj Hermiono, kam tak spěcháš?“
Odstoupila od něj. „ U Merlina, Rone projev mi laskavost a příště se přede mnou takto nezjevuj.“
„Promiň“
„V pořádku.“
„kam teda jdeš?“ Řekl a strčil si ruce do kapes.
„Hádej. Kam se jde touhle chodbou?“ Občas vážně přemýšlela nad jeho inteligencí. Když si to uvědomil, pousmál se a prohrábl si vlasy. „ Chtěl jsem jít s tebou, ale když míříš tam, nejspíš jsem si to rozmyslel.“
Protočila oči. Jak jinak...„Uvidíme se teda ve společenské místnosti?“
Přikývl a ona mohla pokračovat ve své cestě. Když konečně přišla do knihovny, vyhledala knihy, zamířila k nejbližšímu stolu a okamžitě se začetla.
Ani ne po pár minutách uslyšela, že si k ní někdo přisedl. Neobtěžovala se zvednout oči, až dokud neuslyšela příšerné mlaskání. Vzhlédla tedy a ihned se zamračila na blonďatého idiota sedícího před ní, který se na ni usmíval a přitom chroustal jablko. Doufala, že ho nespatří nikde jinde, než na společných hodinách, ale on se nejspíš rozhodl ničit jí život víc, než to dělal do teď.
„Nevíš o tom, že se v knihovně nejí?“
Ignoroval její otázku a místo toho se znovu zakousl do jablka. Dívala se na něj a chvilku nebyla schopná slova. Jak toho kluka nesnášela… Zaklapla knihu a nahnula se přes stůl.
„Nemohl bys aspoň jít a sníst to jablko někde jinde, prosím?“ Řekla se sarkasmem.
„Ty jsi poprosila. Páni. Tomu se mi ani nechce věřit.“
„Znovu už to neuslyšíš.“
„ Myslím si, že ano, pokud ještě chceš vidět své knihy.“
„ Dostanu je nějak jinak“
„Opravdu? A jak? Do zmijozelské koleje se jen tak nedostaneš“ Odpověděl jí a škodolibě se usmál.
„Však já už si najdu způsob“ Zvedla se, vzala knihy ze stolu, na Malfoye se ani nepodívala a zamířila ven z knihovny.
„Tak to jsem vážně zvědavý.“ Zavolal ještě za ní.
Draco
Draco se po příjezdu do školy čar a kouzel příšerně nudil. Theo s Blaisem ihned zmizeli šikanovat nové prváky a Draco na to neměl náladu. Opravdu, co se to se mnou děje? Ptal se sebe, avšak odpověď sám nevěděl. Sedl si teda na postel a zvedl jednu z Grangerových knih. Ušklíbl se. Kam to až klesl? Otevřel ji a začetl se do děje. Nemohl uvěřit, jak rychle té knize propadl. Nerad četl, ale tahle ho opravdu zaujala. Během několika hodin ji měl dočtenou, avšak se zhrozil, když zjistil, že je už pár minut po půlnoci. Položil tedy knihu na noční stolek vedle postele a přikryl se tmavě zelenou přikrývkou. Zítra zajde do knihovny a podívá se po jejím pokračování. Slíbil si těsně před tím, než usnul.
ČTEŠ
Sentenced (Dramione ff)
Fanfiction„ Co mi sakra chceš?“ Zeptala se a pořád si udržovala kamenný výraz. Bod pro ni. On se právě teď cítil tak hrozně, že to nedokázal. V obličeji měl zlomený výraz, přesně tak, jak se i cítil. Něco si uvědomil, ať to chtěl nebo ne. Ona byla ta, která h...
