No... tahle kapitola bude trochu ostrá :DDD Každopádně.. vážně by potěšil komentář, jestli mám v povídce pokračovat...
moc děkuju těm, kteří si mou povídku čtou :) Doufám, že si tuhle kapitolu užijete :D
_____________________________________________
Hermiona
Naštvaná odcházela z Chroptící chýše. Co si o sobě myslel? Ale hlavně, proč se jí ptal na tak stupidní otázku? Jasně… Trošku byla naštvaná, že se jí ten lektvar nepovedl, ale věděla, že to nebyla její chyba. Držela se přesně toho, co bylo napsané v učebnici. Bude se muset zeptat Harryho.
Zdržela se cestou ještě v Medovém ráji, kde si koupila pár pendreků, o které se podělila s Lenkou, na kterou tam narazila. Lenka jí celkově zvedla náladu, takže když se k večeru vracela do hradu, usmívala se.
Ale ne na dlouho, když jí zbýval už jen kousek na kolej Nebelvíru, uviděla něco, co by nejspíš nikdy vidět nechtěla. Přímo před ní Ron líbal Levanduli. Opírala se o zeď a rukou mu vjížděla do vlasů. Nechtěla se na to dívat, a tak se otočila a utíkala, co nejdál od nich, až byla z dohledu, zastavila se, opřela o zeď a vydýchávala se. Proč jí tvrdil, že ji miluje, když ji za zády podvádí? Cítila se zlomená. Lhal jí. Začínal v ní bublat vztek. Kdyby nechtěl, aby je při tom někdo viděl, šel by někam, kde by je prostě nikdo neviděl, ale tohle bylo jako naschvál. Zhluboka se nadechla a šla směrem do koupelny, do které nikdy nikdo nechodil. Alespoň mohla mít klid a mohla být chvíli sama.
Jak jí to jen mohl udělat? Tolik ji zklamal, ale mnohem víc, jako její kamarád. Netušila, že by mohl být takový, že by někdy mohl udělat něco takového. Chtěla mu to nějak oplatit a vztek, který jí každou chvíli stoupal, byl pro na sto procent.
Když však otevřela dveře do koupelny, nemohla uvěřit svým očím.
„Už zase ty? To snad není možné… Sleduješ mě?“ Malfoy se opíral o umyvadlo se sklopenou hlavou, a když ji uslyšel, otočil se směrem k ní. Překvapil ji výraz v jeho tváři. Tolik bolesti u něj ještě neviděla, až jí z toho zabolelo u srdce. Zatraceně s její dobrosrdečností. Je to Malfoy a ten ji přeci nezajímá. Jeho výraz vmžiku vystřídala kamenná tvář.
„Mohl bych se zeptat na totéž Grangerová.. Pokud vím, byl jsem tady první.“
„A pokud vím já, tohle je stále dívčí koupelna. Co tady potom děláš?“ Zeptala se naštvaně.
„Nevěděl jsem, že ji ještě někdo používá. Kromě Uršuly a právě teď tebe jsem tady ještě nikoho neviděl.“
„Ty se přátelíš s Uršulou? … No, každopádně je mi to jedno..“ Přistoupila blíž k němu. „Ocenila bych teď, kdybys vypadl.“
„A co když ne?“ Přiblížil se k ní a tím odstranil mezeru, která mezi nimi byla.
„Tak budu nucena vykopnout tě sama.“ Vyštěkla a on se zasmál.
„Vážně Grangerová.. To jsem tě tak namíchl?“ Podíval se na ni dlouhým pohledem a než si uvědomila, co dělá, chytila ho kolem krku a přitiskla své rty na ty jeho.
Odstrčil se od ní a zmateně se na ni podíval. „Co to děláš Grangerová?“
„Nevím.“ Odpověděla stále naštvaně, ale zkusila to znovu. Přitáhla si ho blíž a tentokrát nevzdoroval. Rukou mu vjela do vlasů a on jí to oplatil lehkým kousnutím do rtu, až zasténala. Chtěla víc. Polibky se staly čím dál tím víc naléhavější. Objal ji kolem pasu a couval s ní ke zdi.
Vjela mu rukama pod košili a poté si uvědomila, že by ho chtěla vidět bez ní, a tak se na chvíli odtáhla od jeho rtů a začala mu rozepínat knoflíčky jeho černé košile. Viděla na něm, že sebou trochu škubnul, když ji přetahovala, přes jeho ramena a nechala ji spadnout na zem. Z oken na něj svítili paprsky měsíčního světla, a tak jeho kůže vypadala ještě bledší, než normálně. Vypadal božsky. Opět ho začala s naléhavou potřebou líbat a on ji polibky opětoval. Ucítila jeho studené prsty na svém břiše, až jí z toho ledově krásného doteku naskočila husí kůže. Přetáhla si své tričko přes hlavu a skončilo na zemi hned vedle jeho košile. Podívala se mu do očí a na jeho tváři uviděla opět ten jeho úšklebek. Obmotala mu ruce kolem krku a políbila ho. Jeho ruce putovaly z jejích boků, až se dostaly k rozepínání její podprsenky, s lupnutím se uvolnila.
Malými polibky jí obklopoval krk, klíční kosti až se pomalu dostal k jejímu hrudníku. U všech bohů, co to provádíš Hermiono? Ptala se sebe. Sladší pomstu nikdy nespáchala. Vjela mu rukama do vlasů a jemně za ně zatahala, když její bradavku jemně stiskl mezi rty a sál, prohnula se v zádech ve slastné agonii. Myslela si, že už to nevydrží. Zvedla jeho hlavu opět k té své a naléhavě ho líbala, mezitím její ruce putovaly po jeho břiše, až se dostaly k opasku jeho kalhot. Rozepla je a tím ho uvolnila, poté to udělal i on s jejími riflemi a kalhotkami a najednou leželo veškeré jejich oblečení na zemi vedle jejich nohou. Opřel se rukama vedle její hlavy, studená zeď jí příjemně chladila, přitom jak neskutečné horko jí bylo. Obličej měl těsně u toho jejího. Propaloval ji pohledem plným chtíče. Nadzvedl si ji a pomalu do ní vnikl. Chvilku počkal, až si její tělo na něj zvykne a poté začal přirážet. Bolest brzo vystřídala slast. Nepřemýšlela nad špatnostmi, které právě prováděla s jejím úhlavním nepřítelem, naopak si to neskutečně užívala a brzo oba vyvrcholili.
„Kurva, Grangerová…“ Zachraptěl a ona se pousmála.
Složil si hlavu do prohlubně jejího krku a stále ji nepouštěl. Oba se vydýchávali a Hermiona měla čas přemýšlet a diagnostikovat to, co právě provedla. Dala své popvé Malfoyovi. Jenže, co bylo horší, nebrala to jako chybu.
_____________________________________
Takže ještě jednou. Vážně by potěšilo, kdyby jste zanechali komentář :D :) snad se kapitola líbí :DD
ČTEŠ
Sentenced (Dramione ff)
Fanfic„ Co mi sakra chceš?“ Zeptala se a pořád si udržovala kamenný výraz. Bod pro ni. On se právě teď cítil tak hrozně, že to nedokázal. V obličeji měl zlomený výraz, přesně tak, jak se i cítil. Něco si uvědomil, ať to chtěl nebo ne. Ona byla ta, která h...
