Omlouvám se, že další kapitolu přidávám až po takové době a doufám, že se ještě najde někdo, kdo si to přečte :) Chci ještě jednou moc poděkovat za votes a komentáře :)
__________________________________________
Draco
„Sakra“ Zanadával, když uslyšel gong, který oznamoval další body pro Nebelvír. Prohrávali a to o dost.
Rozhlížel se pozorně po hřišti a pohledem hledal tu malou zlatou mršku. Byla to teď jejich poslední naděje, jak obrátit zápas, a to teď záviselo jen na něm. Snažil se vyhýbat potloukům a ostatním hráčům a zároveň se soustředit na zlatonku, kterou pořád ještě neviděl.
Pohledem vyhledal Pottera a zjistil, že je na tom uplně stejně jako on. Trochu si oddechl a znovu se soustředil na okolí. Díval se na jednoho hráče z Nebelvíru, který v ruce držel camrál a v obličeji měl odhodlaný výraz dostat camrál opět do Zmijozelské obruče, byl tak zaneprázdněný tím, jak se soustředil jen na svůj cíl, že si nevšiml potlouku, který k němu mířil rychlostí a vrazil do jeho koštěte. Neudržel rovnováhu a ihned zamířil směrem k zemi.
Pousmál se, když v tom si všiml divného lesku, který vyletěl vysoko do vzduchu potom, co do něj padající hráč narazil. Výraz na tváři mu zkameněl a ihned se za tím vydal. Vyletěl vysoko do vzduchu a pozorně se rozhlížel, když si všiml přímo před ním kmitajících křídel a malé zlaté kuličky, která jakoby říkala: “Chyť si mě!“
Neváhal a vyrazil za ní. Pronásledoval ji a několikrát se mu ztratila z dohledu v mracích, ale vzápětí ji opět našel. Prolétával mraky a v duchu popoháněl koště k větší rychlosti, i když už to nebylo možné.
Po pár minutách se zlatonka rozhodla změnit směr a mířila si to zpět k hřišti. Draco ihned zareagoval a letěl za ní. Proplétal se mezi tribunami a zatím úspěšně se vyhýbal trámům a potloukům, když zanedlouho za sebou uslyšel svištění dalšího koštěte. Potter ho pronásledoval. Snažil se popohnat koště do uplného trysku a napřáhl ruku. Stále mu chyběl kus k tomu, aby zlatonku chytil.
„No tak!“ řekl a snažil se natáhnout co nejvíc, ale bylo to prd platné. Potter se nebezpečně přibližoval a to samé mohl říct i o tribuně plné Nebelvírských studentů, která jim byla stále blíž a blíž, ale Draco ani Potter to nevzdával.
V poslední chvilce se Zlatonka rozhodla změnit směr a zahnula přímo na hřiště. Draco neváhal a zahnul za ní, cítil Pottera hned v závěsu a za okamžik se objevil přímo vedle něj. Připadal si, jakoby se minulost opakovala. Bokem vrazil do Pottera a ten se na okamžik vyhnul z cesty a Draco tím získal čas. Natáhl ruku a na koštěti se snažil posunout dopředu, i když už nebylo kam. Do ruky jej bičoval vzduch, který vířily křídla zlatonky. Byl už tak blízko a přímo v té chvíli sevřel ruku v pěst, ve které ho teď studila ta malá proradná kulička. Usmál se, když uslyšel gong a následně hlas, který oznamoval vítězství pro Zmijozel.
Hermiona
Do ruky si vzala knihu a odešla z Nebelvírské koleje. Chtěla se vyhnout naštvanému Ronovi a Harrymu. Věděla, že se momentálně nikdo nebude bavit o ničem jiném, než o jejich prohře, a tak raději zmizela včas, než se vůbec někdo objeví. Chtěla utéct i před nadšeným zmijozelem. Kdyby totiž na někoho z nich narazila, určitě by si ji dobírali víc, než normálně a ona teď chtěla klid a první místo, které ji napadlo, byly Uršuliny záchody. Nevěděla, jestli její rozhodnutí jít zrovna na tohle místo mělo nějaký hlubší smysl, ale nedovolila si nad tím přemýšlet, i když právě její mysl překupovala myšlenkami nad událostí, která se na tomto místě stala. Začervenala se nad tou vzpomínkou a usedla na parapet okna.
Četla dlouho i po tom, co se setmělo. Nevnímala čas, jak moc byla vtáhnutá do děje, dokud ji nevyrušil nějaký hluk a ona zvedla pohled od knihy.
„Draco? Neměl bys slavit?“ Byla překvapená, že se tady objevil, ale na svém hlasu to nedala znát a naopak to vyslovila nezaujatě.
Draco se na ni koketně pousmál a ona byla překvapená, že jeho obličej vůbec nějaký takový pohled umí.
„Věděl jsem, že tě ta-dy najdu. Nemám co sla- slavit, nevyhrál jsem zatím to, co jsem chtěl.“ Zakoktal a domotal se pod okno, na kterém seděla.
Zamračila se na něj, ale než stihla odpovědět, Draco se přitiskl na její rty a pokusil se jí políbit. Cítila z něj alkohol a zvedl se jí z toho žaludek. Odstrčila ho od sebe, ale povedlo se jí to až po nějaké chvilce.
„Draco pusť mě, jsi opilý.“
„Chci tě Grangerová.“
Hermiona seskočila z parapetu. Doufala, že oslovování podle jejich příjmení už je za nimi, ale očividně se spletla. Vlastně nejsou přátelé, tak proč si myslela, že by tomu mohlo být jinak?
Obešla ho a mířila pryč, ale jestli si myslela, že ji nechá jen tak odejít, tak se spletla. Chytil ji silně za zápěstí a stáhl k sobě, až sykla bolestí.
„Řekl jsem, že tě chci, a když něco chci, tak to taky dostanu, nejsem zvyklý, že mi někdo odporuje, takže se o to nepokoušej.“
V očích se jí mihl strach. Co to do něj vjelo? Teď už chápala, co alkohol s lidmi dělá.
Vysmekla se mu a ustoupila o pár kroků dozadu. „ Tak si zvykej Malfoyi.“ Otočila se a rychlým krokem zamířila ke dveřím.
„Mudlovská šmejdko!“ Křikl za ní doufajíc, že jí tím naštve, popravdě.. nevěděla proč, ale trochu jí to zasáhlo, byla už na takové narážky přeci zvyklá. Možná to bylo proto, že ho začínala mít ráda...Ne Hermiono! Křiklo její podvědomí. Ty ho nemáš ráda. Ty ho nenávidíš, tak jako to bylo vždycky. Otočila se na něho s nenávistí v očích, která z nich přímo srčela.
„Jestli si myslíš, že mě tímto urazíš a srazíš na kolena, tak se mýlíš Malfoyi.“ Poté opustila koupelnu a Malfoye.
Proč ale měla pocit, že přišla o něco víc?
____________________________________
Byla bych ráda, kdyby co nejvíce z vás zanechalo komentář, abych věděla, jestli v této povídce mám pokračovat. :))
ČTEŠ
Sentenced (Dramione ff)
Fiksi Penggemar„ Co mi sakra chceš?“ Zeptala se a pořád si udržovala kamenný výraz. Bod pro ni. On se právě teď cítil tak hrozně, že to nedokázal. V obličeji měl zlomený výraz, přesně tak, jak se i cítil. Něco si uvědomil, ať to chtěl nebo ne. Ona byla ta, která h...
