Sentenced (Dramione ff)

21. kapitola

Draco

"Draco, podívej se pořádně..."  Zasyčel mu otec u ucha. Díval  se na tetu Bellu, která držela Pottera s hůlkou u jeho krku. Podívat se pořádně?  Jasně, že se díval. Věděl, kdo to je, ale nemohl. Nemohl Pottera prozradit, už kvůli Grangerové. Už kvůli tomu, že mu na něm nezáleželo, ale Grangerové ano a navíc věděl, že jestli chce tuhle válku ukončit, tak jedině Potter je naděje, kdyby záleželo jenom na něm, nechal by je všechny tři v tom lese jít, ale nemohl to udělat. Bylo tam s ním až moc lapků. Kdyby je nechal jít, už by ho nikdo nezachránil. Stal by se zrádcem a pán Zla by zabil jeho a celou jeho rodinu. Neměl na vybranou. Musel je sem dovést.

"Nejsem si jistý otče." 

Bellatrix ho přitáhla blíž k obličeji Pottera. "Co se mu stalo s obličejem?"

Lapka pokrčil rameny."Takhle jsme ho už našli, asi je to něco čím se nakazil v lese."

"Nebo.. je to žihadlová kletba." Teta Bella se podívala na Grangerovou. "Tos byla ty?"  

Oči, které Draco doteď upíral na Pottera, křečovitě zavřel. Nechtěl na Hermionu upozornit. Teď se bude muset opět dívat na to, jak ji mučí, ne li hůř-dívat se na to, jak ji on sám mučí. Byl si vědom toho, jak se jí vysmál, ale všechno to nebylo myšleno vážně. Sakra jasně, že k ní něco cítil, ale copak s tím mohl něco udělat? Chtěl ji chránit... tudíž musel říct to, co řekl, i když to zatraceně nebyla pravda.

Chvíli tady byl zmatek, který Draco nevnímal. Snažil se uklidnit tím, že se záchrana brzy dostaví. Byl by hlupák, kdyby nevymyslel únikový plán a Hermionu sem dovedl zpět na smrt. Musí se odtud opět dostat, jenže tentokrát to bude jinak. Teď už nebude vědět, že za jejich záchranu může on, protože si myslí, že je to pořád stejný kretén, který si s ní jen zahrává... 

Když se probral ze svých myšlenek Bellatrix už klečela vedle Hermiony, která ležela na zemi. Vyzvídala, jak se z jejího trezoru dostal ten meč, ale Hermiona byla neústupná, jako vždycky. Potter s Weasleym byli zavření ve sklepení, kam je zavedli Červíček s jeho matkou. 

Draco se držel na druhé straně místnosti. Proklínal Bellatrix a doufal, že to Hermiona vydrží ještě chvíli. Snažil se na sebe moc neupozorňovat, ale jestli si myslel, že ho do toho Bellatrix nezatáhne, tak se šeredně mýlil. 

"Myslela jsem, že už tě neuvidím zlatíčko, ale teď když jsi opět tady, tak už neutečeš." Řekla výsměšně Bella a kouzlem řezala Hermionu do ruky. Křičela a Dracovi to drásalo srdce.

Když najednou křik utichl. Jedna druhé se chvíli dívaly do očí a Draco věděl, o co se Bellatrix pokouší-snažila se Hermioně vlézt do hlavy, když pravděpodobně našla, co hledala. Pousmála se.

Tušil, co hledala. Moment, kdy ji s lapky našel. Chtěla vědět, jestli dodržuje své slovo a zapomněl, co k ní cítí. 

Bellatrix se otočila na Draca a doširoka se usmála. "Pojď blíž Draco. Má práce tady skončila. Už mám co jsem potřebovala, teď jsi na řadě ty. Zabij ji." 

Dracovi vyschlo v krku. Pomalu přecházel blíž, jako by tím mohl nějak oddálit to, co mu Bellatrix přikázala. Podíval se na Hermionu, které po tvářích tekly slzy, dívala se na něj a přerývavě oddechovala. Napřáhl hůlku a zhluboka se nadechl. 

Sakra. 

Byl v pasti. 

Nedokáže ji zabít. Nemůže. 

Mezi obočím se mu vytvořila malá vráska. Jak by mohl zabít člověka, kterého miluje? Přepočítával své možnosti, jenže žádné neměl. Mohl si vybrat jen mezi dvěma tahy. Buďto Hermiona, nebo Bellatrix. 

Volba byla jasná. 

Vybere si ji.

Vždycky si vybere ji. 

V momentě, kdy chtěl svou hůlku otočit proti Bellatrix, uslyšel Weasleyho výkřik. 

Právě včas, jako vždy.

Dostali se ze sklepení, což znamenalo, že se Dobby ukázal. 

Jak jinak. Pro Pottera by udělal cokoli, což znamenalo, že ho Draco nemusel dvakrát přemlouvat, aby se ukázal v Malfoy Manoru. 

Weasley se rozběhl proti nim a Draca zasáhl omračujícím kouzlem, které nestihl odrazit. Vymrštilo ho to na druhou stranu místnosti a upadl do bezvědomí. 

_________

Krátká a navíc se mi zdá, že to píšu hůř a hůř, ale i tak se o to s vámi podělím :D .....Taky se tak těšíte na prázdniny jako já? :D