Sentenced (Dramione ff)

8. kapitola

Tak :)) Opět přidávám další kapitolu a myslím, že se do toho konečně dostávám :D Brzo já vím.. ale konečně se dostávám k tomu zajímavějšímu, tak jestli někdo mou povídku čte celou, tak doufám, že se nová kapitola zalíbí :)
Přeji Dobrou noc a krásné sny všem :))
_______________________________________

Draco

Po návratu do Bradavic šlo všechno z kopce... Voldemort se s ním sešel ještě podruhé a dal mu úkol. Pro něj absolutně nemožný úkol a byl z toho opravdu na dně. Už dvě noci pořádně nespal, a když už se mu teda podařilo na chvilku usnout, zdály se mu noční můry o tom, že jeho matku mučí a následně zabijí kvůli jeho neúspěchu. Měl strach. Opravdový strach, že zklame. V podstatě už zklamal sebe. Chtěl se změnit, ale na to byl až moc slabý, podlehl nátlaku otce.

A teď to musel udělat, jinak se jeho noční můry stanou skutečností. Musel zabít Brumbála.

„Draco jsi zpátky." Přivítala ho Pansy s úsměvem. Zato Blaise si ho zkoumavě prohlížel.

„Jo jsem zpět." Řekl unaveně.

„Kde jsi to vlastně celé ty 2 dny byl?" A bylo to tady. Blaise neztrácel čas vyptávání se na ty nejzásadnější otázky.

„Musel jsem na čas domů... O co jsem přišel?" Snažil se o změnu tématu. Chtěl mu to říct, vážně. Je to jeho nejlepší kamarád, ale rozhodně o tom nechtěl mluvit tady ve společenské místnosti přede všema.

„O nic důležitého. Jestli tě zajímají drby, tak Weasley to dal dokupy s Grangerovou..." Snažil se popřít, že ho to překvapilo, i když to bylo vcelku jasné, že se ti dva dají dohromady, stejně ho to trošku zasáhlo. Jenže teď má jiné priority. Grangerová ho nemůže vyvést z míry. Rozhodl se, že pocity, jestli se tomu tak dalo říkat, které k ní choval, byly jen známkou jeho slabosti, myslel si, že přesně něco takového potřebuje, jenže si uvědomil, že to nebylo skutečné.

„...A nikomu se ten lektvar nepovedl kromě Pottera." Kvůli jeho myšlenkám o Grangerové většinu věcí, o kterých Pansy mluvila, neslyšel, ale její poslední věta ho zaujala.

„Počkej, co jsi to říkala?"

„ Že jsme dneska dělali lektvar Doušek živé smrti a nikomu se nepovedl, dokonce ani Grangerové." Jen Potterovi? To je vcelku zajímavé. Zrovna jemu? Avšak to nebylo hlavní, co ho zajímalo. Potřeboval ten lektvar. Mohla to být jedna z věcí pomocí, které by udělal to, co musel.

Musel přijít na to, co Harry skrýval. Ihned mu došlo, pomocí čeho, nebo spíš koho na to jedině přijde.

Potřeboval si na chvilku pročistit hlavu. Bylo toho na něj moc, a tak se šel projít.
Šel prázdnými chodbami školy, ve kterých se rozléhal smích a šeptání ostatních žáků. Nevěnoval tomu pozornost, protože se utápěl ve svých myšlenkách. Měl pocit, že se každou chvíli zhroutí. Jak to asi má sakra udělat? Je mu teprve 16... Nechtěl zabít, ale kvůli jeho matce musí být silný. To jen kvůli ní to dělal.

Když v tom si uvědomil, že chichot a šeptání je čím dál tím víc hlasitější, a když vyšel za roh, zarazil se pohledem na tom, co právě viděl.

Levandule Brawnová a Weasley? Rychle se vrátil a schoval se za roh. Neříkala Pansy, že je s Grangerovou? Třeba je to jen nějaký omyl... Jenže to by ji asi neobjímal opřenou o zeď. Nepřišlo mu správné poslouchat cizí rozhovor. Každopádně... dělal někdy Draco Malfoy něco správně?

„Zachvíli se mám sejít s Hermionou u tří košťat." Řekl smutně Weasley.
„No... Ale máme ještě chvilku." Odpověděla mu vášnivě Levandule a na Draca toho už bylo moc. Málem hodil šavli, ale mohl tuto informaci použít pro svůj prospěch. Když si pospíší, mohl by stihnout Grangerovou U tří košťat.

Vstoupil ve svém hábitu do hospody a opravdu tam seděla. Nejspíš už tady nějakou dobu na Weasleyho čekala. Stáhl si kapuci víc do obličeje a šel směrem k jejímu stolu, na který položil knihu a šel dál. Posadil se kus od ní, aby na ni měl dobrý výhled. Hned po tom, co jí kniha přistála na stole, se za ním ohlédla a nechápavě si ho prohlížela. Jen se na ni usmíval a vyčkával, dokud si nepřečte pergamen, který jí tam nechal. Nechtěl ji takto využívat, ale nemohl jinak. Výčitky zahnal do postranní a po příchodu Weasleyho raději odešel. Teď už nezbývalo nic jiného, než čekat jestli Grangerová přijde.

Vyčkával na ni v Chroptící chýši a díval se při tom z okna. Opět mu mysl zaplavovaly špatné myšlenky. Když na to bude myslet... nevydrží to. Potřeboval na to nemyslet, ale pravda byla taková, že to nešlo. Prohlížel si své levé předloktí, na kterém se kroutilo znamení, a přemýšlel nad tím, jak moc se jeho život převrátil vzhůru nohama během těchto pár dnů.

Uslyšel skřípot schodů a rychle si schoval znamení pod rukáv košile. Otočil se a pousmál se na Grangerovou.

„Ty jsi přišla Grangerová. Už jsem to neočekával."

„Co po mně chceš Malfoyi?" Mračila se a namířila na něj hůlkou.

„Nebylo by fér, kdybys tu hůlku odložila?"

„Vzhledem k tomu, že nevím, co na mě chystáš, tak ne."
„Vzhledem k tomu, že já hůlku nedržím milá Grangerová, co bych na tebe asi tak chystal?"

„ Jak já to mám vědět? Třeba tady někde schováváš zbytek svých Malfoyovských vojáčků."

„Přišel jsem úplně sám, ale jestli si přeješ, klidně to tady prohledej, já si počkám." Složil ruce na hrudi a opřel se o zeď. Zamyšleně si ho prohlížela, ale nakonec ustoupila a hůlku schovala.

„Tak?" Začala.

Poodešel od zdi a zastavil se až těšně před ní.

„ Dobře... Nebudu ti lhát... Nejsme tady proto, abych se ti omluvil."

„Jasně. Věděla jsem hned, že by ses mi neomluvil." Založila si ruce na prsou. „Co teda chceš?"

„ Vlastně jen maličkost... Jak je možné, že je Potter lepší v lektvarech než nejchytřejší čarodějka z celého ročníku?"

Grangerová skřípala zuby. „Kdyby si nezmizel na dva dny, věděl bys to sám."

Zamračil se. Tomuto se chtěl vyhnout. Nechtěl to na sobě dát znát, a tak rychle jako se zamračil, opět nasadil svou kamennou tvář.

„ Od kdy se zajímáš, jestli chodím do vyučování?" Tím ji asi znepokojil. Začervenala se, i když se to snažila zakrýt, ale marně.

„Nezajímám... A vůbec, proč se zajímáš o to, jak je Harry dobrý v lektvarech?"

Pokrčil rameny. „Jen mi přišlo zvláštní, že je lepší než ty."

Opět zrudla, ale tentokrát vzteky. „Copak Grangerová, nezvládneš fakt, že je někdo lepší než ty?"

„Tím to není... Jen nechápu, jak někdo může být takový idiot, jako ty." Pousmál se na ni a ona zakroutila hlavou.

„Tímto je náš rozhovor nejspíš u konce" Řekla, otočila se na podpatku a mířila pryč.

Sakra. Vůbec to nešlo, tak jak chtěl. Bude si to muset zjistit sám, protože z ní už to pravděpodobně nedostane. Šel na to špatně, ale teď už bylo pozdě přemýšlet nad tím, jak se na to měl zeptat správně.