Sentenced (Dramione ff)

1. kapitola

Draco

Poklepával prsty na malý stolek u okna v kupé vlaku, který mířil do Bradavic. Nepřítomně se díval z okna a pozoroval loučící se žáky se svými rodinami. Pansy naproti němu pořád něco povídala, ale on ji nevěnoval ani kousek své pozornosti.  Místo toho přemýšlel. Byl rád, že se konečně dostal z domu. Otec nemluvil celé léto o ničem jiném než o tom, že se už brzy jeho syn přidá na stranu pána Zla. Snažil se to, co nejvíc oddálit, ale věděl, že to stejně přijít musí.  Najednou se zdálo jakoby Pansyin hlas byl čím dál tím víc otravnější a nedal se vystát. Vstal a mířil z kupé. Pansy na něj nechápavě pohlédla. 

„Kam to jdeš?“ Zeptala se ho.

„Jdu se podívat po Blaisovi a Theovi.“ Zalhal.

Ve skutečnosti se chtěl jen dostat co nejdál od ní a jejího příšerného hlasu.  Procházel se po chodbě vlaku a pohrával si se svým stříbrným prstenem, na kterém byl vyrytý had. Byl to dárek od matky. Přemýšlel, jak se teď asi má. Poslední dobou byl jeho otec ještě přísnější, než býval a dovolil si dokonce vztáhnout hůlku i na jeho matku. On na to byl zvyklý, ale nesnášel, když to schytala i ona za to, že se ho snažila bránit. Najednou do někoho vrazil a uslyšel tlumené vřísknutí a na zem se rozletělo pár knížek.  Zohnul se a začal je sbírat ze země. Co to s ním k sakru je? Takhle by se nikdy dřív nezachoval. Nestihl nad tím víc uvažovat.  Když se, ale zvedl a chtěl podat knížky zpět majiteli přál si, aby se pro ně nikdy nezohnul. Nejvíc nenáviděná osoba jménem Grangerová stála přímo před ním.  „Kam čumíš Grangerová?“
„Omlou-„ začala, ale když si všimla, kdo byl ten, do kterého vrazila, zarazila se. „ Vlastně… ne. Neomlouvám se.“ Usmála se falešným úsměvem a natáhla se pro knihy v Dracových rukách, ale on je rychle vytáhl nad hlavu. Ušklíbl se. Byl asi o hlavu vyšší než ona, takže na ně nedosáhla.  Složila si ruce na hrudi a zamračila se. Nechtěla být v jeho blízkosti, to mu bylo víc, než jasné, ani on o to nestál, ale nemohl si odpustit trošku ji neprovokovat. „Vrať mi ty knihy Malfoyi“ Procedila mezi zubama.
Pousmál se. „Popros“
Nevěřícně se na něj podívala. Věděl, že když z ní chce dostat to slovo, bude se muset hodně snažit.
„Nikdy“
Pokrčil rameny. „ Tím pádem se s nimi rozluč“

„Hermiono?“ Rozeznělo se chodbou a Draco nemusel ani vzhlédnout od Hermiony a poznal, že to je blížící se pohroma jménem Weasley.
„ Co tady chceš Malfoyi?“ Podíval se na něj znechuceným pohledem zrzek a přistoupl vedle Grangerové. Za to Draco si ponechal kamennou tvář. „ Můžu se zeptat na totéž Weasley.“ 

Weasley roztřesenou rukou vytáhl hůlku a mračil se na Draca. Ten protočil oči. „Odlož tu hůlku ještě si ublížíš.“ Tímto ho naštval ještě víc. Grangerová Weasleymu položila ruku na rameno. „ Nestojí za to Rone, nech ho být.“  Její dotek ho očividně obměkčil. Slaboch. Pomyslel si, ale dál je mlčky pozoroval. Nejspíš pro ni měl Weasley slabost. Nějak ho to nezajímalo, ale stejně se na ni podíval, aby zjistil, co se Weasleymu na ní, na mudlovské šmejdce tolik líbí. Sjel ji pohledem od kudrnatých vlasů až po špičky bot. A uvědomil si, že vlastně není až tolik škaredá, jak si vždycky myslel. Vlastně nebyla vůbec škaredá. Zakroutil hlavou. Co to plácáš? Nikdy by si nepomyslel, že o ní bude přemýšlet jinak než o osině v zadku. Rychle myšlenky o tom, že je Grangerová něco jiného než mudlovská šmejdka zahnal do postranní.
Mezitím se Weasley a Grangerová otočili a odcházeli pryč. Kudrnatá hlava se ještě nezapomněla otočit a zpražit jej nenávistným pohledem. Draco se ušklíbl a s knihami, které mu nepatřily,  zamířil do svého kupé. 

_____________________________________

Ahoj :) Rozhodla jsem se začít psát novou povídku s mou nejoblíbenější dvojicí. Poslední dobou jsem na těchto dvou závislá, a tak jsem se pokusila začít něco psát a podělit se o to. 
Moc potěší, nějaký komentář a vůbec, když si to někdo přečte budu moc ráda :))