Sentenced (Dramione ff)

17.kapitola

Po hoooooodně dlouhé době přidávám další kapitolu s obrovskou omluvou :D nebudu vás zatěžovat důvodama proč jsem nepsala... stejně to nikoho nezajímá... tak doufám, že se ještě najde někdo, kdo si to rád přečte :D

____________________________________

Draco

Přecházel po pokoji sem a tam. Pohled zabodnutý do země. Nic kolem nevnímal, pouze ubývající světlo, a to jak ho postupem času pohlcovala tma. Před očima viděl pořád její ztrápený a bolestí protknutý obličej. Tolik ho to bolelo. Musí ji odtamtud dostat co nejdříve. Pohlédl na hodinky, a když zjistil, že už je jen pár minut před půlnocí, neváhal a vystartoval z pokoje.

Dům už byl celý ponořen do tmy a chodby byly prázdné a děsivé, ale ho to neděsilo. Vyrůstal tu a byl na to zvyklý. Přišel ke sklepení, kde byla uvězněna Hermiona. Otevřel její celu a přešel k jejímu tělu, které se choulilo do klubíčka v rohu té odporné místnosti. Sundal si ze zad svůj temně černý hábit a přehodil jej přes ni. Jen si ho přitáhla blíže k tělu a dál spala.  Nemohl si pomoct, jak moc ho píchlo u srdce, když si vzpomněl, co jí ještě před pár hodinami prováděl. Položil ruku na její ledovou tvář.

„Odpusť mi to Herms."  Zašeptal do tmy a poté ji jemně zvedl do náruče. Snažil se to udělat, tak aby ji nevzbudil, ale to se mu nepodařilo. Nachvíli se v její tváři objevilo překvapení, ale následně jej vystřídalo zamračení.

„Co to děláš Malfoyi?"

„Snažím se ti pomoct."

V její tváři se opět mihlo překvapení a zároveň nedůvěra. Zase ho píchlo u srdce. Ona mu nevěří... Není divu. Tohle mu už stoprocentně nikdy neodpustí.

Přitom všechno riskuje jenom kvůli ní. Příjde o všechno, o rodinu, přátele a v tom nejhorším případě i o život, když někdo zjistí, co právě teď dělá. Riskuje všechno kvůli nečisté krvi, kvůli nečisté kouzelnici, do které se šíleně zamiloval.

„Ale ale ale." Uslyšel najednou za sebou a ztuhl. „Víš Draco... Hrozně si mě zklamal. Doufala jsem už, že sem nepřijdeš."

Položil opatrně Hermionu na zem a postavil se před ni. Byl připravený bránit jí svým vlastním tělem.

„Čekala jsi mě.." Konstatoval, i když to už bylo jasné.

„Spíš jsem jen hlídala, pro tento případ... Doufala jsem, že jsi dostal rozum, ale očividně ne." Bellatrix vytáhla hůlku a namířila ji proti Dracovi. Ten neváhal a udělal totéž proti ní.

„Přeci bys neublížil své vlastní tetě." Řekla Bellatrix s předstíraným zděšením.

„Když budu muset..." Procedil skrz zuby Draco.

„Dávám ti poslední příležitost Draco. Zab ji a můžeme dělat, že se tohle nikdy nestalo, že jsi nezradil vlastní rodinu... že jsi nezradil Pána."

„Nikdy."  Řekl, při čemž proti ní poslal neverbální odzbrojovací kouzlo, které však Bellatrix odrazila s naprostým klidem. Snažil se Hermionu stále držet za svými zády a přitom odrážet Belliny zaklínadla.

Potom uslyšel prasknutí, které se ozvalo přímo za ním a Hermionou. Jeho plán B.

Odrazil zaklínadlo, které proti němu poslala Bellatrix a otočil se za zvukem.

„Odveď ji. Hned!"

„Petrificus totalus!" Uslyšel poutací zaklínadlo a otočil se zpět na Bellatrix, ale neměl dopustit, aby se i na tu chviličku nesoustředil, nestihl jej odrazit a zasáhlo ho. Padl spoutaný k zemi, čelem k místu, kde ještě před chvílí stála Hermiona. Pousmál se. Vyšlo to. Byla v bezpečí. Bellatrix přešla čelem k němu. Podíval se jí do očí a úsměv ho opustil.

„Už nejsi můj synovec." Řekla s vážnou tváří a natáhla ruku s hůlkou proti němu.

Hermiona

Téměř mrknutím oka se objevila v areálu školy. Cítila, že ji někdo drží za ruku a shlédla dolů na domácího skřítka Malfoyových.

Nechápavě na něj pohlédla. „Proč..."

„Pan Malfoy si přál, abych vás okamžitě přemístil, kdyby se něco zvrtlo."

„ Musíš mě dostat zpátky, jinak Draco zemře." Nemohla ho tam nechat, když se pro ni takhle obětoval.

„Pán Torrimu rozkázal, aby tuhle vaši prosbu neposlouchal."

Zatracený Malfoy... „Torri, pokud to neuděláš, tak tvůj pán zemře."

Torrimu se v očích zaleskly slzy. Možná se všichni Malfoyovi nechovají ke svým skřítkům neuctivě.  

„Torri to ví, ale musí respektovat pánovo rozhodnutí. "." V Hermioně to začínalo pěnit. Měla strach, že Bellatrix stihla zabít Draca mezitím, co se tady dohaduje s jejich skřítkem.

„Hermiono!" Otočila se za hlasem, který volal její jméno, a kdyby nebyla v panice, rozběhla by se za přáteli. Byla ráda, že je vidí, ale teď jí příšerně trápilo, že nemůže pomoct Dracovi.

Ron s Harrym ji objali.

„ Hermiono měli jsme o tebe takový strach, proč-„ Hermiona Harrymu skočila do řeči, neměla čas odpovídat na jejich otázky.

„Harry, potřebuji tvoji hůlku."

Harry se zamračil. „Proč?"

„Věř mi a prostě mi ji půjč, prosím!"  Harry si už už vytahoval hůlku z kapsy, když se před něj postavil Torri a zabránil mu tak v pohybu. „Ne! Pan Potter nesmí dát slečně Grangerové hůlku!"

„Proč?" Ptal se nechápavě Harry.

„Protože pán dal Torrimu za úkol chránit slečnu Grangerovou."

„Kdo je tvůj pán?"

„Draco," odpověděla Hermiona. „ A já ho musím jít zachránit, tak mi sakra dej tu hulku!"

„Hermiono ty nejsi při smyslech... Nemáš horečku?" Zkoumal ji Ron a přiložil jí dlaň na čelo. „Páni ty úplně hoříš."

Hermiona byla rozčílená, že jí nikdo nevnímá. Draco byl v nebezpečí kvůli ní. Musela mu pomoct.

„Rone, nemám čas. Musím se tam vrátit."

„Nevrátíš se tam, protože tě nepustíme. Máš pravděpodobně horečku..." Chytil ji za ruku a odváděl jí na ošetřovnu.

„Ronalde, ihned mě pusť!" Zmítala se a snažila se osvobodit z jeho sevření, které bylo překvapivě tak pevné, že se z něho nemohla vykroutit. To už se k němu přidal i Harry a společně ji dotáhli k madame Pomfreyové.

„U Merlinových vousů Hermiono! Ty ses vrátila." Spojila šťastně ruce madam Pomfreyová, když je spatřila vcházet. „Co se ti stalo?"

„Nic, jsem naprosto v pořádku a musím jít, takže mě omluvte." Ron společně s Harrym ji chytili za předloktí a opět jí nedovolili odejít.

„Podívej Hermiono... Draco to udělal, aby tě chránil, a v tomhle stavu se tam vrátit nemůžeš, nijak bys mu nepomohla."  Řekl jí Harry a otočil se zpět na madam Pomfreyovou. „Myslíme si, že má horečku."

Madam k ní přistoupila a šáhla jí na čelo. „Úplně hoří...doveďte ji k posteli a já dojdu pro lektvar na snížení horečky."

Kluci udělali to, co řekla a Hermiona se stále nepřestala ošívat. Přijala lektvar na snížení horečky, ale když jí madam přiložila k ústům další lahvičku, zarazila se.

„Pij dítě, pomůže ti to." Hermiona se tedy napila a během další chvilky pocítila hlubokou únavu, až neudržela hlavu vzhůru a spustila ji na polštář, stejně tak jí klesly i víčka a potom už dokázala jen pomyslet na to, jak proklíná madam Pomfreyovou, že do ní nalila lektvar na spaní.