5. Chceš válku? OKEY!

208 7 0
                                    

Další den ráno mi napíše Gita.

GITUŠKA: Příjdeš dneska odpoledne?

Samozřejmě jí napíšu, že ano. Snad tam nebude Johannes.

Je odpoledne a já se prevleču a zámířím k Gitě. Otevře mi Tarjei.

,,Jé čau Em. Emily je tu!!!"

,,Čau Tarjeii."

,,To tu vážně musí být?" Zavrčí někdo z jídelny. Já okamžitě vím, že je to Johannes.

Vejdu dovnitř. Budu ho ignorovat. Nebo se o to alespoň snažit.

Běžím za Gitou do kuchyně a pořádně ji obejmu.

,,Čus Gito."

,,Věděla jsem že příjdeš. Jsi nerada sama. Máš už nějakou práci?"

,,Ne v pondělí půjdu asi na úřad práce."

,,Šla jsem kolem jedné cukrárny a tam psali, že hledají servírnebo tak něco. Můžeš to tam zkusit první."

,,Super nápad. Díky."

Přišla Mar. Vždycky přijde strašně hlasitě. Vždycky zakřičí něco na způsob: ,,Jsem tady!"; nebo: ,,Ahojky lidičky." Je to asi ten nejhlasitější člověk kterého znám. Studuje tu v Oslu výšku. Myslím že pedagogickou.

,,Za chvíli už to bude hotové. Srdnatě si ke stolu."

Tak jdeme ke stolu. Tarjei si sedne vedle Johannese a vedle něj má místo Gita. Vedle jejího se posadí Mar takže mě zbývá sezení vedle Johannese. Zhroutím se na židli. Gita přonese jídlo a všichni začneme jíst.

Johannes po mně hodí kuličku hrachu. Já mu to oplatím. Použiju lžičku jako dělo a on pak taky. Máme takovou hráškovou bitvu. Nakonec mi šlápne pod stolem na nohu.

,,Auuu," vyjeknu potichu.

Pořádně mu dupnu na nohu.

,,Emily co mi šlapeš na nohu!?"

,,Ty jsi mi na ni šlápnul první!"

,,No to nene!"

,,Ale Jojo!"

,,Nevymýšlej si Emily!"

,,Ty si vymýšlíš!"

,,Můžete se chvíli chovat normálně?" zeptá se Gita.

,,Dvouhodinové příměří?" zeptá se Johannes

,,Okey," řeknu.

Jíme a už si nic neděláme. Dvouhodinové příměří dodržíme. Já to dělám kvůli Gitě, je to totiž nejlepší kámoška. Do naší čtyřky patřil ještě můj brácha-dvojče. Teď je asi někde na Slovensku nebo v Rakousku nebo kam se to přestěhoval.

Po dvou hodinách odcházím domů. Připravím si věci na zítřek. Půjdu se zeptat do té kavárny. Třeba to vyjde. Doufám, že jo. Teda jestli Johannes neobešel celé Oslo a všem neřekl nějakou špínu na mě. To doufám ne.

~

Ráno se vzbudím v šest, abych se mohla připravit. K snídani si dám čokoládové müsli s mlékem. Umyju si zuby a převleču se. Učešu si drdol, který nechce držet. Nakonec si své neposlušné vlasy stejně rozpustím. Dám si Make-up a když jsme tip-ťop je už skoro 8 hodin, takže běžím do města.

Vejdu do cukrárny a hned se zeptám:

,,Hledáte tu nějakého zaměstnance?"

,,Ano!"

,,A mohla bych se o to místo ucházet, pokud už není zabrané."

,,Ne není. Zavedu vás za naší šéfkou Jessie."

Jdu s ní někam dozadu kde stojí mladá paní.

,,Dobrý den," řekne, když si nás všimne.

,,Ahoj Jessie. Tahle slečna by tu chtěla pracovat."

,,Fajn."

Pak se mě na něco ptá. Nakonec mi řekne:

,,Zítra můžeš nastoupit."

Vyjeknu radostí. Nahlas mi zapípá mobil. Podívám se, kdo píše.

ANDREAS: Ahoj Emi An. Přijedu 7. Dubna na týden do Osla. Oslavíme spolu narozeniny? Moc rád bych. Zařídíš tu oslavu? Rád bych to udělal sám, ale na dálku to nejde, bohužel. Pozveš Gitu a Mari? No a samozřejmě jejich přítele! Chci poznat přítele svých kámošek a čím víc nás bude tím líp. Teda jen jestli s tím souhlasíš. Andreas.

Napsal mi brácha!!! No samozřejmě všechno zařídím a hned s tím začnu.

𝕀 ℍ𝕒𝕥𝕖 𝕐𝕠𝕦 𝕆𝕣 𝕀 𝕃𝕠𝕧𝕖 𝕐𝕠𝕦 ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat