𝕀 ℍ𝕒𝕥𝕖 𝕐𝕠𝕦 𝕆𝕣 𝕀 𝕃𝕠𝕧𝕖 𝕐𝕠𝕦 ✔️

20. NÉÉ!

,,Ahoj Em. Ehh dobrý den. Co se děje?" zeptá se Marta.

,,Emily je na tom po té nehodě hodně blbě. Celou noc brečela. Může tu u vás bydlet? Sama to asi moc nezvládne," řekne Johannes

,,Jo jasně. Pojďte dál," řekne Marta a jdeme dál.

Johannes mě odvede do mého malého pokoje. Sednu si na postel, vezmu si plyšového klokana Harryho a obejmu ho.

,,Já už musím. Jedu na to soustředění, ale kdyby cokoliv, klidně mi zavolej Em."

,,Ok."

,,Ahoj."

Den na se ke mně a políbí mě na rty. Je to krásný dlouhý polibek.

,,A teď už běžím, ať trenér zase neztratí nervy."

,,Ahoj."

,,Měj se hezky. V rámci možností!"

Odejde z pokoje, slyším ještě nějaký jeho hovor s Martou a pak zabouchnutí dveří.

Do pokoje přiběhne Thea.

,,Co se stalo tetě?"

Thea má totiž mámu moc ráda a bere jí jako tetu. Mamka má taky Theu moc ráda. Bere ji skoro jako vlastní. Moc se mi to na ní líbí. A s tátou je mamka něco jako kamarádka.

,,Teta víš ona měla nehodu, ale bude v pohodě."

,,Super! Až bude v pohodě, půjdeme spolu do parku!!!"

,,Jasně!"

Někdo zazvoní a Marte na mě houkne:

,,Emily, mohla bys prosím otevřít?"

Tak tam jdu a stojí tam brácha.

,,Už jsem byl za mámou, jen vás chci pozdravit. Mám už ubytování v hotelu."

,,Proč, mohl jsi být tu!"

,,To je jedno. Tak já už jdu."

,,Tak fajn Ahoj."

,,Kdo to byl???" zaječí Marte.

,,Andreas. Je tu za mamkou a je v hotelu, chtěla jsem ať je tu, ale nechtěl."

,,Fajn. Em ty jdeš zítra do práce?"

,,Jo, ale mám to odsud daleko."

,,Víš Mohla bych tě tam odvézt."

,,To bys mohla Marte?"

,,Jo."

,,Díky."

Mezitím jsem došla do kuchyně a objala ji.

~

Další den ráno mě Marte odvezla do práce. Tam bylo všechno v pohodě. Nikdo se mě na nic neptal, protože nikdo nic nevěděl. Díkybohu.

~

Večer mi napíše Andreas.

ANDREAS: Zítra ráno odjíždím. Napiš mi všechno, co se změní na mámině stavu, prosím. Díky. Brácha.

EMILYYY: Oukej.

~

Přes týden je to celkem v pohodě, u mamky se mi nestalo a v pátek mi volají z nemocnice.

,,Dobrý den. Emily Ericsonová."

,,Máme pro vás špatnou zprávu."

,,Co se stalo? Snad ne. Ne to nejde. To NÉ."

,,Bohužel ano."

,,To není možný! To prostě nejde!"

,,Tak Nashle."

,,Na shledanou."

Nemůžu tomu uvěřit. Proč moje mamka! Proboha proč! Vždyť na tom byla dobře! Rozbrečím se. Asi hodně nahlas, soutěž za mnou přijde Marta.

,,Co se stalo Em?"

,,Mamka ona ona ona."

,,To není možný."

,,Já vím."

Obejmeme se a Marte taky brečí.

,,Byla skvělá."

,,Byla to nejlepší máma."

,,Napíšeme jejím rodičům. Nebo to udělám já, ty se vzpamatuj. Ještě napíšu Karlovi. Ach jo."

Odejde z pokoje. Vytáhnu telefon a napíšu bráchovi.

EMILYYY: Ahoj Andreasi. Mamka umřela. Nahlas to ani nezvládnu vyslovit. Začnu zařizovat pohřeb. Bude co nejdřív. Všechno upřesním. Marte mi s tím zařizováním určitě pomůže.

Za chvíli mi přijde odpověď.

ANDREAS: Bože Emi nedělej si že mě srandu! Nebo je to pravda. Jak? Proč? Bože já tomu nemůžu uvěřit. A já jsem se s ní ani neusmířil.

---

Dneska už druhá kapitola 😱😱😱
Je to tím, že mám toho opravdu hodně předepsané.
No za to, že tato kapitola je tak trochu sad můžou smutné písničky, které jsem zrovna poslouchala. Nebojte, další kapitola sice bude trochu zase smutná, ale ta další bude už veselá, vážně!