𝕀 ℍ𝕒𝕥𝕖 𝕐𝕠𝕦 𝕆𝕣 𝕀 𝕃𝕠𝕧𝕖 𝕐𝕠𝕦 ✔️

19. Smutná

Vtrhneme Do nemocnice. Já jsem pořád nějak v šoku, ale Johannes všechno domlouvá.

Jdeme do prvního patra, kde nám doktor řekne všechno, co se stalo mojí mámě.

Pak se zeptá:

,,Mohla byste nám říct všechny vaše rodinné příslušníky, kterým máme zavolat?"

,,Ano. Andreas Ericson, Karl Ericson, Magnus Madssen a Emma Madssenová, Julia Madssenová a Ole Andreassen."

,,Fajn. Jaké jsou jejich rodinné vazby? Víte, my musíme volat a pouštět zde pouze a jen rodinu.

,,Fajn. Andreas Je její syn, Karl bývalý manžel a nyní kamarád, Emma a Magnus rodiče, Julia sestra a Ole přítel."

,,Takže můžeme zavolat všem kromě toho Oleho."

,,Ne! Ten je právě nejpotřebnejší! Prosím! Je to skoro rodina!"

,,Bohužel. Můžete mu zavolat sama. Chcete na návštěvu? I když je v kómatu?"

,,Ano."

,,Fajn. Ale kdo je toto?"

Ukázal ne Johannese.

,,Já jsem její přítel. Je to pro ní těžké. Můžu s ní?"

,,Tak fajn."

Doktor nás zavede do pokoje, kde leuí mamka. Všechno tam pípá a mamka vypadá tak křehce. Zase se rozbrečím. Johannes mě obejme.

,,Šššš to bude dobrý."

~

,,Už byste měli jít," řekne po pár minutách doktor a tak jdeme do auta.

,,Em je to dobrý? Chceš domů? Nebo za tátou? Nebo víš co? Asi bude nejlepší, když pojdeme k nám, tam so lehneš, ukliníš se a pak se rozhodne co dál, jo?"

,,Fajn."

Jdeme k němu domů. Jdeme nahoru po schodech do asi Johannesova pokoje.

,,Lehni si, přinesu ti něco k pití."

Tak si teda lehnu a brečím. Johannes přinese pití a kousek dortu a pak si lehne ke mě a obejme mě. Taky ho obejmu a zabořím do jeho hrudi hlavu a brečím, až ma celé tričko mokré.

Nakonec usnu.

~

Ráno se vzbudím a vedle mě spí Johannes. První se leknu, co se stalo, ale pak si vzpomenu a Johannese ještě obejmu a ještě usnu.

~

,,Dobré ráno Šípková Růženko," vzbudí mě Johannes.

,,Dobré ráno."

,,Jde se na snídani a pak uvidíme, co bude dál."

,,Fajn."

Vyhrabu se z postele a jdeme do jídelny, kde sníme snídani.

,,Takže budeš chtít domů nebo ke svému tátovi?"

,,Asi k tátovi. No nechci být sama."

,,Chápu. Takže tě tam odvezu."

,,Oukej."

Nasedneme do auta, Johannes nastartuje a jedeme k tátovi.

,,Proč se to muselo stát zrovna moji mamce?! Ona byla vždycky tak opatrná."

Ze smutku se přehouply do moodu NAŠTVANÁ. Naštvala jsem se na toho kamioňáka, který bez tak dopadl líp než mamka, která má zlomené žebro a nevím co všechno!

,,Em, to bude dobrý. Tvoje mamka bude v pohodě. Vzbudí se a bude zase zdravá."

,,Já jen že ten kamioňák dopadl určitě líp i když je to jeho chyba a máma za to nemohla a stejně to odskákala."

,,Tvoje mamka je Dánka a ty maj tuhý kořínek. Ona to zvládne."

Zaparkuje u taťkova domu. Vystoupíme. Johannes mě chytne za ruku a zazvoní.