𝕀 ℍ𝕒𝕥𝕖 𝕐𝕠𝕦 𝕆𝕣 𝕀 𝕃𝕠𝕧𝕖 𝕐𝕠𝕦 ✔️

21. Proč?

Rozhodnu se zavolat Johannesovi.

,,Ahoj Em. Co se stalo s tvou mamkou? Vždyť to bylo v pohodě!"

,,Ona umřela. No neměla bych tě s tím zatěžovat, ale prostě jsme nevěděla, s kým si promluvit tak jsme zavolala tobě."

,,Počkej, hned jsem u tebe Em. Právě jsme s Tarjeiem přijeli domů. Nasedla do auta. Musím řídit. Tak zatím ahoj."

Za pět minut někdo zvoní, někdo otevírá, někdo vejde. Ve dveřích se objeví Johannes.

,,Jsem tu," řekne a posadí se ke mně na postel.

,,Já to nechápu."

,,I když jsem tvou mámu neznal, určitě musela být fajn."

,,To byla."

,,Ale já jsem nepřijel pro to, abych ti říkal tohle to. Jsem tu pro to, abych ti se vším pomohl. Úplně se vším."

,,Díky. Já, promiň že tě tak obtěžuji."

,,Ty Mě Neobtěžuješ. Takže co potřebujete zařídit?"

Všechno mu řeknu a potařizujeme ty věci. Pošleme všem příbuzným, kdy bude pohřeb. Ach jo. Já jsem to dopadla....

~

Za týden je pohřeb. Do Osla přijede děda s Babičkou z Kodaně a hlavně teta Julie. Moje jediná teta a je skvělá. Je to mamčine mladší sestra.

Všichni brečí, i Thea, která to pořád nechápe. Marta je taky smutná a Andreas jde k rakvi a mámě se za všechno omlouvá.

Pak jdu něco říct a po mně bude mluvit teta Julie.

,,Mamka byla nejlepší. Starala se o mě a snažila se i když už jsem dospělá. Chtěla jsem ať má vlastní život, ale jí nevadilo mít vlastní život a ještě k tomu doma mě. Byla to nejlepší máma na světě."

,,Alice byla moje starší sestra a měla jsem ji moc ráda. Se vším mi vždycky pomohla, občas jsme se hádaly, ale většinou jsme byly nerozlučné. Byly jsme sestry a nejlepší kamarádky. Když chodila už do práce a já ještě do školy, tak mě tam vozila a když potkala Karla a přestěhovala se tady do Osla, byla jsem na ní naštvaná, ale přece to byl její život. Neměla jsem na ní být naštvaná. Naštěstí jsme si to asi před pěti lety vyřešily a pak jsme byly zase kámošky na život a na smrt. Já bude mi chybět," řekne Julie Dánsky a rozbrečí se. Naštěstí jí všichni rozumí, protože jedna Norština je hodně Dánská no a celkem tomu rozumět je.

Pak odnesou rakev na hřbitov. Andreas je s Marienne a se mnou jde Julia a Gita.

Jdeme domů. K mámě. Julia bude spát v Andreasově pokoji a prarodiče v mámině. Udělám večeři a vzpomenu, jak jsme kdysi s mámou dělaly večeře spolu. Hlavně když mi bylo 10. Andreas chodil do všemožných sportovních kroužků (do biatlonu, hokeje a basketu), ale ani jeden z nich nebral vážně. Všechno pro něj byla jen zábava. Pak v šestnácti se změnil - začal brát vážně hokej a ostatní sporty opustil.