𝕀 ℍ𝕒𝕥𝕖 𝕐𝕠𝕦 𝕆𝕣 𝕀 𝕃𝕠𝕧𝕖 𝕐𝕠𝕦 ✔️

18. Nehoda

29. Července 2017

Dneska jdu na oslavu Tarjeiových narozek. Bude tam samozřejmě taky Johannes. Všechno je furt stejné, neděláme si naschvály, ale on mě ignoruje. Já se jeho taky snažím ignorovat, jen to moc nejde. Pořád se mi líbí.

Předevčírem jsem byla v obchodě, kde jsem si na oslavu koupila šaty a boty, si vezmu ty, co jsem měla na Johannesova a Christiansenově oslavě.

Připravím se a k večeru zamířím do jejich domu. Mamka bude doma a pak chce jít za Olem.

Ani nezvoním, rovnou vejdu dovnitř. Pár lidí už tam je. Tarjei mi zamává a já jdu za ním a Gitou.

,,Ahoj," řeknu.

,,Ahoj Em! Hlavně se bav. Tohle je moje oslava a jediné pravidlo je, se bavit a kdo ho nedodrží, tak uvidí."

,,Fajn Tarjeii."

Popřeju mu a pak si sednu na židli a za chvíli si ke mně přisedne Marienne.

,,Víš že se Hedda rozešla s Johannesem?"

,,Ne."

,,Prý to bylo oboustranné. Hedda se cítí líp a Johannese to sice trochu vzalo, ale jinak je v poho."

,,To je fajn."

,,Pardón. Už o něm před tebou nebudu mluvit jo?"

,,Mně je to jedno."

,,Stejně. Já jdu. Čusky Em."

Zvedne se a odejde. Uvidím Vetleho a další lidi z SP. Připěchá za mnou Tiril.

,,Ahoj Em. Jak je?"

,,Celkem dobře."

,,Pořád toho Johannese nemáš tak ráda?"

,,No jako už to není tak strašný. Spíš se jen ignorujem."

,,Aha. To je lepší ne? No to s tím, jak tě vyhodili z práce. No nikdo se s ním pak moc nebavil. Já jdu. Bav se."

,,Jasně Tiril!"

Tiril odběhne. Je vážně nějaká akční. Přesednu si na schody.

~

Za dvě hodiny mi volá neznámé číslo. Zvednu to.

,,Prosím? Emily Ericson."

,,Dobrý den. Oselská nemocnice. Vaše matka Alice Madssenová měla nehodu."

,,Co se stalo?"

,,Jela autem a z rohu se vyřítil kamion. Je stabilizovaná. Jestli chcete, můžete přijet, podáme vám další informace. Na shledanou."

,,Nashle."

Chvíli sedím, než mi to všechno dojde. Moji mamku srazil kamion. Rozbrečím se. Z patra přijde Johannes.

,,Co je Em?"

Sedne si ke mně, obejme mě a dá mi pusu do vlasů.

,,Mmmoojjje mmammka mmměllla nnnehodddu."

,,Je v nemocnici? Chceš tam jet?"

Dvakrát přikývnu.

,,Ale je to daleko na chození pěšky."

,,Víš co? Odvezu tě tam. Když prošvihnu jednu oslavu, tak se nic nestane. Tarjei bude ještě pár narozek slavit."

,,Dddíky."

,,Jdeme!"

Zvedneme se a jdeme do Johannesova auta. Johannes pořádně šlápne na plyn a jede i na žlutou. Normálně bych šílela, ale teď je mi to jedno. Úplně. Potřebuju se co nejrychleji dostat za mamkou.