Back to 86's

~Návštěva~

,,Kolik je?" Hodila po mojí hlavě polštář Áďa aniž by si uvědomila, že já nevydávám zvuky jako řinčící zvonek. Ještě tvrdě spala a já jak by smet.

,,Jak to mám vědět?" Zamumlala jsem směrem k polštáři. Nikdy jsem nebyla noční sova, ale ani ranní ptáče. Příchod ve 4 ráno domů mě zmohl, hlavně po všech událostech, co se včera staly.

,,Tak tam jdi, jen mile poděkuj za poštu a vrať se spát" navrhla, přetáhla si přes obličej peřinu a znovu se zachumlala. Jakoby ji nezajímalo, že bych ráda udělala to samé. Ale nic jiného, než vstát mi nezbývá. Otravný zvonek neutichá.

Svou cestu beru ale nejdřív přes zrcadlo, co stojí těsně u vchodových dveří. Ráda se pozoruju, ale dneska...každý pramínek mých vlasů má jinou strukturu. Některý jsou přehozený na druhou stranu, než maj být, jiný do čela a některé se rozhodly stát.
Na sobě mám jen dlouhý černý tričko s motivem GN'R a rozmazanou řasenku pod očima společně s pytlema. No skvělý, až otevřu, doufám, že pošťák hrůzou nepadne a brzo odejde.

,,No to to trvalo" vešel bez optání dovnitř Axl a těsně za ním Slash. Oba byli upravení a narozdíl  ODE MĚ vypadali naprosto normálně a hlavně jako lidi. Nestačila jsem na jejich přítomnost ani nijak zareagovat, zůstala jsem jak přibitá stát na jednom místě. Proč zrovna teď vypadám tak, jak vypadám? Rozcuchaná, neupravená.

,,Dobrý tričko" zaculil se Axl při pohledu na mě. Neskrýval ani záchvat smíchu, jen mně  zrovna situace vtipná nepřišla.
,,Nevěděli jsem, že ještě spíte" vztyčil Saul ruce do obraného gesta a porozhlídnul se po vstupní chodbičce.
,,A my zase nevěděly, že vstáváte tak brzo" povzdychla jsem si a uhla z prostředka chodby, abych těm dvoum dala najevo, že můžou dát. Využili toho a brzy se octli rozvalení na sedačce.

,,Jen jsme se chtěli zeptat, jestli nezajdem na oběd, ale jak tak koukám, asi to není nejlepší nápad" zašklebil se Axl a věnoval mi úsměv.
,,Oběd? To už je tolik?"  Trochu jsem se zastyděla a pohledem vyhledala nejbližší hodiny.
Do háje, ručičkový, ty neumím! Jak v týhle době mohli žít?  Bez těch digitálních a bez našich 24 čísel?

<<<<>>>>

Zmizela jsem v koupelně a klukům nechala volnou ruku při buzení Ádi. Asi mě zabije, ale pomsta je sladká. Když musím být vzhůru já, je řada už i na ní.
Jemně jsem rozčesala své vlasy, odlíčila černé čáry pod očima a sáhla po nejbližší řasence. Ale tu už jsem si nestačila dát. Přerušil mě Ádi vylekaný výkřik.

,,To nemyslíte vážně!" Vzteká se Áda a jako neřízená střela vstala z postele. Axl i Slash se smíchy skoro válí po zemi a moje kamarádka po nich mrská snad vším, co má po ruce. Polštáře, kapesníčky, ovladač, dokonce už i oblečení. Zatím ani jednoho netrefila, ale nemá k tomu daleko.
,,Co se děje?" Věnovala jsem ji svúj tlemící výraz a přikrčená k zemi se doplazila do kuchyně. Tam mám jistotu, že mě ničím nestrefí a celé představení budu mít hned z první řady.

,,Čí byl nápad mě polít studenou vodou?!" Mrskla s posledním polštářem a tentokrát zandala konečně přímý zásah. Axla sejmula po hlavě a Saul, ten z bolesti svého kamaráda umřel smíchy. Přijdu si fakt jak ve školce.

Asi bych měla jít zkontrolovat Slashe, jestli vůbec dýchá. Směje se bez mála 15 minut v kuse, to už není normální. A ikdyž už věci nelítaj a Axl v klidu sedí, nepřestává ze sebe vydávat zvuky podobné smíchu. Nedusí se?

---------------------------------------------------------
Tak snad jste mi tu dneska neumřeli nudou♡ ale krize nápadů...😂  sice mám vytvořenou kostru, ale opravdu netuším, jak ji nabalit... no hrůza se mnou.
A jak se dneska zase máte?♡