Back to 86's

~my~

Já

Ještě jedna špatná odbočka a přísahám, že si tu lehnu doprostřed chodníku a nezvednu se do doby, než mě vzbudí samo sluníčko a nebo lidi chodící okolo.

Můj orientační smysl je na bodě nula a černými ulicemi Los Angeles bloudím bez mála už dvě hodiny. Schyluje se k půl šestý ráno a já mezitím narazila pouze na jednoho jediného člověka. Spal na lavičce v parku a šel z něj strach. Naštěstí nezaregistroval ani jediný můj krok a já mohla potichu přejít přes písčitou cestu do další z nekonečných ulic.
GPS v telefonu nefunguje, SMS se neodesílají a má baterie je na 3%, což znamená, že ani sluchátka do uší si dát nemůžu.

Jsem bezradná. Putuji městem celou noc a teď už slunko vychází. Jsem unavená a vzdávám se. Domů půjdu až za světla.
Sedám si na trávu a záda opírám o kmen stromu v parku. Jsem otočená na východ a s jiskřičkami úžasu pozoruji tu krásu.
Nebe je zbarvené do světle modra, vynikají pouze šedé obrysy mráčků a světle růžový podklad s prvky oranžové barvy. U země se tyčí obrovská žlutá zářivá koule, která s každou minutou stoupá výš a svou září oslepuje vše, co ji přijde do cesty. Včetně mě.

<<<<>>>>

Spadl mi kámen ze srdce. Konečně odemykám vchodové dveře do našeho bytu. Jsem celá strhaná, ale nikdy nezapomenu na své noční dobrodružství neosvětlenými ulicemi a na východ slunce, který jsem nedobrovolně pozorovala z parku, který je od tud vzdálený jen minutu pomalou chůzí. Opravdu chytrý, Magdaléno. Stačilo se porozhlídnout, ale ne, tys musela čekat na světlo tak, jak sis ještě za tmy řekla, jinak bys to nebyla ty...

Axl

Ani nevím jak se mi podařilo usnout, ale teď už hodinu ležím na polštáři na sedačce a znuděně pozoruji strop. Přemýšlím a nemohu se zbavit negativních myšlenek. Myslím ale pouze na jednu osobu a Erin to doopravdy není. Je to Maja. Děsí mě, když nevím, kde je, jak jí je a jestli je v pořádku. Snažím se to vymyslet, ale akorát mě z těch všech teorií bolí hlava. Vlastně ta mě bolí i kvůli dnešní noci...

Slash spí v Ádi posteli a ona zase v Májiné. Jen já zabírám obývák a neustále pohledem kontroluji vchodové dveře. Čekám na klíče v zámku a na dívku z budoucnosti, jenž mi za 3 dny změnila pohled na svět, ukázala mi lepší stránky lidí, pomohla mi uvěřit v sebe samého. A to, opakuji, jen za 3 dny. Přinesla mi světlo do života a já nevím, co to znamená.

,,Bejb!" Vystřelil jsem jak raketa, když jsem konečně zaslechl mnou tolik vytoužený zvuk odemykajících klíčů. Ani jsem nevnímal chvilkové zatemnění před mými oči a ztrátu rovnováhy. V tuhle chvíli byla pro mne důležitá ona. A když otevřela dveře, bez varování jsem ji obejmul. Naše objetí trvalo dlouho, potřeboval jsem ji držet u sebe, nepustit ji a cítit pocit bezpečí.

Já

,,Kdes byla tak dlouho?" Pošeptal mi do ucha Axl. Stále mě mačkal v objetí a já si svou těžkou hlavu pokládala na jeho hruď. Rameno mi bylo kvůli mé výšce vzdálené, ale rozhodně se jevilo jako příjemnější místo pro odpočinek. Skoro jsem usínala a zároveň si užívala pocitu klidu. Byla jsem konečně v bezpečí jeho objetí, bylo mi rázem teplo a nebála jsem se zavřít oči.

,,Ztratila jsem se" odpověděla jsem naprosto upřímně a popravdě, nemá cenu mlžit.

,,Kde?"

,,Někde ve městě, neznám to tu" vydechla jsem a zavrtala se pevněji k jeho tělu. Pak mi z očí spadlo několik slz.