Back to 86's

~Mezi dvěmi~

,,Jak tě to jen napadlo!? Být takhle sama, v noci a v tomhle počasí?" Zvýšil na mě trochu hlas můj blonďatý hrdina Steven Adler, ale nepřestával si mě tisknout k jeho tělu. Měl strach a zároveň radost, že jsem celá.

,,Nevím, já jsem chtěla jenom pryč" sklopila jsem očka zahanbeně k zemi a špitla zlomeně.

,,Já vím, ale už to víckrát nedělej" hladil mě v mokrých vlasech a já v tu chvíli cítila bezpečí. Měla jsem pocit, že už mě nikdo nezklame a že mě Stevee před vším ochrání.
Zabořila jsem hlavu do jeho ramene a téměř okamžitě začala plakat. Dlaní mi přejížděl přes záda a konejšivým a empatickým hlasem mě utěšoval.

Steve

Celý Londýn bičoval hustý déšť, nikde už nebyla ani noha, jen já s Majou jsme stáli v dlouhém objetí v parku po tom, co jsem ji zhruba po hodině hledání našel.

Brečela mi do ramene, zoufale prosila o pomoc. Byla zlomená a odmítala se vrátit zpět k ostatním. Nechtěla, aby ji takhle viděli, nechtěla vidět Axla. Jediné, co by ji teď trochu těšilo by byl klid, teplo hotelového pokoje, tichá  společnost, objetí a hodně čokolády.

<<<<>>>>

Držel jsem ji schoulenou v náručí a přehodil přes ní mou bundu. Měla zavřené oči. Byla krásná.

Společně jsme se totiž dohodli, že bude lepší, když bude hrát šípkovou Růženku, než aby byla vzhůru a musela se pouštět do konverzace s Axlem či ostatními. Nebyla na to připravená, bála se...

Nesl jsem ji směrem ke klukům a Áde, kteří přešlapovali před šatnami v backstage, kde jsme dnes měli mít zkoušku - však neúspěšnou.
Už nějakou dobu tu nervózně čekali, protože jsem se nevracel ani po dvou hodinách. Dle toho taky vypadali - Izzy stál s cigaretou v puse opřený o zeď s nezájmem ve výraze, jakoby nic nebyla jeho chyba a bylo mu vše jedno, Slash objímal Ádu, která měla slzy v očích a Duff se zase snažil uklidnit Axla, který seděl zády opřený ke dveřím a v jedné ruce držel flašku, ve druhé cigaretu a koukal skrz zdi. Skoro nezaregistroval ani nás dva.

,,Kdes byl!?" Vyletěl Duff a zařval tak hlasitě, že ho muselo být slyšet až na druhou stranu světa.

,,Buď ticho!" Zakřičel jsem  nepříjemně na Duffiho nazpátek a pohled stočil na Maju, která roztomile oddychovala. Její spánek vypadal věrohodně a donutil Duffa se omluvit.

,,Je v pořádku?" Vyskočil šťastně Axl a trochu se zamotal. Chtěl se rozběhnout za námi, ale to ho naštěstí zastavil Slash. Reagoval tak na moje výrazy, ať se ani přiblížit nepokouší.

,,Ještě spadneš Stevovi do náruče i ty a zalehneš tak i Maju" zabručel Slash ostře a postavil se mu přímo do cesty. Axl stočil oči v sloup, snažil se přes něj dostat, ale nakonec marně.

Já

Ležím na měkké sedačce stále přikrytá Stevovo bundou. Vzal mě k nim na hotel na pokoj, položil mě sem s dojmem, že jsem se opravdu vydala do říše snů a odmítá do mé blízkosti kohokoliv pustit. Hlídá mě jako poklad, bojí se o mé city?

Jsem stočená na boku a pohled směřuji do polštářku. Mám stále zavřené oči a poslouchám konverzace členů kapely. Většinou mluví o mně a žijí s tušením, že spím, neposlouchám a o těhlech slovech se nikdy nedozvím. Kdyby jen věděli, že je slyším, kdyby jen věděli, že mi Aduš stejně půlku vykecá.

,,S kým jsi byl?" Štěkl šeptem Steve na Axla. Jakoby byl detektiv a Axl podezřelý u výslechu.

,,S kým bych měl být?" Nakrčil nos a arogantně si odfrknul.

,,Tak kvůli čemu takhle utekla? Mohlo se jí něco stát!" Založil ruce na prsou Stevee a pohledem propálil do Axlova hrudníku díru.

,,Kvůli Izzymu" posadil se k mým nohám zrzavý zpěvák a škrtnul zapalovačem, aby si zapálil.

,,A ten by ji jen tak z čista jasna nakecal, že spíš s nějakou recepční, že?" Vylítlo z Duffa o kterém jsme neměla ani tušení, že tu celou dobu byl.

,,Byl to úlet, nevím, co se stalo" rozhodil rukama Axl a mně se i do křečovitě zavřených očí nahrnuly slzy. Chtěla jsem vstát, vrazit mu facku a začít křičet, ale zároveň jsem chtěla vědět, co bude dál.

,,Úlet?" Zakřičel nahlas Stevee a rozešel se blíž k Axlovi. Asi měl co dělat, aby po něm neskočil.

,,Proč máš o ní takovou starost? Chrápeš s ní?" Změnil téma Axl z ničeho nic. Měl chladný tón, necítila jsem z jeho hlasu žádné emoce. Pouze ve mně se jich hromadilo tisíce. Tohle si o mně opravdu myslí?

,,Cože?" Znejistěl tentokrát blonďatý bubeník.

,,Takže je to pravda" vydechl zpěvák naštvaně a dodal něco, na co nikdy nezapomenu.

,,Tak si ji třeba vem, protože mně na tom nezáleží" zaklapnul dveře, s dupotem odešel a v místnosti se rozlinulo nepříjemné ticho.
Než ho prolomil Steve, který si mlčky sednul vedle mě a začal mě drbat ve vlasech.

,,Nemyslel to vážně, a ikdyby, ve mně budeš mít oporu vždycky. Nikdy tě nezradím, slibuju" šeptnul, přejel svou rukou z mých vlasů až na mou tvář, otočil ji od polštářku a líbl mi jemnou pusu na čelo. Pak odešel a já mohla otevřít oči a začít brečet. Kvůli Axlovi a mojí lásce k němu, kvůli Stevovi, kterýmu tím ubližuju. Proč je to tak složitý? Chci zpátky do svýho roku!

Jakmile jsem pronesla své přání, objevilo se přede mnou černo a já se po chvilce ocitla na louce plné květin. Běžela jsem a přede mnou se objevily obrovské hodiny a malý stolní kalendář. Ukazovaly přesně na půlnoc a v kalendáři byl otočený list s rokem 1987 a zakroužkovaným lednovým datumem. Ale počkat, to jsou moje narozeniny!
Vzala jsem ho do ruky a ze zvědavosti se podívala i dál. Byly tam vzkazy a všechny mi naznačovaly jediné - můj úkol zde ještě nebyl splněn a ikdyž vše bude bolet sebevíc, výsledek bude stát za to.
Nechala jsem se unášet, ale než jsem se nadála, znovu byl přede mnou kalendář otočený na leden a můj zrak zůstal znovu viset na mých narozeninách. Něco se má stát, něco na co mám počkat.
Chtěla jsem odejít, ale aniž bych stačila udělat krok, opět jsem se rozhlížela po obýváku hotelového apartmá, kde mi Steevee ustlal.

---------------------------------------------------------

Ahooj! Jak se dneska všichni máte?💞
Jsem tu opět s novou kapčou😂 tak snad to dává smysl😅 měla jsem totiž dost nápadů a musela z toho vydedukovat jen ty nejideálnější a nejnormálnější a nejmíň přeplácaný😂 takže to dopadlo zhruba takhle...
Čekali jste, že se Axl a Steve takhle zachovají? Žárlí Axl a nebo snad Stevee?
Ale musím se přiznat, docela mě baví je takhle trápit, protože co by to bylo za život, kdyby šlo vše hladce a podle plánu?
A když jsem už u plánu, i Maja zjišťuje, že v 86 se neocitla náhodou, ale proto, že byla vybrána změnit minulost...ale jak moc ji změní a co se stane, až bude povolána zpátky? 😏💓
Jinak budu moc ráda, když mi hodíte zpětnou vazbu a hodíte tady tu hvězdičku, vždycky mi udělá strašnou radost😅 a komentářík jak by smet😁💓
Dobrou noc, už vás nebudu trápit tímhle otravným textem!