Back to 86's

~Stav~

Plná vzteku a bolesti jsem vyběhla z malé místnosti ven. Přes slzy, co mi zaplnily oči jsem skoro nic neviděla, proto jsem doufala, že se v zákulisí nebude pohybovat moc lidí. Neměla jsem náladu cokoliv vysvětlovat a už vůbec ne klukům z kapely. Navíc, jak by se tvářili na to, že mě jejich dobrej kamarád zlomil a vykecal mi asi něco, co mi mělo být zamlčeno?

S hlavou sklopenou k zemi jsem se prodrala ven. Omylem jsem strčila do pár lidí a někoho jsem odsunula loktem. Bylo mi všech líto, hlavně jedné paní, která když se mi snažila uhnout spadla, ale potřebovala jsem nutně na čerstvý vzduch. Vše rozdýchat a urovnat si myšlenky v hlavě.

Ulice už byly poloprázdné a z modrého dne se stala černá noc. Prospala jsem hodiny, ale stejně jsem vnímala únavu. Na cestu mi svítil pouze měsíc, hvězdy a pár pouličních lamp. Nebylo jich však mnoho, už dávno jsem vyběhla z rušných ulic plných barů a z civilizace.

Stále jsem brečela a své city dávala najevo nahlas. Nikdo mě naštěstí neslyšel, proto jsem nerušeně šla už pomalým krokem vstříc neznámým místům, volala jsem své nejlepší kamarádce, která ale měla telefon nedostupný a snažila se vyfiltrovat myšlenky. Prostě zlomená zamilovaná dívka, která zjistila, že muž jejích snů ji nechce a podvádí ji. Tedy tohle jsem si myslela.

Axl

,,Cos ji řekl!?" Křičím už dobrých 5 minut v kuse na nevinně se tvářícího Izzyho. Držím ho za límeček trička a naraženého proti zdi.

,,Nic co by nebyla pravda" vztyčil ruce do obranného gesta a zároveň stočil oči v sloup.

,,A to je?" Nadzvedl jsem obočí a ruku zatínal v pěst. Měl jsem ji zatím pouze volně podél těla, ale nemohl jsem se držet věčně. Měl jsem v ní už kreč.

,,Co myslíš?" Ušklíbl se. Věděl, jak moc nesnáším odpověď na otázku otázkou. Navíc nasadil provokativní úsměv. Vyvedl mě z míry a porušil můj vnitřní klid. Natáhl jsem proti němu ruku a chystal se ho udeřit přímo v obličeji, ale než se stačilo něco semlít, ze zadu mě držely dvě ruce a snažily se mě odtáhnout od bezbranného kytaristy.

,,Co děláš!?" Vyjel po mně Duff, když jsem se trochu otřepal a vydýchal se z původní zloby. Nechtěl jsem s ním mluvit.

,,Co bych asi tak dělal?!" Křiknul jsem nazpátek a věnoval mu vražedný pohled.

,,No to právě nevím, ale vypadalo to, jakoby ses ho právě snažil zabít" vmetl mi basák do obličeje a pootočil se na nic netušící Ádu se Slashem. Právě přišli, celí rozcuchaní a s úsměvem na tváři. Ten je však rychle opadnul při pohledu na aktuální situaci mezi námi všemi.
,,Co se stalo?" Vyměnili si pohledy a řekli naráz.

<<<<>>>>

,,Je děsně tvrdohlavá, musíme ji najít!" zapištěla Áda, když jsem jim vysvětlil celou situaci. Do konverzace se přidal i Steven a začal se o Maju bát snad stejně, jako já. Pořád o ní mluvil a trápil se, že si nevšimnul, kdy odcházela.

,,Kde by mohla být?" Odložil Slash svoji plechovku s pivem a nasadil zamyšlený výraz, to, že přemýšlí u něj vidím snad poprvý.

,,Vždycky, když ji něco zlomí, tak jen tak zmizí se někam vybrečet" konstatuje její nejlepší kamarádka a všichni souhlasně přikyvují.

Radíme se ještě pár minut a strach se mnou cloumá. Vydáváme se ji hledat, protože se venku spustil liják a příjemné letní počasí se změnilo na nepříjemných 10°C. Navíc to tu nezná a pochybuji, že se šla někam schovat.

Vyrážíme a určujeme si sraz za hodinu znovu v backstage. Každý jdem jiným směrem a já si přijdu jako detektiv z pátrací skupiny po obětech...

Já

Nechala jsem kapky studeného deště stékat volně po mém obličeji společně se slanými slzami. Byl to uklidňující pocit a já se cítila být konečně volná od svých myšlenek. Pustily mě a daly mi neuvěřitelný pocit svobody.

Seděla jsem schoulená v klubíčku s hlavou v kolenou opřená o strom v mokré trávě v nějakém místním parku, kde se bohužel potulovali jen skupinky lidí pod vlivem drog. Naštěstí mě přes mé černé oblečení sotva zpozorovali, tedy až na jednu, která se mě snažila přesvědčit o tom, že jsou moji zákazníci a já jim dlužím koks. No to určitě. Byli dotěrní, jeden z nich se mě dokonce i dotknul. Ale já přes svou slabost a slzy nedokázala moc zakročit. Ani slovně, ani fyzicky. Musela jsem počkat, než se z mé blízkosti vytratí sami. Jsou tu do teď. A míří znovu sem...

,,Dám ti o 20 liber víc, ale já to vážně potřebuju" zakňoural jeden z nich a těsně před obličejem mi zamával fialovým papírkem v hodnotě 20£.

,,Kolikrát ti mám ale opakovat, že já nejsem nějakej tvůj dealer?" Odsekla jsem už rázněji a na slovo já jsem dala velký důraz. Však zbytečně.

,,No tak" začal se po mně sápat druhý a snažil se dostat ke kapsám mých kalhot. To už mě zvedlo ze studené země a v žilách mi začal kolovat adrenalin.

,,Přestaň!" Zaúpěla jsem a snažila se od nich vzdálit. Oni se ale vydali za mnou svižným během. A z toho plyne ponaučení, budu - li chtít v noci zmizet, tak ne na podpatcích. Sundat jsem si je v tom stresu nestačila a na odepínání pásků jsem za běhu  neměla čas.

Jeden mě už chytnul, já zakopla a svalila se na zem. Dopadla jsem na kamínkovou cestu lokty a křečovitě zavřela oči. V tom se ale z dáli vynořila silueta mužské postavy a drogová crue při zaslechnutí jeho hlasu zpanikařila.

,,Jsi v pohodě?" Sehnul se muž ke mně a já se odhodlala svému zachránci podívat do tváře. Ve větru mu vlály delší vlasy a na tváři měl ustaraný výraz. Když mě ale viděl, vypadlo z něj jediné: ,,Majo!" A přitisknul si mě do dlouhého objetí.

---------------------------------------------------------

Ehh, tak se nám tu z Izzyho vyklubal celkem podrazák a Steve trochu vyjádřil city, ale ve špatnou situaci mezi špatnými lidi. A nebo snad ne?
Kdo myslíte, že je z hledací skupiny záhadný zachránce? 😏
A co teprve Aduš se Slashem?🤔😌