Back to 86's

~Je to vlastně láska?~

,,Byli jste úžasní!" zaculila jsem se, jakmile se za námi po koncertu vydali kluci. Byli vysmátí, v dobrý náladě a bylo jim v podstatě jedno, že my s Ádou tu bulíme, protože Freddie právě naposledy vystoupil živě. Takže bych jim někdy nejraději ten alkohol a drogy co se začaly brát ve velkým zakázala a všechny jejich zásoby zahrabala hluboko pod zem, páč mě to už pomalu přestává bavit.

,,Já vím" rozmáchl egoisticky rukama Axl a chytil mě za pas, aby si mě přitáhnul k sobě blíž. Jen jsem se usmála, ale ucukla od něj pohledem. Něco mi bylo v tu chvilku nepříjemné. Ať už to byly pocity dávno pohřbené bezmoci z incidentu z dvacátéhoprvního století, nebo jen strach, že něco udělám špatně.
Co je to se mnou? Položila jsem si narychlo v hlavě otázku bez odpovědi a začala si mírně nadávat. Ta chvíle, co se mohla stát hezkou si zkazím svými myšlenky na minulost z budoucnosti.

,,Tak co? Pojedem už?" Přerušila můj pochod myšlenek nedočkavá Áďa. Slash ji držel za zadek v objetí a ona se kousala do rtu div ho nesežrala. Všichni víme, na co v tu chvilku myslela a na co se těšila. Zato já na tom byla jinak. Motýlci jakoby se vypařili a pochyby o všem vystoupaly do samotného čela mých myšlenek.

,,No jasně" mrknul Axl směrem ke mně a jako malý kluk docupital ke schodům, aby je po třech, místy po čtyřech mohl seskákat a hrát si u toho na superhrdinu. Jen mu chyběl červený plášť, co by mu vlál za zády a nějaká superschopnost, pokud nepočítám jeho super ječák na pódiu.
Zase jsem se zamyslela napomenula jsem se v hlavě, když jsem zjistila, že stojím uprostřed šatny sama a kluci i s Áďou se vypařili v nedohled...

<<<<>>>>>

,,Čekám tu na tebe" usmál se mile Axl, když jsem se dostala ze stadionu konečně ven. Pořád tu bylo dost lidí, jen Áďa, Slash, Duff, Steve a Izzy tu jaksi chyběli.

,,Děkuju, kde jsou ostatní?" Oplatila jsem mu úsměv a snažila se na sobě nedat zdát svou ohromnou nejistotu.

,,Šli hledat nějaký auto" pokrčí rameny Axie a já sebou můžu šlehnout. To černý bávo, který hledaj stojí přímo přede mnou s klíčky v zapalování.

,,Jako vážně?" Povzdychnu si naštvaně a u toho se zároveň rozesměju. Tohle svět neviděl.

,,No?" Nechápe chvilku Axl, ale když si všimne mého pohledu k jeho půjčenému autu, na tváři se mu vytvoří rošťácký úsměv.
Chytí mě za ruku a rozběhne se směrem k autu. Vlaju přímo za ním.

,,Co děláš?"

,,Uvidíš" chytí mou bradu mezi své prsty když zastaví a věnuje mi polibek, který mu rázem oplatím. Čekám ho ale delší, jen Axl se odtrhne, znovu mě chytí za ruku a jako pravý gantleman mě usadí v autě na místo spolujezdce.

,,Oni to auto budou hledat po celým parkovišti ještě pěknou dobu. Ani si nevšimnou, že tu chvilku nejsme" objasní mi situaci frontman Guns. Rázem jakoby vystřízlivěl, což mě v jeho následném řízení vcelku uklidňuje.

Otočí klíčky v zapalování, sešlápne plyn a my dva uvězněni v plechové černé a pojízdné krabici se vyřítíme bleskovou rychlostí kupředu. Asi se trochu bojím. Střihá zatáčky hlava nehlava. Ale i tak se ve mně tvoří příjemný pocit adrenalinu. Jakoby mi šel právě do žil a ukazoval mi zábavnou část života, kterou v mé době nikdy nezažiju. Tam jsem jen ta spořádaná holka s jedničkama na gymnáziu, slibnou budoucností, malým okruhem pravých přátel a s hlavou v době, kam normálně nepatřím.

,,Tak kam jedem?" Zeptám se s širokým úsměvem na tváři a otočím se na něj. On udělá to samé. Pustí oči z vozovky a nasměruje své zelené oči do těch mých hnědých.

,,Na to nejkrásnější místo" odpoví a natáhne se pro polibek. Co si ale neuvědomí je, že při pohybu víc ke mně a očima ze silnice dupne na plyn ještě větší silou. Skoro prošlápne koberec.

---------------------------------------------------------

💕Přečíst hlavně ten spodek velkým písmem prosím💕

Ou shitt, já to vážně sepsala a vydala! Po tolika měsících spisovatelskýho bloku, nenálady a nečasu! (Hihi, to zní jak Nečas🤫🏒❤)
no nechci to tu nějak obkecávat ani se obhajovat, spíš sem prostě vznesu jen hlubokou a upřímnou omluvu těm, kteří tohle ještě čtete❤
vážně vás moc moc miluju a moc moc doufám, že tahle část dává alespoň trošilinku smysl.
je psaná dost na rychlo, chytla mě tak trochu tvořící nálada, ale jsem si vědoma toho, že je i dost o ničem.
prostě pořád jakoby se nápady vykouřily z hlavy.
co vám ale můžu slíbit je povídka na Queen psaná společně s jednou naprosto úžasnou osůbkou, víc ale až ji vydám😌💕
no a ještě něco, čím mi doost pomůžete

!!!TADY MÁTE MOŽNOST ROZHODNOUT O POKRAČOVÁNÍ!!!

jo, co jinýho...
chceme drama, nebo ne?
chceme lásku, nebo ještě počká?
chceme štěstí v neštěstí?
nebo všechno spojit a udělat z toho sladkou patlaninu která se může proměnit v dramatické chvíle i boj o život?