Uvězněná ( TVD )

Zúčtování

Už v tom přívěsu čekáme věčnost. Klaus nás tu nechal zavřené, mohla bych se dostat ven, ale nechci být moc nápadná, Klaus pořád netuší, že Elena stále žije, proto mu nebudu nijak pomáhat to zjistit.

Najednou se prudce otevřeli dveře a Klaus vypadal naštvaně, ne, oprava, přímo zuřil a jako první se vrhnul ke Stefanovi.

A než jsem stačila něco udělat, zlomil mu vaz.

" Co s tebou je ?! "

" Se mnou ? Spíše s tebou ? Kdy jsi mi to chtěla říct ?! " ( Klaus )

" Já nevím o čem mluvíš " 

" Ale víš Katie ! Jak to že dvojnice stále žije ?! " ( Klaus )

V tom jsem úplně ztuhnula a netušila co mám dělat. 

" Ale vida, že by si to přece jenom věděla ?! " ( Klaus )

A pomalu šel ke mě.

" Nech mě být Klausi "

Dál se přibližoval a žár zlosti mu plál v očích.

" Jsem tvá sestra, jako bratr by si mi neměl ubližovat ! "

" V těch rakvích kolem tebe jsou moji bratři ! Ještě že mám jednu navíc " ( Kalus )

Stále se ke mě přibližoval a já se podívala na Stefanovo ležící tělo.

" Promiň Stefane "

A otočila jsem se zpět na Klause. Už mi křížil celou únikovou cestu a venku před přívěsem stála připravená Rebeka s injekcí železníku, kdybych chtěla utéct.

Hledala jsem očima po celém přívěsu, jedinou známku možného úniku a pak jsem si ve štěrbině v podlaze pode mnou všimnula, že přívěs stojí přímo nad kanálem.

Soustředila jsem se a rozzářili se mi oči a kolem mě se vytvořila prachová přikrývka, která zabraňovala tomu, aby mě kdokoliv viděl. Soustředila jsem se a prorazila jsem spodek přívěsu a příklop kanálu a skončila jsem uvnitř.

Tvrdě jsem dopadnula na podélní suchou zem, která vedla kolem smrduté kanálové vody.

Rychle jsem se zvednula a začala jsem utíkat. Ještě jsem za sebou uslyšela.

" Mě neutečeš Katarino ! " ( Klaus )

No bezva a teď mi říká už i Katarino.

Běžela jsem dál a doufala v to, že mě nikdo nepronásleduje, až když jsem prokličkovala několik chodbiček jsem si dovolila zastavit.

Těžce jsme oddechovala a moje nohy chtěli vypovědět službu.

Naštěstí jsem zjistila, že mě nikdo nepronásleduje.

Musím najít Elenu a dostat ji odsud, ale kde může být ? Je už skoro večer.

Sklonila jsem se k zemi a sebrala jsem kousek prachu a nasypala si ho do jedné z dlaní a tou druhou to přikryla. Soustředila jsem se, představovala jsem si Elenu a pak jsem otevřela oči a soustředila se na své přikryté ruce a pak jsem je odkryla. Z prachu v mé dlani vzniknula šipka, která ukazovala pořád jedním směrem, tím směrem musí být Elena.

Rychle jsem se vydala tudy kudy ukazovala šipka, kličkovala jsem uličkama, až najednou šipka ukázala nade mě.

Prach jsem zahodila a hledala jsem, kudy se dostat ven. Našla jsem jedno z vík a vyšplhala jsem po žebříku a opatrně jsem vylezla na ulici.

Opravdu jsem stála ? Jo, stála jsem před střední. Na nic jsem nečekala a rozeběhnula jsem se dovnitř a běžela jsem dál po chodbě, až jsem uslyšela hlasy z jedné učebny, rychle jsem tam vtrhnula, byla tam tma a najednou kolem něco začalo jakoby vyskakovat a mlátit, něco malého na zemi a bylo toho několik.