Uvězněná ( TVD )

Naše město

Celou noc jsem pobíhala po městě, měla jsem hrozný vztek, byla jsem tak frustrovaná a naštvaná, bylo to k nevydržení. Pokaždé, když jsem narazila na hybrida, usekla jsem mu hlavu nebo vyrvala srdce, byla to jediná cesta, jak ze sebe ten vztek dostat, když v tom mi ráno přišla zpráva od Stefana, za deset minut sraz u místa upálení čarodějnic.

Upíří rychlostí jsem se rozeběhla k místu, jelikož jsme byla na úplně druhé straně města.

Doběhnula jsem tam a rychle jsem zabrzdila před Stefanem a Damonem. Sundala jsem si masku.

" Co bylo tak důležité, že si m vytrhnul z mojí práce ? "

A dala jsem si svou zakrvácenou dýku, kterou jsem stále držela v ruce, do kapsy od mikiny a své zakrvácené ruce jsem si utřela do i tak špinavého kapesníku, který jsem s sebou nosila.

Podívala jsem se na Damona.

" Katie..." ( Damon )

Chtěl něco říct, ale já mu skočila do řeči.

" Nuže Stefane ? "

" Jde o Klausovi rakve, jedna z nich.." ( Stefan )

" nejde otevřít, to už vím "

" To mě budeš dál ignorovat ? " ( Damon )

" Asi po mě chceš, abych jí zkusila otevřít, co ? Zkusím co bude v mých silách "

A bez podívání se na Damona jsem vyrazila ke dveřím od zchátralého domu a když jsem sáhnula na kliku zaseknula jsem se.

" Jsi v pohodě ? " ( Stefane )

" Pšššš"

Dál jsem stála a soustředila jsem se. Napřáhnula jsem ruku a vrazila s ní neslyšitelně do země a soustředila jsem se.

Nejsme tu sami, je tu někdo další, šel ke dveřím, byl právě na schodech.

Poodstoupila jsem a vytáhnula jsem svou dýku a zádama jsem se přitisknula ke zdi kousek od dveří. Najednou ze dveří vylezl nějaký chlap a jakmile uviděl Damona a Stefana, zavrčel.

Upíří rychlostí jsem k němu přiběhnula ze zadu a dýkou jsem mu odseknula jednou ranou hlavu, byla to veliká rána. Hlava pomalu odpadla na zem a tělo ho následovalo a já dál stála s napřaženou dýkou za ním.

Dýku jsem schovala do mikiny a utřela jsem si kapesníkem kapičky krve na tváři.

" Páni " ( Damon )

Zakroutila jsem očima a vydala jsem se do domu.

Uslyšela jsem šepot čarodějek a vydala jsem se dolu po schodech, až do sklepa, kde byla vystrašená Bonnie.

" panebože Katie, jsi v pořádku ? " ( Bonnie )

Asi jsem si neutřela všechnu krev z obličeje.

" jo jsem v pohodě, to není moje krev "

" A čí teda ? " ( Bonnie )

" hybrid "

Podívala jsem se na rakev za ní.

" vidím, že žádný úspěch "

Došla jsem k Bonnie a protáhnula jsem se kolem ní.  Došla jsem až k rakvi a pečlivě jsem jí pozorovala. Jemně jsem po ní přejela rukou a zkusila jsem zabrat, nešlo to.

Stoupnula jsem si pevně k rakvi a položila jsem na ní obě ruce a zavřela jsem oči. Soustředila jsem se.

Najednou kolem mě začal foukat vítr a mé ruce v místě dotyku začali zářit, cítila jsem jak svíčky kolem mě začali žhnout, cítila jsem každý svůj pramen vlasu, jak mě hladí po tváři.