Uvězněná ( TVD )

Neovladatelný Stefan

Upíři se dostávali dovnitř do domu, s některými šlo bojovat snáze s některými hůř. Odmítali jsem se vzdát. Několikrát jsem jim zachránila život a oni mě. Na těle jsem měla škrábance, kousance. Ale čím víc mi ublížily, tím více můj hněv rostl. Žádného upíra jsem však nedokázala zabít, nebyla jsem na to dost silná v jiných mírách.

 Už to skoro vypadalo, že prohráváme. Ale toho už jsem měla dost.

" Tak dost !"

Soustředila jsem se a všechny upíry jsem vznesla do vzduchu, pak jsem prudce škubla rukou a všem jsem jim zlomila vaz. Když jejich bezvládná těla spadla na zem, taky jsem spadla do kleku. Damon ke mě rychle přiběhl.

" Jsi v pořádku ?" ( Damon )

" Jo, jenom jsem unavená"

Pomohl mi vstát. Všimla jsem si, že mi trochu teče krev z nosu.

" Tak mi se tady pipláme a tobě stačí jenom škubnout rukou a všichni jsou na zemi" ( Damon )

Zasmál se.

" Vyžaduje to hodně..síly"

Trochu jsem klopýtla a Damon si mě hodil do náručí.

" Už jsi pro dnešek skončila" ( Damon )

Chtěl už vyrazit ven, když v tom do domu dorazily další upíři.

" Zvládneš to kouzlo ještě jednou ?" ( Damon )

" Myslím že už ne" 

Řekla jsem vyčerpaně. Damon mě odložil za sebe, já se zmohla jenom na to sedět a ještě k tomu opřená o zeď. Damon už se chystal k útoku, když v tom někdo vešel dovnitř.

" Co se tu probůh stalo ?" ( Pherl )

Byla to ta matka Anny.

Damon se pro mě vrátil a vzal mě do náručí. A šel se mnou a Alarickem k východu.

" Jenom to, že tvoje upíří rodinka celý den mučila mého bratra. Hlídej si je, příště tak milosrdný nebudeme" ( Damon )

Prošel kolem ní a nesl mě ven, auto si vzala Elena a odjeli se Stefanem domů. Damon mě domů odnesl a Alarick šel s námi.

Doma jsme však zjistily něco , co nikdo nečekal.

" Stefan potřeboval sílu, protože jeden upír za námi běžel a chtěl ho zabít a tak jsem ho přinutila napít se mojí krve" ( Elena )

Trochu mi nedocházelo co je na tom špatného. Tak jsem si z toho nedělala hlavu. Byla jsem tak unavená, že mi jenom Damon obvázal rány, jeho krev jsem odmítla a tentokrát to toleroval a pak mi pomohl dojít do mého pokoje, kde jsem si lehla do postele.

" Odpočiň si, zasloužíš si to " ( Damon )

Všichni odešli do svých domovů a já usnula.

____----____-----____-----___-----___------___----___-----____----___-----___-----____----___----___-

Ráno mě probudil hluk, šla jsem se tedy podívat, co to bylo. Hluk šel ze sklepa, šla jsem tedy opatrně tam. Byl to Stefan, seděl na mrazícím boxu, kde si Damon skladoval krev z nemocnice a pil zrovna jeden ze sáčků. Podívala jsem se po místnosti, několik těch sáčků bylo prázdných a rozházených kolem.

" Stefane ?"

Pomalu jsem se k němu přibližovala.

" Stefane ?"

Dotknula jsem se jeho ramene a on se prudce otočil, okolo očí měl prasklinky a jeho oči byli rudé.

" Stefane !?"