Matika. Pro všechny studenty slovo vyvolávající husí kůži. A co teprve Matika první hodinu v pondělí první školní den? Peklo. Zatímco všichni si vesele povídají o tom jaké byli prázdniny já pomalu dávávám nohu přes nohu ve snaze dostat se do mučírny. Čeká mě poslední ročník střední a já ho měla začít hodinou, jejíž jméno se nesmí vyslovit. Nemyslete si, že jsem blbá, všechny ostatní předměty jsou v pohodě a já jsem jedna z nejlepších. Od literatury až po fyziku, ale matika je jiný příběh a jsem ráda, že jsem vůbec prošla. Stejně jako Calum- můj nejlepší kamarád, který se zrovna dneska rozhodl zaspat a se slovy "stejně máme první hodinu biologii" mě vykopal z jeho domu. Cítím tu kamarádskou lásku. Učebnice jako by cestou těžkly a nohy už tu úmornou cestu po schodech nezvládaly. Moc dobře ale vím, že zbývá jen deset metrů bezstarostného života. Dveře od učebny jsou otevřené a ve třídě pouze pár žáků sdílejících se mnou hodinu matematiky pro pokročilé- což jsem já rozhodně nejsem, ale tomuhle už nepomůžu. Tenhle rok se prostě prokoušu. Pátá lavice se zdála vyhovující a tak jsem do ní zaplula odhodlána ponořit se do světa kvadratických rovnic a pravděpodobností. Tyhle slova zněla jak mučící nástroje. Možná i hůř. Sleduju ty podivýny, kteří se valí do třídy. Pár lidí vypadá, že zabloudilo. Potom projde pár šprtů a pár normálních lidí, ze kterých jejich vědomosti vyčíst nemůžete. Až hodina ukáže, kdo z nás bude opakovat ročník. Když zazvoní čas se pro mě zastaví. Do rukou naskočí pot. Nechápu proč jsem tak nervózní je to jen Matika. No právě je to Matika. Strany mého podvědomí právě svádí občanskou válku.
"Dobrý den třído jsem pan profesor Kinley" tady mu ještě rozumím.
"Asi je zbytečný se představovat mezi sebou, protože většina mě zná a mezi sebou se poznáte. Takže tenhle rok se ponoříme hlouběji do světa matematiky" držím své nutkání zvednout se a odejít. Prostě odejdu a budu bezstarostně žít. Nezvládám rozeznávat co vychází z jeho hnědýmy vousy olemovaných rtů, ale čísla na tabuli poznávám. Chytrá holka. Je k nám otočený zády a bělost tabule ničí černou fixou ve snaze dostat nám do hlavy alespoň nějakou matematiku. U většiny se mu to daří, ale v mém případě se mu to nedaří a tak v půlce hodiny pouštím hlavu a nechám jí dopadnout na dřevěnou lavici. Rána nikoho nepřekvapí. Byla to jen otázka času.
"Tuhle rovnici se budeme učit na konci roku ale i přes to vám jí sem napíši, aby jste věděli, co nás čeká" učitel má plnou pozornost celé třídy včetně mě. Ukaž nám jak moc hrozné to může být. Na tabuli je více písmenek, než čísel, některé jsou mocniny, některé odmocniny a občas se objeví i písmeno řecké abecedy. Seru na to. Založím kapelu. Poslušně si rovnici zapíšu do sešitu. To je asi tak všechno. Všichni sledují učitele jak boží stvoření, ale pak se jedna ruka zvedne do vzduchu. Jakej sebevrah?
"Pane učiteli já mám řešení" protne ticho hluboký hlas. Otočím se na tu osobu a vidím kluka s černými brýlemi, na sobě má bílou košili- ostatně jako všichni kluci tady, protože jsme museli vytáhnout uniformy na první školní den, ale kravatu má příšerně natisknutou ke krku, celý dojem ničí piercing rtu. Blond vlasy se snaží dostat z obličeje. Šprt. Všichni ho sledují jako by spadl z Marsu.
"Jdu se podívat" odfrkne si učitel který je si stejně jako třída jist, že to nemá dobře. Arogantně dojde k jeho lavici. Opře se o její okraj. Jeho oči se ale při pohledu do sešitu rozšíří.
"Jak jsi to.."
"Prostě jsem to vypočítal" Opře se student a dá si ruce za hlavu. Arogantní šprt. Super kombinace. Do nechápavého pohledu učitele na onoho žáka zazvoní. To už mě zajímají vlastní učebnice a cesta z téhle učebny do učebny dějepisu. Cestou přemýšlím o mojí matematice. Nemůže to dopadnout dobře a proto bych možná měla požádat o přeložení do třídy matematiky pro blbce. Čímž bych ale klesla na jejich úroveň. Nejsem Calum Hood, abych byla za idiota. Zasměju se na myšlenkou na mého nejlepšiho kamaráda. Když dojdu do dějepisu třída je plná. Jediná volná lavice je úplně v zadu. Ostatní by slavili, ale mě to štve, protože přes hukot neuslyším nic, co profesorka řekne. Sednu si, vytáhnu si sešit.
"Mohl bych si sem sednout" promluví ke mně hluboký hlas. Zvednu hlavu od školního batohu a mé oči se smíchají s dokonalou modří. Neodpovídám, jen dám batoh na zem, čímž mu ukážu, že místo je volné. Přikývne a sedne si. Zvonek ho donutí mlčet a nemít zbytečné připomínky. Třeba bude mít dějepis rád a my se budeme most celou hodinu bavit o dějinách dvacátého století.
"Nesnáším Dějepis" zamrmlá. Moje myšlenka o tom, že by mohl mít dějepis rád končí pohřbená. Záhadný génius z matematiky vedle mě si zvedne černé brýle víš ke kořenu nosu.
"Jak jsi vypočítal tu matiku" zašeptám směrem k němu a pak se kouknu na profesorku, jestli nás náhodou neslyší. Zůstat po škole by mi zrovna teď fakt chybělo.
"Ten poslední příklad byl vlastně jen složenina toho, co se učíme a navíc" chvíli se odmlčí.
"Je to Matika pro pokročilé" pokračuje. Arogance.
"Tohle je taky dějepis pro pokročilé" nezůstávám pozadu.
"Je rozdíl mezi dějepisem a matematikou" zářivě se usměje.
"Řekni mi co je důležitější" zašeptá mi blíž k uchu a mě zamrazí. Je tak proklatě sexy. Jenže tenhle šprt ani neví, co sex je. A navíc je to... Divný. Co když umí číst myšlenky.
"Čísla, nebo fakty a události předcházející tvému narození?" odseknu.
"Čísla" řekne odhodlaně. Tímto konverzaci s takovým idiotem končím. Když myslí.
Dnešní hodiny utíkají jako voda. Přežiju Informatiku, anglickou literaturu i praktickou a teoretickou chemii.
"Ahoj El" zamrmlá unaveně Calum- můj nejlepší kamarád snad od narození když se doplazí ke své skříňce, která je hned vedle té mojí.
"Jak ses vyspal Calůmku" zabouchnu svou červenou skříňku a opřu se o ní zády.
"Líp než ty a víš proč?" zeptá se. Já zakroutím hlavou.
"Spal jsem o hodinu dýl" vyplázne jazyk.
"Ty uniformy jsou příšerný. Zejtra jim na truc přijdu v teplákách" postěžuje si. Aby jste to pochopili. Calum není mladší, ale sdílí se mnou jenom hodinu výtvarky a přírodní vědy. Jelikož naše zájmy se naprosto odpuzují oba máme přednášky jinak.
"Nevypadáš špatně" snažím se ho povzbudit.
"Co ty?" usměje se.
"Na matice byl nějakej šprt, kterej si pak vedle mě sednul na děják" odfrknu si.
"Já vím. Kinley se nad ním celou hodinu rozplíval"
"Ten kluk má budoucnost ne jako vy" napodobí Calum profesorům hlas. Uchechtnu se.
"Pojď jdem na oběd" vezmu ho za ruku a táhnu ho k jídelně, kde se mi na talíř dostane nějakého masa z pochybného zdroje plavajícího v hnědé omáčce, která se dá dát ke všemu na deset způsobů a stejně bude bez chuti. Brambory jsou poněkud odporné. Stejně jako celá škola koukám do dnešního uměleckého výtvoru našich kuchařek. Ještě tu nebyl nikdo, kdo by se odvážil riskovat své zdraví a vzal by tohle do pusy. Já bych to nevzala ani do ruky. Ani v rukávicích.
"Jdeme domů" navrhne Calum, když už ho pohled na ten humus prostě nebaví.
Zvedneme se od stolu. Někdo by vyhazování celého jídla měl jako plýtvání. Já jsem si ale naprosto jistá, že z dnešního oběda jsou kuchařky schopné něco použít na zítřek.
Doma se v mém pokoji svalím na postel. Furt myslím na toho kluka. Byl fakt neskutečně sexy. Odkdy mě přitahují šprti? Ten si nezašuká ještě pěkně dlouho. Zazvoní mi mobil.
"Zvedni zadek z postele mám něco o tom šprtovi z Matematiky" vychrlí na mě Calum, takže jsem nucena se zvednout, zabouchnout dveře a přejít do domu hned vedle, který obývá Calum.
"Co máš" zářvu hned jak projdu otevřenými dveřmi do domu. Ani nepředpokládám, že by jeho rodiče byli doma.
"Jmenuje se Luke Hemmings" zářve na mě zpátky z pokoje.
"Vyhrává matematické soutěže snad v celé Austrálii" vyleze z pokoje a stoupne si na vrch schodiště s laptopem v ruce. Takže nás od sebe dělí pouze schody, ale lenost obou z nás nechce tento distanc překročit.
"A?" nechápu ho.
"Až to Kinley zjistí dá těžší testy a z Matiky ty a já neprojdem" ukáže na mě jeho dlouhým ukazováčkem. Laptop mu při tom málem spadne a já držím záchvat smíchu.
"Proč by to dělal?" pořád mého nejlepšího přítele nechápu.
"Musíme se všichni odvíjet podle nejlepšího žáka ve třídě, protože jestliže bude někdo lepší než vy musíte se ho snažit dohnat" napodobí opět hlas profesora při jeho radách do života. Když mu nevyjde ta Matika může bejt herec. Pak mi ale dojde vážnost situace.
Doprdele.
...............................................................
Tak to tu máme :DDD
Začíná nová éra, kdy vás bude zásobovat pervy Tínka (thanks Pattie) :DDDD
Taky vám udělám ještě jednu radost... V TOMHLE PŘÍBĚHU NIKOHO NEZABIJU :DDD *hadry part*
Omlouvám se za pomalej rozjezd :DDD douffám, že se zlepším
Děkuju moc všem za přečtení, vote... ♥♥
Ano, budou bulšit poznámky autora :DDDDDDDD
Povšimněte si, že jsem udělala cover (woooow)
*otevřela jsem appstore*
*stáhla jsem program*
*je*la jsem tam fotku*
*napsala tam název*
*a dvě hodiny jsem vybírala filtr*
*DONE*
Chtěla jsem udělat i trailer, ale pak mi došlo, že než trailer by to bylo porno :DDDDD
Prosím napište mi do komentářů, jestli se vám to zatím líbí (kolik toho můžete zjistit z jednoho dílu¨??) :DDDDD
LOVE YOU ALL ♥♥ SENDING VIRTUAL HUG ♥♥
ČTEŠ
Smell of Vanilla- L.H /CZ
Fanfiction"Já, že nevím, co sex je? Ano nevím- nevím co je sex s vůní vanilky"
