Když už vyhazuji čtvrté šaty ze skříně začnu si v hlavě přemítat důvody, proč jsem s celým tímhle snobským večírkem souhlasila. Narazím na další šaty, které jsou již páté a hodím je na postel přímo na Luka, který je strůjcem tohohle všeho. Položí je na menší hromádku vedle sebe a povzdechne si.
"Nechce se mi tam" zakňučí a ze svojí pozice, při které sedí na kraji postele, nechá svá záda volně spadnout do měkkých peřin. "Aspoň nemusíme trpět v Calumovo zajetí" zavřu skříň a otočím se k Lukovi. Přejdu k němu a celou hromádku zvednu. "To možná ne, ale ta urovnanost, pravidelnost a namyšlenost všech tam" postěžuje si. Všech pět šatů vyskládám na místo na posteli. "Co myslíš?" změním téma směrem k Lukovi. Ten se zvedne z postele a přejde ke mně. Koukne se na všechny šaty. "Ty černý jsou hezký" podotkne. Natáhnu se tak po kusu černé látky, který leží napravo. "Ty červený ne" zatrhne okamžitě. Pohled přesunu na červené šaty zdobené krajkou."Proč ne?" zeptám se."Nejsem si jistý, jestli bych byl rád, aby na tebe koukal někdo jiný, než já" to mě donutí k úsměvu. Obratně tak sáhnu po červených šatech, které jsem si koupila k příležitosti školního tance, ani ne před rokem. Řekl sis o to Hemmingsi. "Ello vezmi si ty černý" zavrčí Luke. Úsměv z mojí tváře nemizí. Naběhl sis sám. "Ne" řeknu stroze, čímž je dokonale pozorovatelné naštvání v jeho obličeji. "Proč mě někdy nemůžeš poslechnout?" jeho ruka se dotkne mého boku a lehce ho zmáčkne. Protože jsem nikdy nikoho neposlouchala Lucasi. "Protože ti nepatřím" šaty si přitisknu blíže k tělu, abych zdůraznila můj neměnící se postoj k dnešnímu outfitu. "Vážně ne?" zvedne laškovně obočí. Jeho ruka sjede ladně až na můj zadek, který je pokrytý silnou vrstvou pohodlných tepláků. Tam mou zmáčkne mou pravou půlku. Musím někde v hloubi duše najít svůj vnitřní klid, nebo to nedopadne dobře. "Naprosto ne" udělám krok do strany i s oblečením. Seberu zbylé šaty a začnu je dávat zpět na ramínka. Když zavírám skříň, dveře do pokoje se otevřou. "V kolik se vrátíš?" zeptá se nervózně mamka. Snaží se zachovat si profesionální úsměv. "Neboj se mami. Je to nějaká akce s Lukovo rodinou" mávnu rukou. Šaty si přiložím k tělu a začnu se na sebe koukat ve velkém zrcadle na skříni. "Aha no a... uhm" mamka ztrácí slova, protože asi právě polkla nějakou narážku na náš vztah, který se rozhodně nekoná. "Přivezu Ellu před půlnocí" Luke se pustí do konverzace. "Jo dobře. Teda skvěle. Děti nechcete se něčeho najíst? Určitě jste celý den oba hladověli" mamka zkontroluje hodiny v mém pokoji. Je něco kolem páté hodiny."Jo.. tak až se vykoupu" ukážu na dveře koupelny. Kdyby to máma náhodou nevěděla, jak taková koupelna vypadá. "Tak pojď Luku" pokyne mu. Umím si představit jeho pocit. Neví, co má rodičům vlastně říkat, obzvlášť co si má říct s mámou, která přišla právě z práce a stoprocentně ho bude vyslýchat. Luke neochotně poslechne a opustí můj pokoj, což mi umožní pohodlně se svléknout a jít do sprchy. .....Při pohledu sama na sebe v zrcadle se musím pochválit. Nevypadám vůbec špatně. Chvatně si dám vlasy za ucho, aby mi nepřekážely v obličeji. Trošku si upravím makeup pod očima. To by stačilo jdeš jen s Lukem, ne s Channingem Tatumem. Zhluboka se nadechnu. Luke pravděpodobně teď prožívá muka v podobě konverzace s mojí mámou, která se ho určitě ptá na takový ty věci jako "co budeš dělat po střední". Když si to představím v hlase mojí mámy po páteři mi přejede mráz. Jako by se ptala mě. Skoro konec střední a já nevím,co hodlám se svým životem dělat, což mě celkem stresuje, když dva moji nejbližší lidé mají jasno. Neměla bych se ale zabývat až tolik budoucností. To co se má stát se stejně stane. Seberu kabelku z postele a naposled si urovnám vlasy. A já tomu už nezabráním. Dveře do pokoje nechávám otevřené. "Co máš v plánu po střední?" slyším mámu z vrchu schodů. Jako bych si to nemyslela. Dům je krom mamky a nás prázdný. Táta je v práci a brácha si užívá volna. "Ještě nevím přesně, ale určitě se to bude týkat matematiky" slyším, jak něco zvedne a pak zase položí, takže očekávám, že něco pije. "Co děláte vy?" zeptá se Luke se zájmem. Nevím jestli předstíraným, nebo pravým. Takhle hluboko do něj nevidím. "Učím na základní škole" povzdechne máma, jako by jí to vadilo. Děti jí nevadí a občas si ráda zanadává nad opravováním písemek."A váš manžel?" na můj vkus se dost vyptává, ale mamka je tím očividně unesená. "Pracuje v obchodě s hudebninami" jsem na posledním schodu, když to řekne. "Je hudebně-" zasekne se Lucas v půlce věty, když vejdu do místnosti. Kouká na mě takovým zvláštním pohledem, kterým na mě kouká jen zřídka. "Co?" zeptám se nechápavě. Nic neříká, jen zakroutí hlavou, aby vyhnal myšlenky z hlavy. Sám pro sebe se ušklíbne. "Pokračuj" pokynu mu a sednu si vedle něj. Mamka je ticho. "Je váš manžel ehm-" odkašle si a pod stolem položí ruku na moje holé stehno. Pod stolem ho do ruky plácnu a on jí dá pryč. "Hudebně založený?""Jako mladý miloval punkovou muziku, rock, grunge" zasněně se kouká z okna, což mě přesvědčuje o tom, že ho ještě pořád miluje. Naši jsou jeden velký happy-end. "Taky mám rád tuhle hudbu" přihlásí se Luke. Do očí mu naběhnou jiskřičky. "Vážně? Když jsme byli mladí-" povzdechne si máma nad nedořečenou větou. Pořád se vyhýbá tomu říct, že táta hrál dokonce i v kapele. Byl kytarista v nějaké napodobenině punku, s brutálně odrazujícím názvem a nepromyšlenými texty. Chvíli je ticho. Já upřeně koukám na mísu s ovocem uprostřed stolu. Luke nevnímá. Chvíli periferně zahlédnu, že se na mě kouká, ale nedávám na to jakýkoliv důraz. "Je půl sedm, měli by jste jít" koukne se na hodiny v kuchyni a na oba se usměje. "To by jsme měli" přitaká Luke. Jako první se zvedne. Následuje ho máma a já se zvednu jako poslední. Máma nás vyprovodí do předsíně, kde si nazuji černé lodičky. Pořádně chytnu svojí menší kabelku velikosti psaníčka a kývnu na mámu. "Nashledanou paní Jewett" řekne Luke, když už stojíme před domem. "Ahoj Luku" usměje se máma a zavře dveře. Jdeme vedle sebe k autu. Vládne ticho přerušované pravidelným klapotem lodiček. Dojdeme až k autu, kde mě Luke překvapí. Nejde na stranu řidiče, ale předběhne mě a jde na stranu spolujezdce, kde mi otevře dveře a přidrží mi je. Já zaskočená jeho chováním zůstávám strnule stát. "Prosím krásko" pokyne rukou a já se zářivě usměju. Sednu si na místo a on za mnou zabouchne. Tohle bude vytahovat ještě dlouho. "Doufám, že se nehodláš chovat jako gentleman?" vyprsknu smíchy, když si sedne na místo řidiče."Vždycky jsem byl gentleman" zvedne na mě pobaveně obočí. "Tak to jsem tady vždycky nebyla" dám důraz na to slovo."Ale notak, babe, nehraj si tady na něco. Moc dobře víš, že s tebou zacházím jako s princeznou" jeho ruka opět putuje po mém stehně směrem nahoru. Polknu. Dojede až na lem šatů, kde se pohyby vrací dolů. Tam se posune na moje vnitřní stehno a jede nahoru."Přestaň" vykoktám. On nepřestává. Jede až úplně nahoru a je dost blízko. "Rodiče tam už asi budou, a tak si doma jen vezmu košili a půjdeme" oznámí mi, jako by se nic nedělo. Ale ono se děje. Právě ze mě dělá nepříčetnou jenom pohyby rukou. "Ty budeš mít košili?" vyhrknu nevěřícně. Při představě jeho širokých ramen v ve společenském se mi nedělá dobře. "Je to společenská akce El. Musím" ruku dá pryč z mého stehna, aby mohl bezpečně řídit až k nim domů. Z celého tohohle nemám dobrý pocit, ale jak už jsem zjistila, tak snad z celých posledních dvou měsíců bych neměla mít dobrý pocit, ale ve finále ho z nich mám. "Proč sis vzala ty šaty, se kterýma jsem nesouhlasil?" změní téma. Protože tě nebudu poslouchat, tupče. "Líbí se mi" pokrčím rameny. "Ale mě ne" odporuje. Ptal se tě někdo na názor?"A taky tu nejsou proto, aby se líbily tobě" koukám se na něj. Luku sundá z řadící páky a dá si jí do klína. "A komu teda?" podívá se na chvíli na mě. "Nikdy nevíš, kdy můžeš potkat nějakýho kluka" vím, že je celkem žárlivý a vznětlivý, takže hádám, že tohle bude fungovat. "To odvoláš" vyhrožuje."Ne!" řeknu pevným a jistým hlasem. Přetékám sebejistotou. "Uvidíme" ruku dá zase na řadící páku a zatočí do ulice, ve které je i jejich obří vila."Nechceš doufám hrát nějakou pokryteckou hru, kterou stejně zase vyhraju" protočím na něj očima. "Nechci" popře mi to. Já mu ale nevěřím. "Počkej prosím v autě, hned jsem zpátky" Zabouchne dveře. V jeho inteligentní hlavě se mu stoprocentně zrodil nějaký geniální nápad, jen mě s ním nechce seznámit. Já mám ale plán také. ......................."Dobrý den, jak se jmenujete" osloví nás pán v dosti drahém obleku, který stojí hned u dveří u malého stolku, na kterém jsou papíry se seznamem hostů. "Měli by jsme patřit k Hemmingsovým" odpoví Luke okamžitě. Muž se chvíli dívá do papírů. Potom zvedne hlavu. "Lucas?" ujistí se. Luke přikývne. "Nemám tu slečnu" podotkne muž a pořádně se na mě podívá, jako by se mě snažil poznat."Je to moje přítelkyně" řekne obratně Luke. Oh, vážně? Nepopírali jsem to dnes ještě oba dva?"V tom případě pojďte dál" ukáže na volný průchod u dveří. Oba zdvořile poděkujeme a projdeme dovnitř. Vypadá to tu přesně jak ve filmech. Ženy v módních šatech, většinou až na zem, drží za rámě pány v drahých oblecích, jeden z nich většinou má v ruce vysokou skleničku s světle žlutým nápojem s bublinkami. Luke mě chytne za ruku, abych se mu v davu lidí neztratila. "Jak se sem vaši dostali?" nakloním se k Lukovi a zeptám se ho, protože by mě to opravdu zajímalo. "Říkal jsi mi, že tvůj táta vlastní stavební firmu a máma je manažerka, tak co tvůj táta doprdele staví? Chrámy ze zlata?" dodám. "Tohle není od táty, je to od mámy nějakej večírek něčeho-" podrbe se druhou rukou na čele. "-co já vím já jsem sem měl jít, abych jí udělal radost a za hodinu vypadl, ale když jsem tu s tebou je to jako utíkat z vězení na slonovi a poslouchat při tom heavy metal" jdeme vedle sebe v těsné blízkosti. Luke se mnou škubne a otočí se. "Čau brácho" pozdraví ho černovlasý kluk se svítivě zelenýma očima, postavou o něco menší, než Luke v obleku s černou kravatou. Může mu být tak jako nám. "Čau" broukne Luke. Jak vidím, tak asi není moc výřečný. "Tak co, jak se máš? Dlouho jsem tě-""Luku!" přeruší kluka, jehož jméno neznám, ale je fakt kus, ženský hlas volající jméno mého společníka. Otočím se za zdrojem volání, který se nachází nedaleko od nás v bílých šatech. Přesněji řečeno je to Lukova mamka, která mává jenom proto, aby ji zachytil její syn, kterému to dlouho netrvá. "Popovídáme si později" řekne klukovi a mávne na něj. Ten přikývne na souhlas. Svižnou chůzí se vydáme k ní a skupince, u které stojí jeho rodiče. "Dobrý večer" pozdravím zdvořile Lukovo rodiče. "Ahoj" pozdraví je Luke. Stojím po jeho levé straně. Už se nedržíme za ruce, Lukova ruka spočívá na mém pasu, který pevně drží. "Vážně vám to sluší slečno" pronese pan Hemmings. Lehce se začervenám nad jeho komplimentem. "Jsem Ella" řeknu, aby mi nemusel vykat, což v našem věkovém rozdílu, vůči mě není vůbec pěkné. "Já vím, jenom mi bylo hloupé ti tak říkat, protože náš syn mě v telefonu vehementně přesvědčoval o tom, že nejsi jeho přítelkyně" podívá se zkoumavě na Luka, který na něj jen lehce zakroutí hlavou a přitiskne si mě blíž k jeho hebkému svetru, který má přes, již dříve zmiňovanou košili. "To je pravda, jsme kamarádi" souhlasím s Lukovým předešlým názorem. Nikdo nic neříká. Promluví až Lukova matka."Koho jste zatím potkali" koukne se na nás, ale jsem si jistá, že mluví spíše k Lukovi. "Zatím jenom Jacka" rozhlédne se Luke a snaží se najít černovlasého kluka. Zase vládne ticho. "Jděte se bavit děti, vyzpovídat vás můžeme jindy" pohladí Lukova máma jejího syna po pravé paži. "Stejně tu ještě musíme mluvit s pár lidmi" přidá se Lukův táta. Pohledný muž, kterému může být něco okolo 45 "Rádi jsme tě poznali Ello" promluví Lukova máma za oba. Jsou sladcí. "Já vás taky" to už mě ale Luke táhne pryč davem. Tenhle rozhovor byl divný, zvláštně krátký, ale nevadilo mi to."Červený šaty na vaše zapůsobily" zaprovokuji si. Luke mě probodne pohledem. "Doufám, že jenom na rodiče" zavrčí a rozhlédne se. "Hledáš toho kluka" nakloním se k Lukovi a potichu se ho zeptám."Právě, že se mu snažím vyhnout" řekne ještě potišeji. Tak se mu v tom snažím pomoct a začnu se rozhlížet také. "Luku?" protne hlas naši špionskou misi. Tázaný bolestně stiskne víčka k sobě. Pak nahodí profesionální výraz a společně se mnou se otočí. "Oh, Jacku, tak rád tě vidím" ironie v hlase není zjevná. Je to perfektní hráč. "Já tebe taky. Vidím, že sis našel drahou polovičku" sjede mě pohledem od hlavy až k patě, pak se vrátí na moje oči a usměje se. "My spolu nechodíme" popře Luke, dnes asi popáté. "Tak nás aspoň představ" řekne prosebně a napůl vtipně ten Jack. "Ello, tohle je Jack, Jacku tohle je Ella" řekne s předstíranou diplomacií. Ukazuje u toho na každého z nás. Jack uchopí mou volnou ruku a políbí mne na její hřbet. U toho na mě kouká výrazně zelenýma očima. Lukovo prsty se zaryjou do mého pasu, za který mě drží. Žárlí. Funguje to. "Máš pěkné šaty" složí mi kompliment Jack. Já to říkala."Co tady děláš Jacku?" předstírám zájem. On se usměje tak, že se mu udělají vrásky kolem očí. Jak sladké. "Můj otec je generální ředitel téhle firmy" řekne dost hrdě a sobecky."To je hezké" Luke mi prsty dělá díru do pasu. Proto dám tu mojí pryč z jeho a lehce ho bouchnu do zad. On přestane. "Ty jsi tu s Lukem. Předpokládám" "Jo. Jo to jsem" podívám se na Luka, který překypuje zlostí. "Ale jsme kamarádi" dodám, což je vlastně pravda. Také je to ale část plánu, kdy dám Jackovi falešné šance. "Myslíš, že bych tě mohl pozvat na skleničku?" ukáže na mě. "Bylo ti osmnáct, že jo?" uchechtne se. Jenom přikývnu. Jack odejde. Luke se nakloní k mojí hlavě. "Co si myslíš, že hraješ za hru?" zavrčí a opět tiskne můj pas. Jsem chvíli ticho, nechávám ho se vycukat. "Nic nehraju" řeknu s naprostým klidem, což Luka ještě více rozčílí. "Tady to máš" přeruší nás Jack, podávajíc mi skleničku. Luke zase změní výraz z nasraného na vyrovnaný. "Děkuju" zářivě se usměju a vezmu si skleničku. Letmou toho sáhnu na jeho ruku, což je starý trik, který vždycky fungoval, a vždycky fungovat bude. "Promiň brácho, ale mám jen dvě ruce a tak jsem ti nevzal" "V pohodě, stejně víš, že nepiju" řekne mile. Musím ho nasrat ještě víc. "A jo vlastně to jak jsi skončil-""Mlč" přeruší Luke Jacka. Zatváří se nervózně a zjemni stisk na mém boku. Upiju šampaňského. Mám chuť se zeptat, ale jsem radši ticho, Luke by to ze mě taky netáhl. Snad. Znovu se napiju, tentokrát dám ale větší lok. "Co rodiče Luku?" otočí se Jack směrem k Lukovi. "Jsou tady" pustí mě Luke a ukáže na skupinku starších lidí stojících dosti daleko. "To jo, ale jak se mají?""Neptám se jich" odsekne Luke. Jack chápavě přikývne. "Co vaši?" hudba v místnosti trošku zesílí a přidá se k ní zpěv v altu v podání ženy ve třpytivých šatech. Lehce se pousměju. "Ale začali teď s nějakým novým odvětvým a-" vypnu naprosto Jackův hlas a zaposlouchám se do hlasu ženy. Zpívá jako samet. Koukám na ní a lehce se pohybuju do rytmu pomalé hudby. "Chceš si zatancovat?" vnímám jen jedním uchem hlas. Otočí mě až náhlý stisk na mém boku, který je od Luka, hlas ale patřil Jackovi. "Já netančím" zakroutím hlavou. Jack se nadechne, že něco řekne, ale já ho přeruším. "Ale proč to nezkusit" pustím Luka a nabídnu Jackovi ruku. Ten jí hladově přijme a za klepání mých podpatků jdeme blíže k tanečnímu parketu. Jack mě chytne za bok a druhou ruku spolu s tou mojí spojí a dá je do vzduchu. Moje druhá ruku spočívá na mém rameni. Jack mě vede a přiznávám, že je úžasný tanečník. "Vážně s Lukem nechodíš?" promluví ke mně vlídně. "Ne, jsme hodně dobří kamarádi" podívám se na místo, kde jsme předtím stáli. Luke tam pořád stojí. Ve skleničce má tekutinu podobající se nějakému průzračnému alkoholu. Chvíli koukám na tu skleničku. Luke přece teď nezačne pít. "Je to jen voda" odpoví na moje neřečené otázky Jack. "K alkoholu má odpor" "Váže se k tomu i historka, ale tu ti jednou řekne sám" koukám se už na něj. Nevypadá, že by to byl vyloženě zmetek."Asi jo" i když by mě to opravdu zajímalo. Jack mě do rytmu písně nečekaně zakloní a já lehce vykřiknu. Přesně v tu chvíli píseň končí. "Pojď, jdeme zpátky" zašeptá mi blízko ucha. Není to vůbec myšleno v nějakém sexuálním podtónu. Prostě nechce jen být hlasitý. Vracíme se k Lukovi v dobré náladě a v relativní blízkosti, ale za nic se nedržíme. "Nesahej už na ní!" zavrčí Luke. Je dost naštvaný na to, aby někomu něco udělal. Žílu na čele má vystouplou a dokonale modrou. Mohla by i prasknout. "Já na ní nesahám" zvedne v obraně Jack ruce. Má pravdu. "My jdeme domů Ello" mluví pomalu a snaží se koncentrovat na každé vlastní slovo. Chvatně mě chytne za ruku a odtáhne od Jacka. "Ahoj Jacku" zakřičím, než mě Luke protáhne ven davem a my snobský večírek nadobro opustíme. Musím se ale pochválit. Plán totiž fungoval.............................................
ČTEŠ
Smell of Vanilla- L.H /CZ
Fanfiction"Já, že nevím, co sex je? Ano nevím- nevím co je sex s vůní vanilky"
