Smell of Vanilla- L.H /CZ

Fight/ part 19

Dveře od záchodů se zuřivě zavřou a dupot zmizí. Luke by si měl najít místo na hřbitově a zamluvit čas v krematoriu. Já si vydechnu. Luke ale nebude mít čas se ani nadechnout. Když otevřu dveře od kabinky chodí okolo umyvadel a zuří.

"Proč jsi mu to kurva neřekla to, že jsi to ty?" křičí. Nevadí mu, že je hodina.

"Já.. Uhm.. Já asi.. nevím" zakoktám. Slova ze mě lezou jak drobečky sušenky z chlupatý deky.

"Ty nevíš? Mám teď problém!" vypadá nešťastně, bezradně a tak naštvaně, že mě to až zvláštně přitahuje. Je fakt neskutečně jebatelnej, když zuří.

"Co mám podle tebe asi tak dělat?" pořád chodí sem tam podél umyvadel.

"Bejt tebou se vypařím z povrchu zemského. Prostě teď zmiz. Vezmi auto a jeď domů. V pondělí to nějak zvládneme" snažím se ho uklidnit i když lžu sama sobě. Tohle nemá výsledek, který je dobrý. Buď to dopadne blbě pro Luka, nebo pro Caluma, nebo pro oba. Luke kývne a rozejde se ke dveřím pak se ale zastaví a otočí se zpátky. S úsměvem se ke mně vrátí.

"Tohle si ještě vyřídíme" zašeptá mi do ucha. Do celého těla mi to pošle nějaký zvláštní signál. Pak až teprve odejde nadobro. Já se rozhodnu vydat se na hodinu matematiky. Sice pozdě a s výmluvou, ale přece.

...........

"Co se děje El, vůbec se mnou nemluvíš?" povzdychne si Calum cestou domů, když mu dojde, že ho ani trošku neposlouchám.

"Nic. Jsem v pohodě" ujistím ho. Rozhodně nejsem v pohodě z toho, co se stalo s Hemmingsem na záchodech.

"Jseš si jistá" je starostlivý. Zafouká vítr a vlasy mi z pravé strany krku přelítnou do obličeje.

"Je to co vidím cucák?!" vypískne Calum. Chová se jak malá holka. Oči má doširoka otevřené a bradu až na zem. Vlítne ti tam moucha kámo.

"Ne. Upadla jsem" tahle lež je hodně chabá. Ano upadla jsem na krk. Normálně lidi padaj na krk. Dám si imaginární facku.

"Kdo ti to udělal?" zná mě moc na to, aby mi věřil takovéhle výmluvy.

"Nikdo" zalžu. Vzduch. Vzduch mi udělal cucflek. Imaginární facka přilétne i z druhé strany tváře.

"El. Přece si nebudeme lhát" snaží se mě umravnit. Nebudeme si lhát? Ráno jsi mi lhal do očí a neřekl jsi mi, že máš holku natož aby jsi mi řekl, že je to Cliffordová!

"Byl to jen vtip. Není to jako že by jsme k něčemu směřovali, nebo tak něco" mávnu ledabyle rukou. Občas si lidi dělaj cucáky jen tak z prdele.

"Nemusíš mi lhát Ello Jewett" Calum mě nazve celým jménem a mě zamrazí. Tohle neudělal už dost dlouho.

"Calume prosím" zažadoním. Nechci hádku.

"Jsme nejlepší kamarádi a ty mi lžeš do očí?" zastaví se uprostřed chodníku a ruce dá naštvaně v bok. Propaluje mě pohledem a na chvíli se cítím, jako by byl můj táta.

"Já ti lžu do očí Calume?" uchechtnu se ironicky.

"Já nejsem ta, co začala lhát. Kvůli tobě je teď v průseru někdo, kdo si to nezaslouží a ty mi říkáš, že já ti lžu do očí?" křičím na něj. Je mi z toho špatně. Nikdy jsem se s Calumem takhle nehádala.

"Nelhal bych ti" ohradí se. A to dost tvrdě. Jak dva idioti tu stojíme a řveme na sebe.

"Lžeš mi i teď" zaúpím. Tohle dělám fakt nerada, ale mám pravdu.