Smell of Vanilla- L.H /CZ

The only reason/ part 14

Rychlostí blesku s neskutečným dupotem naběhnu do třídy matematiky. Luke sedí ve svojí lavici a nevinně se rozhlíží po třídě. Já mu dám nevinnost. Nechová se divně, jenom kývne hlavou na pozdrav. Mě naprosto ovládnou emoce a vezmu ho za límec bílého trička. On se nechápavě zvedne. Rychle se rozhlédnu po třídě, abych měla jistotu, že naše menší divadýlko nikdo nesleduje. I přes blízkost nešich obličejů ho probodnu pohledem. On se tváří pořád stejně nechápavě. Za límec ho vytáhnu z lavice a následně i ze třídy. Pochopí, že nemá cenu vzdorovat a tak se jen hloupě nechá táhnout. Tak tohle si poslechnu. Končíme na holčičích záchodech. Nenapadlo mě lepší místo. Za 4 minuty zvoní a tak neočekávám, že by tu někdo byl a i kdyby.. mně do nich nic není. Jeho očka jsou rozevřená hrůzou.

"Proč jsi mi to doprdele neřekl" pouštím límec jeho trička a dám si ruce v bok. On zůstává zády opřený o zeď. Chovám se jako bezprostřední hysterka, takhle situace si ale hysterii vyžaduje.

"Já bych rád věděl co a navíc... vytahala jsi mi tričko" podívá se na výstřih jeho trička, který je opravdu zmuchlaný a vytahaný.

"Oh to mě mrzí" řeknu ironicky.

"To, že tu bylo nějakejch 7 minut v nebi. Ráda bych věděla, jak moc se ti to líbilo" hnědé vlasy mi začnou padat do obličeje, a tak si je pravou rukou prohrábnu. Ruku vrátím zpátky na bok.

"Nic se nestalo El" zvedne se od zdi. Proč by mělo?

"Ale proč by ne? Já jsem přece byla opilá úžasná šance na to se se mnou vyspat a pak to všech říct ne? Tobě jako šprtovi by to zlepšilo reputaci" zvyšuju hlas. Nechápu, kde se to ve mně bere.

"Nikdy bych to neudělal a Ello Jewett uklidni se. Nikdy. se. nic. nestalo" hláskuje pomalu.

"Jak dlouho ti trvalo vymyslet tu výmluvu s těma kraťasama. Prej špatně by se ti spalo" napodobím jeho hlas.

"Ne Lucasi. S kraťasama se prostě šukat nedá" rozhodím naštvaně rukama a udělám otočku.

"Jsi šílená" uchechtne se. Tak já jsem šílená jo? To je mi novinka. Tak já jsem šílená..

"Já jsem šílená? Lucasi ojel jsi mě ve skříni!" mluvím nahlas, ale křičet nemůžu.

"Ne neudělal jsem to" klade pořád stejný odpor.

"Ovšem, že ne" ušklíbnu se. Ironie ze mě srší. Mohla bych napsat slovník normální řeč- sarkasmus.

"Nejsem čůrák" předkloní se a zaúpí. Ale panic jseš.

"Řekni mi jedinej důvod, proč bys to neměl udělat" ukážu na prstech číslo jedna a dám mu ruku před obličej. On mě chytne za zápěstí a opře proti zdi.

"A ty mi řekni jedinej, proč bych měl" zašeptá. Páni. Pak se otočí na patě o opustí holčičí záchody. Jsem ohromena.

Na hodinu přicházím se zvoněním. Všichni už sedí pozorně v lavici, ale učitel tu ještě není. Luke se drží za bradu a sleduje, jak procházím uličkou mezi lavicemi. Sednu si na židli a z batohu vytáhnu učebnici a sešit. Sednu si hlouběji do tvrdé židle a kousek po ní sjedu. Jsem neviditelná. Kinley vejde do třídy a na tabuli začne něco čmárat. Dneska ale dávám pozor. Od té doby, co mi Luke pomáhá už nejsem tak mimo a občas i něco pochopím. Na tabuli napíše černou fixou příklad a já si ho opíšu. Zhluboka se nadechnu a snažím se soustředit na čísla. Otočím se na Luka. Očekávala bych, že bude pozorně počítat, pravda je ale jiná. Konec tužky má mezi rty a kouká na mě. Zase vypadá tak dokonale. Jeho pohled se rozhodnu ignorovat a pokouším se vypočítat příklad. Tohle jsem se přece učila. Dostanu se k tomu, jak příklad řešit a když dvakrát podtrhnu výsledek cítím jak paní světa.