Dneska mu nemůžu propadnout. Prostě ne. Způsob, jakým mě má obmotanou kolem prstu je nejen nepěkný, ale i nepohodlný. Nikdy jsem nikomu takhle "nepatřila". K tomu netuším, proč to dělám a i když chodím do všeho po hlavě nad tímhle přemýšlím. Cítím se kvůli pátku blbě. Neříkám, že to za to nestálo, ale nemělo by to zajít tak daleko. To já bych měla mít ten imaginární ovladač na něj. U všech mi jsem měla kontrolu nad vším, ale tady nemám ponětí, co se vlastně v reálném čase děje. Nemůžu ho nechat se mnou cloumat.
"Ne" řeknu do ticha. Luke na chvíli odtrhne pohled od vozovky a koukne se na mě.
"Co se děje?" zeptá se neutrálním hlasem. Musí mu připadat, že jsem magor, když jen tak sypu do atmosféry slova.
"Já nebudu ta, co bude prosit" řeknu odhodlaným hlasem a on se ušklíbne. I když tahle věta postrádá návaznost na tu předtím Luke mě pochopí.
"Vážně?" jeho ruka je na mé noze nejvíš, kde může být. Začíná mi být teplo a chvíli to vypadá, že mu podlehnu. Zatnu ale zuby a ruce dám v pěst.
"Jo" střesu jeho ruku z mého stehna. Jeho pohled je k nezaplacení.
"Nepatřím ti" dodám. Najednou se konečně cítím svá. Mám zase otěže pevně v rukách.
"Nemyslím si" zamrmlá. Jeho arogantnost, mi ale nic s sebedůvěrou nedělá.
"Já jsem si tím jistá. Protože možná jsi větší vzrůstově, ale oba moc dobře víme, že v hlavě tě mám naprosto na háku" ukazuju si na spánek, abych ještě zdůraznila to, že je to v hlavě. Oh. Jak inteligentní.
"Dobře" přitaká. Stejně si myslí něco naprosto jiného. Jedeme v relativní tichosti. Kapky bubnují do oken a já se konečně cítím pohodlně. Musím mu ukázat, že nejsem hračka, kterou bude využívat. Když už, tak hrát si budu já. Koukám z okna na zamračené velkoměsto.
"El asi ti zvoní mobil" probudí mě Luke z transu, když opět stojíme na červené na semaforech. Bez slova zahrabu do batohu a vytáhnu telefon. Nekoukám, kdo to je a rovnou to zvednu.
"TO SI DĚLÁŠ HUMOR!" zakřičí pisklavý hlas, který patří mému nejlepšímu kamarádovi.
"Oh ty mluvíš? Myslela jsem, že jsi zapomněl, jak se to dělá" podotknu ironicky.
"Jedla jsi vtipnou kaši?"
"Ne, stejně jako ty jsem koukala do hnusu v jídelně" oba jsme strašně zlý. Já mám všechny zbraně, tak ať se nesnaží bojovat.
"Ty a Hemmings? To si můsíš dělat prdel. To i Irwin by byl snad lepší. Jaký je se s ním líbat? Mu slina teče po krku ne?" zaseknu se. Urvu Irwinovi jeho malýho ptáka. Nemohl držet hubu.
"Já Irwina zabiju" zavrčím. V tu chvíli dojde Lukovi vedle mě, že jeho výhrůžka asi nezabrala.
"Klidně, ale tohle nemám od Irwina. Jaký to je mi kecat? Byl ten cucflek od něho? Pochybuju" má zvýšený hlas a zní neklidně. V hlavě mi šrotuje, kdo mu to mohl říct. Luke asi těžko, s Michaelem dělaj, že se neviděj a Irwin mu to prej neřekl. Rosie.
"Doprdele" uteče mi, takže to slyší i Luke i Calum.
"I tam ti ho strkal?"
"Drž hubu Calume" vyštěknu do telefonu.
"Neměla jsi mi lhát Ello" zase mi řekne celým jménem. Nenávidím ten pocit. Potom mi zavěsí.
"Musíme domů" složím si mobil do klína.
ČTEŠ
Smell of Vanilla- L.H /CZ
Fanfiction"Já, že nevím, co sex je? Ano nevím- nevím co je sex s vůní vanilky"
