Smell of Vanilla- L.H /CZ

Different/ part 21

Procházím chodbou školy. Je pondělí a moje nohy se šourají směrem na hodinu matematiky. Po víkendu jsem zničená, jako ještě nikdy. Ubohé nohy sotva nesou tělo a na zadek mám ještě pořád menší problém si sednout. Dneska se mi ale cesta po chodbě zdá jiná, i když je to pořád stejné. Pořád stejně nudné a prázdné. Na podezřívavé pohledy spolužáků jsem si už zvykla, ale dneska z nich mám trochu strach. O tom, co se o víkendu stalo nemůžou vědět, ale i tak se cítím, jako by na mě každý koukal tak docela jinak. Jsem hráz. Hráz, co drží všechnu vodu. Nikdo neví o mojí prasklině, ta je ale dost velká na to, aby praskla. Jenže já držím pomluvy a ta prasklina je jen špatný člověk, kterému bych to mohla říct. Nechci opustit poslední ročník střední s nálepkou "vyspala se s šprtem". Ale stejně toho nelituju. Na to, abych toho litovala to bylo až moc dobré. Nikdy nezapomenu na ta ramena, jak mě pevně držela, když jsem se pod ním svíjela, na ty oči, co mě po centimetrech nově odhalené kůže hltaly, ty ruce, co prostě nemohly mít dostatek. Nikdo se to nesmí dozvědět. To se ale zatím nestalo a ani nestane. A tak jsem vlastně pořád ta samá El. S třema cucákama, které svítí na mojí kůži jak Las Vegas v poušti. Proto se je chabě pokouším schovat šátkem. Jak nenápadné vzít si šátek, když venku skoro praskají vedrem teploměry. S Calumem jsem nemluvila a ani nemám v plánu mu tohle říct. Dostala jsem sice pár SMS, ale omluvy to nebyly. Spíš nějaký kecy o tom jak mě nechápe. On nechápe mě? Já nechápu jak může šukat s ségrou kluka, který ho šikanoval. Irwina jsem taky dlouho neviděla, takže můžu jen doufat, že se propadl do pekla a Clifforda dneska ještě uvidím. Uvidím, jak jeho pěst poletí proti Lukovo čelisti, na kterou jsem ještě v pátek mohla nezávazně dát polibek, teď na ní ale budu dávat spíš led.

Otevřu dveře, které vedou do třídy matematiky a pozorně se do ní podívám. Luke sedí ve svojí lavici a hned jak zpozoruje mě a moje příšerné maskování mu tvář rozčísne úsměv. Přetáhla bych ho tady na stole. Nechá tak řadu rovných a bílých zubů prozářit místnost. Dojde mu ale, že ho někdo může vidět a mít podezření a tak sklopí pohled do učebnice, ale směje se i tak. Pořád stejně tajemný. Posadím se na svojí židli. Řekněme, že cítím menší tlak, protože Luke v pátek rozhodně jemný nebyl. Na lavici vyložím všechno potřebné k výuce a zády se opřu o židli, zadek mi sjede o kousek níž. Musím vypadat naprosto znuděně. A taky, že jsem.

"Dobrý den. Posaďte se. Dneska máme novou látku a máme plné ruce práce" vběhne stejně hystericky jako vždycky Kinley do třídy.

"Jdeme na to" práskne rukama, čímž se jen chabě snaží upoutat pozornost. U mě se mu to daří, protože si myslím, že jestli ještě nějaké doučování bude, tak už nebude takové, jako dříve. Musím dávat pozor, protože jsem asi přišla o doučovatele. A jakého.

Přestávka i další hodina se dají přežít. Hlavu mám plnou Hemmingse. Doprdele co se to v pátek stalo? To jeho tělo. Potáhnu slinu, které mi stoprocentně musí stékat po bradě z té představy.

"Dlouho jsme spolu nemluvili" zastaví mě hlas, když procházím ven, abych mohla sníst svačinu, kterou nemám.

"Myslela jsem si, že ses propadl do pekla" povzdychnu si.

"Takovou radost bych ti neudělal" uchechtne se. ¨

"Co chceš Irwine" prudce se otočím, takže jediné co vidím je ten andělský obličejíček.

"Vím, že víš, kdo spí s Cliffordovou" doprdele.

"A tak to z tebe chci dostat" přejede si jazykem přes zuby a a pokroutí obočím.

"Nevím to" zalžu.

"Nikdy jsi neuměla lhát El, tak se to teď nepokoušej naučit. Nepůjde ti to" přijde blíž a mě připadá, že už je moc blízko a ruší můj osobní prostor.