Smell of Vanilla- L.H /CZ

Out/ part 4

Třída určená pro lidi, kteří jsou po škole je skoro prázdná. Vlastně je prázdná až na jednoho člověka. A ano.. Ten člověk je šprt. Sedí v předposlední lavici, hlavu znuděně opřenou. Jeho modré oči sledují hodiny. Jediné, co se mu může honit hlavou je prosba, ať tohle utrpení skončí. A tohle individuum mi napsalo, že mu něco dlužím. To jsem mu nevrátila propisku? Sednu si taky do předposlední lavice, ale v jiné řadě, takže ho mám přes uličku. Ve třídě nikdo nehlídá. Jenom si odškrtnou, v kolik jste přišli. Možná nás tu moc není- jsme tu jenom dva, ale ten pravý nával přijde až za půl hodiny, kdy ti nenapravitelní průšviháři típnou před školou cíga a dají si žvýkačku s tou nadějí, že nikdo jejich závislost na cigeretách nepozná. Omyl. Tašku dám na zem a nohy položím na židli vedle sebe.
"Čím sis tohle utrpení zasloužila?" zamrmlá jediná osoba, která se mnou je momentálně ve třidě.
"Měla jsem o hodinu mobil" řeknu lhostejně. Možná má dost vysoké IQ na to, aby mu došlo proč.
"Oh" to je to jediné co řekne. Ví co myslím. Co takhle si zahrát nějakou nevinnou hru.
"Jo nějakej debil mi napsal otravnou SMS. Možná si jen někdo spletl číslo" opět mám jeho plnou pozornost.
"Co ti napsal?"
"Že mu něco dlužím. Blbost" trošičku se začervená.

"Asi to byl Calum... od někoho si půjčil mobil" mávnu rukou.

"Protože kdyby to opravdu nějaký debil z téhle školy byl řekne mi to přece osobně" pokračuju. Můžu sledovat jak pomalu mění grimasy v obličeji.
"Co tvůj dějepis?" provokuju.
"Proč se ptáš?" odfrkne si.
"Taky ses mě ptal na matiku" pokrčím rameny.
"Jenže čísla ti někdy k něčemu budou" pobaveně mě sleduje. Otočí se směrem do uličky. Jeho modré oči mě skenují od hlavy k patě. Nečum.
"Třeba?" Zeptám se. On se nakloní blíž ke mně. Nakloním se k němu taky. Co z něj vypadne?
"Aby sis pamatovala telefonní čísla" arogantně se usměje. Tak tohle vyhrál.
"A nemusela bys říkat, že jsem debil. Ostatně... Jsem chytřejší než ty" otočí se z uličky zpátky tak, aby mohl sledovat hodiny. To těžko hochu.
"Za co ti dlužím?" založím si ruce na prsou.
"Kvůli tobě jsem neukázal svojí intelingenci" mluví z něj arogantnost a neúcta.
"Ani nevíš, jak se jmenuju" nevěnuju mu ani pohled. Jediná věc, kterou má je inteligence. Ta je občas i sexuálně přitažlivá. Pak si ale člověk vzpomene, že aby tenhle kluk našel bod G potřebuje přesné souřadnice.
"Ella Jewett" řekne znuděně. No tak ví, jak se jmenuju.
"Možná jsem si tě neproklepl, jako ty a tvůj přítel mě-" je přerušen mnou.
"Není to můj přítel" vzdoruju.
"Ale dost jsem toho o tobě slyšel" ignoruje mou poznámku.
"Jsi nejlepší na téhle škole v literatuře a dějepise. Ale v matice jsi lůzr"
"Jako ty v dějepise" pokrčím rameny.
"Ale neslyšel jsem jen o tvých školních věcech" chytne si spodní ret mezi palec a ukazováček, otočí ke mně hlavu. Setká se s mým nechápavým pohledem.
"Přivádíš kluky k šílenství předtím, než jim dáš to, chtějí celou dobu a to jim většinou ani nedáš" na obličeji se mu rozlije úsměv.

"Kluk si něco poprvé přečetl něco v časopise pro pány? Nebo jsi to vypočítal z rovnice?" vracím ránu.

"Jsem pobaven tvou zkreslenou představou" zachechtá se. Jo tak pán je pobaven pravdou?

"Co po mě chceš Hemmingsi" mluvím s ním narovinu. Už půl hodiny tu oba chodíme kolem horké kaše.

"Měl bych takový navrh. Ty by jsi mě-" přeruší ho ale skupinka dost hlučných záškoláků, jejichž přítomnost nám dokáže nejen nadměrný hluk, ale i pach kouře, který se za bandou těchto podivínů táhne. Jejich jakýsi "vůdce" je Clifford. Ten koho nešikanoval, ten jako by nežil. Sdílí se mnou ročník, ale je na příšerné úrovni v učení, takže s ním mám jen jednu hodinu- psychologii, na tu ale on nechodí, protože jde radši za školu. Můj názor je, že je v top tři arogantních blbečků na druhém místě. V prváku měl pořád nutkání šikanovat Caluma. Furt mu říkal, že je gay, protože se baví s holkou, a podobný nadávky na jeho výtvarné nadání. Jednou i Caluma zmlátil. Za to byl týden vyloučen. Tahle šikana se zmírnila jen na debilní narážky, které říká běžně místo pozdravu a dneska tomu stoprocentně nebude jinak.

"Jak se má tvůj kámoš Gay?" už je to tady.

"Jdi si radši vymydlit mozek návykovýma látkama blbečku" odbiju ho. Ny mě konkrétně moc narážek nemá. Nic proti mě nemá.

"Oh... našla sis nového kamaráda šprta. Hood už tě nebaví?"

"Doprdele prostě se posaď na tvojí nechutnou prdel a drž zavřenou klapačku. Na tvojí debilitu není nikdo zvědavej" zvednu se a zařvu na něj.

"Hraješ si s ohněm kočičko" křivě se usměje. I tak je ale překvapen mou ženskou silou, a tak si zasedne do poslední lavice. Celý ten jeho "klub" čítající asi tak 5 lidí obsadí zadní lavice hned za námi, takže Lukovi znemožní říct mi to, v čem byl přerušen.

"Působivé" podotkne Hemmings.

"Ale zatím ty jsi nic nepředvedl"

"Zatím" slovíčkaří. Sleduju ho a čekám, že něco řekne. Je ale ticho. Tak se podívám z okna ve druhém patře. Sleduju korunu stromu a v hlavě mi to šrotuje. "Jsem pobaven tvou zkreslenou představou" nechápu, co tím myslel. Už vím! Přečetl si to v učebnici biologie.

"Hodina Hemmingse a Jewett skončila" vejde do třídy učitelka na výtvarku, která nás sem oba dostala.

"El tady je tvůj mobil" podá mi mobil černé barvy v tyrkysovém krytu.

"Doufám, že se to nebude opakovat Ello. Porušila jsi školní řád" přikývnu. Nalžu jí tady hory i doly.

"A vy pane Hemmingsi" otočí se k němu.

"Příště na mou hodinu doražte včas" taky přikývne.

"Můžete jít" odejde do kabinetu.

"Čím teda chceš, abych ti splatila ten dluh, který k tobě údajně mám?" zastavím se v polovině chodby.

"Kdo byl ten kluk" ignoruje mou otázku. Už zase.

"Clifford" odpovím.

"Ubližuje ti?" Najednou se staráš?

"Ne. On proti mě nic nemá. Šikanoval mého nejlepšího kamaráda" znovu se rozejdu. Luke jde vedle mě.

"Chce tě" skousne si spodní ret. Připadá mi, jako bych na chvíli šla vedle Caluma.

"Ale já jeho ne. Na můj styl je moc zhulenej a blbej" vyprsknu smíchy.

"Tomuhle jsi nedala?" podiví se.

"Luku nedala jsem většině téhle školy. Těch, s kterýma jsem něco měla není zas tolik" vyvedu ho z omylu, který o mně čůrák numero uno roznesl. Až Irwina potkám urvu mu koule.

"No ale asi jich nebude málo" podrží mi dveře, které vedou pryč z pekla. Gentleman.

"Hochu aspoň vím, co TO je" otočím se čelem k němu, kde se setkám s jeho pobaveným výrazem.

"Jsi tak moc mimo"

..............................................................................

Já vím... nic se ZASE nestalo. Nechci to ale uspíšit, protože jí prostě nemůže přehnout přes lavici ve čtvrtém díle :DDDDDD

No dozvěděli jsme se, že Michael je bad boy :DDDDDD

Budu upřímná... Nikdy v životě jsem nenapsala tolik přímé řeči do jednoho dílu a mám z toho celkem strach... tenhle díl na mě působí fakt odfláknutě (a to jsem ho psala, dopisovala, opravovala, vylepšovala) asi tři dny.

Moje víkendy... každej víkend hraju a fakt si nepamatuju, kdy jsem naposled o víkendu někde jinde, než na zápase byla :DDDD a taky si nepamatuju, kdy jsem se naposled vyspala.. :DDD už vím... ve škole o nudný hodiny *ano opravdu, když spím mám samý jedničky*

Za 45 minut mám bejt na hale and i dont give a fuck :DDDDD

Děkuju moc za překročenou hranici 100 votes ♥♥♥

740 READS WOW.. DĚKUJU ♥♥♥

Taky děkuju za komentáře, který čtu místo knížek radši furt dokola :DDDDD

Laf jů gájs ♥♥♥