Smell of Vanilla- L.H /CZ

Another lie/ part 8

"Přišla jsi k rozumu?" Stojí v další SMS.

"Spíš jsem o něj přišla" nechám drzost, aby ho dostatečně vykolejila. Další SMS nepřichází. Svleču se a jdu se vysprchovat s neskutečným děkováním bohu, že zítra je pátek. Vykoupu se obléknu se do tepláků a prvního trička, které na mě čučí ze skříně. Pak se natáhnu po tašce, která leží na druhé straně pokoje. Měla bych se alespoň něco naučit. A tak vytáhnu můj výtisk "Sbohem Armádo" a ponořím se do světa řádků, písmen, tiskárenské barvy a představ.

Ani nevím, jak jsem usnula. Jediné co vím je, že jsem se ráno probudila s knížkou na prsou ve velice zajímavé poloze. Rozlepím oči, protože můj mobil ležící na stole nepřestává otravně vyřvávat. Zamručím. Teď se dva dny budu moct vyspat. Rozhlédnu se po podlaze, jejíž prostor pokrývá oblečení ze včerejška. To tam ale nechávám ležet. Přijdu ke skříni a vytáhnu kraťasy s tím, že venku je stejně teplo. Natáhnu je přes opálené nohy- tady v Austrálii nejde je nemít neopálené. Sluníčko tu pálí dlouhé hodiny a časem se začnete modlit jen pro jedinou kapku deště. K tomu dám volnější tílko a zastrčím ho do kalhot. Nic moc, ale do školy je to jako večerní róba. Vlasy učešu a nechávám je vlát kolem obličeje. Na obličej si něco napatlám. Nechci spolužáky děsit. Navíc ta obluda, co na mě kouká do zrcadla nemůžu být já. Vezmu si skoro prázdnou tašku, protože učení mám ve skříňce a seběhnu schody. Tam se posadím k pár palačinkám, které zbyly z tátovo snídaňovém útoku. Když táta přijde k lednici je to jako invaze kobylek. Spokojeně se cpu, protože mám dost času a na fyziku zrovna dvakrát nepospíchám. Zrovna, když jsem na cestě dát talíř do myčky moje uši ohluší vysoký tón zvonku. Zaúpím. To Calum neumí klepat? Dojdu ke dveřím, kde na mě vybafne sluníčko- teď nemyslím to na obloze. Calum se usmívá od ucha k uchu.

"Ahoj Calume" tentokrát mu dneska úsměv oplatím. Dneska mám hodinu s Hemmingsem.

"Jdeme?" zeptá se, aby mě aby mě přerušil ze záseku, který způsobila myšlenka na Luka. Proč na mě má takový vliv?

"Jo jasný" zakroutím hlavou a vrátím se zpátky do domu, kde z podlahy v kuchyni seberu batoh. Potom se u dveří obuji. Zamknu a konečně můžu děkovat bohu, že tento dům můžu opustit.

"Co ti napsal Hemmings?" zeptá se okamžitě Calum.

"Nějaký sračky a že se se dneska domluvíme" pokrčím rameny. Mluvím trošku rezignovaně. Proč doučování beru jako porážku? Myslím si snad, že mi to ubere na inteligenci?

"Proč jsi nechtěla, aby tě doučoval?" vyptává se můj otravný a taky jediný kamarád dál.

"To bych taky ráda věděla" povzdechnu si. Dneska mi nic nezkazí náladu.

"Co máš první hodinu?" zeptám se na oplátku já. Musím nějak udržovat tuhle už tak dost trapnou konverzaci.

"Tělák" řekne. Nedá se říct, že by to říkal sklesle. K tomu milovat sport má totiž kompozice.

"Já mám fyziku" řeknu dřív, než se stihne zeptat. Tuhle trapnou konverzaci se snažíme držet až do školy, kde se rozejdeme- ostatně jako každé ráno. Zatímco já mířím na fyziku, Calum se odpojí už u haly.

"Jak ses měla" vystraší mě hlas za mými zády. Není to ale ani Calum, ani Luke. Sám debil č.1. Čemu můžeme vděčit za tvou návštěvu Irwine?

"Dobře, dokud ses neukázal" otočím se na něj uprostřed prázdné chodby. Ten namyšlenej výraz bych z něj nejradši vymlátila. Šátkem má svázané vlasy, na sobě černé kalhoty a obyčejné tričko.