Postel je měkčí a teplejší, než kdy předtím a ani přímá palba sluníčka mi nebrání v tom, abych se nezávazně a šťastně válela. Vlastně oči ani otevřít nechci, protože bych se probudila do kruté reality doprovázející včerejšek, ze kterého si nic nepamatuju. A protože moje otupění nezpůsobilo nic jiného, než alkohol, bude mi dost špatně. Nečekaně. Po pár minutách převalování slyším jemné zaklapnutí dveří a tiché kroky. Máma se jde zeptat, jak mi je. Nikdo mě ale nebudí, protože kroky mizí skoro okamžitě a mojí zmatenost zpečetí za bouchnutí dveří. Proč mámu nezajímám? Je naštvaná? Sluníčko začíná být dost nepříjemné, a tak otevřu oči. Venku je krásný den, postel je celá rozbouraná a měkká a taky.... není moje. Stačí mi jen rychlý pohled na vybavení pokoje a jsem si naprosto jistá tím, kde jsem. Hemmings. Začnu šmátrat kolem sebe. Jsem zoufalá. Jestli jsem toho nebožáka připravila o panictví. Snažím si vzpomenout alespoň na něco ze včerejška. Mozek je ale schovaný za alkoholovým výparem. Doprdele mysli Jewett. Co jsi provedla? Odhrnu peřinu a prudce se zvednu z postele. To se ale jeví jako špatný nápad, protože svět kolem mě se začne podivně motat. Takže se posadím znovu na postel. Mám totiž strach, že bych upadla. Hlavu složím do dlaní a bolestně zavřu oči. Proč se všechno tak moc motá. Je mi fakt špatně.
"Jsi vzhůru" poznamená překvapený hlas. To on je tady ten překvapený? To JÁ jsem se probudila ve špatné posteli. Zvednu oči.
"My jsme spolu..? " neřeknu to slovo. Zná ho vůbec?
"Spali?" dokončí mě. Doprdele ne. Jsem ticho. Čekám na odpověď.
"Jo?" odpoví mi spíš, jako by se ptal. Doprdele, doprdele, doprdele.
"Nebo si myslíš, že se mi chtělo spát na gauči?" mluví dál. Oddechnu si.
"Takže jsi tu jenom spal" ujistím se.
"Je to moje postel" mluví, jako by mě nechápal a kývá hlavou. Nic jiného, než spánek. Uklidni se Ello.
"Co se stalo?" Kdybych si něco pamatovala tahle otázka by nás mohla minout.
"Opilá jsi se. Nic velkýho" usměje se. Věřím mu. Je to přece šprt, co mi nemůže ublížit ne?
"A jak jsem se dostala sem?" prohrábnu si vlasy, které ještě včera byly dokonale natočené.
"Autem" pokrčí rameny. Ne. Na jednorožcovi.
"Bál jsem se tě odvézt domů, aby jsi neměla problém u rodičů" mluví dál. Poslouchám ho, ale zároveň se rozhlížím po jeho pokoji.
"Ty jsi mi sundal kraťasy?!" vypísknu, když si všimnu, jak mé džínové kraťasy leží úhledně srovnané na jeho křesle.
"Myslel jsem, že se ti v tom bude špatně spát" začervená se trochu. Nebyl to ještě včera rebel, kterýho každá chtěla?
"Neboj nic jsem neviděl" uchechtne se.
"Hm" brouknu. Pořád se cítím trapně.
"Taky jsem se něco dozvěděl" chytne spodní ret, který zdobí černý kroužek mezi bílé rovné zuby. Proč mě tak rozptyluje? Ať prostě přestane.
"Co?" Zeptám se.
"Nic důležitého" zakroutí nesouhlasně hlavou a podívá se na podlahu. Stoprocentně to něco bude a on mi to jen nechce říct. Dala bych cokoliv za to, abych si včerejšek pamatovala.
"Proč něco nakousneš a pak to nedokončíš?!" Zavrčím. Ani neví, jak moc mě to sere.
"Fakt se nic nestalo" ujistí mě, takže mi nezbývá nic jiného, než mu věřit.
ČTEŠ
Smell of Vanilla- L.H /CZ
Fanfiction"Já, že nevím, co sex je? Ano nevím- nevím co je sex s vůní vanilky"
