Vejdu do třídy teoretické chemie. Ještě furt nedostatečně rozhodnutá, jestli se nechám od Luka doučovat matiku výměnou za moje znalosti z dějepisu. Na jednu stranu se u Luka nemusím bát nějakého zvrtnutí. Vsadím všechny moje peníze na to, že je panic. Posadím se jiné místo než minule, protože mi ho nějaká pí... milá slečna zasedla. Proto nemám jinou možnost, než první lavici. Pohodlně se usadím. Učitel píše na tabuli různé rovnice a něco nám vysvětluje. Já dělám, že ho poslouchám, ale v mojí hlavě mám sex s Channingem Tatumem. To se ale nikdy nestane. Vážně zaseknu sekeru tak hluboko do mého majestátu a nechám se po odpoledních otravovat matikou a Hemmingsem? To je zatím jen ve hvězdách. Uděláš dobrý skutek. Křičí na mě ta část mě, která je oděná v andělském oblečku. Touhle části bych se měla řídit. Ve většině ale výhraje ta ďábelská část. Ta ale dneska nic neříká.
"Že ano El?" zeptá se mě dost starý a zašlý profesor. Očividně si všimnul, že poslední, co se mi míjí hlavou je chemie.
"Ovšem pane profesore" začnu kývat a přehodím na svůj *jsem hodná holčička* výraz. Profesor asi omámen mým šarmem přikývne. Něco ho omámilo, ale můj šarm to stoprocentně nebyl. Pak dále mluví k nám všem. Jak se chci dostat na vysokou, když nemám žádný talent a neposlouchám o hodinách? To je ve hvězdách stejně jako moje doučování. Po zvonění strčili sešit do batohu. Ani jsem ho za tuhle hodinu neotevřela. Vydám se ven. Pomalu došlapuju tmavě modrými converskami na žulovou podlahu v chodbě v druhém patře. Můj den je prázdný jako každý jiný.
"El musím s tebou mluvit" zastaví mě hlas, křičící mé jméno přes celou chodbu. Otočím se a spatřím Kinleyho držícího nějaké papíry. Proti směru davu se k němu protlačím.
"Ano pane profesore?" vyhrknu udýchaně.
"Pojď se mnou do kabinetu prosím" otočí se a jde také směrem proti davu. Jemu ale studenti s pokorou uhýbají, takže máme volnou cestu. Dojdeme do kabinetu na konci chodby hned vedle jeho učebny. Je to jeden z mála profesorů, který má kabinet sám pro sebe. Zavře za sebou dveře a já se posadím na židli. Tahle židle je sem jen provizorně přitažená a tak usadím, že je ti pro mně. Profesor si sedne naproti mě do kolečkové židle.
"El. Kde bych začal. Tvůj test je.... Katastrofální" vydechne. Upřímně jsem čekala horší slovo.
"Posloucháš mě o hodiny? Protože zrovna ty mi bordel v hodinách neděláš. Vlastně jsi jedna z nejvzornějších. Kde je problém?" sepne své ruce a položí je na stůl. Polknu.
"Nejde mi to pochopit" zamumlám.
"El dělám to nerad, ale musíš do dalšího testu vymyslet nějaký způsob, jak dostat nejhůř B. Jinak budu muset- sice nerad- tě přeřadit do třídy pro horší matematiky. To ti ale hodí míní bodů na vysokou. To je všechno. O hodinu ti dám test. Děkuji" prakticky se se mnou už rozloučí. Kulhavě se zvednu ze židle.
"Ehm. Děkuju" otočím se a odejdu z kabinetu, ve kterém všechny moje naděje na prestižní vysokou školu byly zničeny. Možná bych měla nechat Hemmingse mi pomoct. Ne. Nepotřebuju to.
Den utíká pomalu a zdlouhavě, protože ani jednu hodinu dnes nesdílím s Calumem. Hodiny mi přijdou nudné a nezáživné, protože mojí hlavou koluje stres z matematiky. Nesmím spadnout níž. Mobil mi zabrní v kapse zrovna o hodinu zeměpisu. Sedím v jedné z posledních lavic, takže to učitelka nemůže slyšet. Vytáhnu mobil z kapsy.
"Tak jak sis rozmyslela to doučování" SMS od šprta.
"Ne" odepíšu rychle.
"To bys ale měla. Tvoje písemka stoprocentně nedopadla moc... Dobře" ze zapisování HDP různých států mě vyruší otravný mobil.
"Jak to můžeš vědět?" Nechápu. Moje prdty běhají rychle po klávesnici.
"Viděl jsem tebe a Kinleyho jít do kabinetu. Nech mě hádat. Máš dost velkej průser" připadá mi, že i přes SMS si to užívá.
"Tohle je jeden z důvodů, proč na žádné doučování s tebou nejdu" napíšu a Zkontroluju, jestli mě učitelka nevidí. Nemá ponětí.
"Uvidíme..." to je to jediné, co napíše. To uvidíš, jak budeš mít příšernou známku z dějepisu. No já ale propadnu z Matiky.
"Hlavní město srý lanky El?" zeptá se učitelka. Rychle se podívám do otevřené učebnice, naštěstí je tu Tučný text 'hlavní město srý lanky= colombo'
"Colombo" vyhrknu. Učitelka se zářivě usměje.
"Výborně. Výborná aktivita El. Píšu si" učitelka se nakloní nad sešit se známkami. Možná mám dobrou karmu. Když musím jebat matiku, alespoň mi jde zemák. Mou hrdost, chválu a pýchu ale zničí zvonění. Přichází hodina matematiky. Opět se dostanu na hlučnou chodbu. Moje dny jsou vlastně taková rutina- vstát, přežít a jít spát. Navíc, když nejsem s kamarádem, tak všechno mi utíká pomaleji a přijde mi to nudné. Proč mě jen všichni musí mít za šprta? Pátá lavice v učebně Matiky mi přijde jako gilotina a židle jako elektrické křeslo. Hemmings už dávno sedící ve svojí lavici, očividně pobaven mým utrápeným výrazem. Mezi dokonale rovné zuby si chytá spodní ret. Co mu přijde tak vtipné? Za chvíli jsem vyrušena mobilem.
"Tak v kolik začíná první hodina?" ani jsem si nevšimla, že on napsal SMS.
"Nezačiná ;)" přidám ještě mrkacího smajlíka. Sedíme metr od sebe a nemůžeme si to říct. Nic neodepisuje. Fakt nechápu, proč mi tak moc chce pomoct, a proč tak moc potřebuje pomoct s dějepisem. Dějepis se přeci dá levou zadní naučit. Navíc. Je to šprt.
"Dobrý den třído. Mám pro vás známky z testů" Kinley začne s rukou plnou papírů procházet uličkami mezi lavicemi. Podává papíry jednotlivým žákům. Na většině z nich je vidět radost. A na několika je vidět, že to čekali. Pak ale dojde ke mně. Na testu je víc červené tužky, než té mé- modré. Navíc plochu modré tužky tvoří jen škrtance. Červené zakroužkované F je v pravém rohu papíru. Failed. Víc už jsem klesnout nemohla.
"Co máš?" zeptá se holka dvě lavice přede mnou své kamarádky, která sedí v první lavici.
"B" odpoví tázaná.
"Já mám A- řekne hrdě ta, která se ptala.
"Docela jsem to podělal" ozve se v prostřední řadě. Kluk, který si postěžuje sedí přímo před Hemmingsem, který si mezi palcem a ukzováčkem hraje s černým kroužkem ve rtu. Bedlivě mě sleduje.
"Co máš?" zeptá se nějaká holka toho, který si stěžoval. Co máš? A-?
"B-" sklopí polonaštvaně pohled. To mě zabije. Vážně? Kdybych dostala B -z Matiky, tak si datum toho dne nechám vytetovat na čelo.
"To nevadí. Opravíš to" promluví k němu dívka konejšivě. Zase se chci zvednout a všechny tyhle chytrolíny poslat do prdele. To bych ale musela do třídy matematiky pro idioty. A nejsem ani Calum, ani Michael, ani Irwin. Každý si titul třídy pro neporkočilé z mého pohledu zaslouží z jiného důvodu.
"Opravíme si testy" řekne Kinley. Poslouchám ho a zapisuju opravu. U toho přemýšlím. Nejen nad matikou. Proč jsem jediný člověk u téhle třídy, co jí prostě nemůže přijít na kloub? Mám se nechat doučovat? Nechám mu to potěšení z toho, že se snížím a budu ho prosit. No za přijetí na vysokou mi to stojí. V cestě mi ale stojí moje obří ego. Na stole mi při posledních minutách hodiny přistane papírek. Nevím, odkud přiletěl, ale v téhle třídě je jenom jeden člověk. Papírek ani není zmuchlaný. Je perfektně srovnáný a přeložený na čtvrtiny. Na jeho straně, na kterou momentálně koukám je úhledně napsáno "El". Papírek rozložím. "Princezno myslím, že ti došel čas na rozmýšlení. Podle tvého výrazu do bude D" stojí tam.
"Je to F a čas mi nedošel... To ty tady žebráš" odepíšu a hodím zpátky.
"Wow. Nečekal jsem, že jsi na tom až tak špatně. A jen tak mimochodem. Uvidíme, kdo ještě bude prosit" jakmile dočtu zazvoní. Celá třída se začne hrnout na chodbu. Já ale čekám na kluka, který vždycky vychází jako poslední. Pomalu, bez jakéhokoliv stresu balí učebnice do batohu.
"Tak co. Přišla ses domluvit na čas" namyšleně se uškrne.
"Ne. Proč mě chceš doučovat Luku?˚ založím si ruce na prsou.
"Chci, aby jsi mi pomohla s dějepisem" pokrčí rameny.
"Proč ti o to tak jde?" dám si ruce v bok.
"Už jsem ti to řekl" nakloní se nad moje ucho. Jeho dech ovane můj krk a já se zachvěju.
"Rád plním dobré skutky" zašeptá mi do ucha.
...................................................................
Jop.... ona ho nenechá ji jen tak doučovat hned :DDDD (Feel like a devil)
Vím... díl je pozdě a omlouvám se... měla jsem dost školy a když jsem myslela, že díl updatnu v pátek před tím maturákem, tak se mi přípravy prodloužily......
Byly jste letos taky na nějakém maturáku? Neptejte se, jakej byl maturák (jako ne, že bych si to nepamatovala :DDDD') ale je to moc dlouhý vyprávění :DDDD Bylo to mega (party hard) :DDD) a pak jsme všechny tři musely vstávat v osm ráno :DDD
přístí týden možná bude i víc dílů... mám toho málo ve škole :DDD
mám zasekanej net a nevím, co se děje na Twitteru (mám z toho depku :DDDDD)
Dneska jsem dělala cupcakes a jsou fakt nejlepší (just saying)
DĚKUJU MOC ZA 1.4K READS.. JENOM U PĚTI DÍLŮ... WOW DĚKUJU
DĚKUJU MOC ZA NEJKRÁSNĚJŠÍ KOMENTÁŘE, VOTES A PODPORU
děkuju hrozně moc
I LOVE YOU SO MUCH
ČTEŠ
Smell of Vanilla- L.H /CZ
Fanfiction"Já, že nevím, co sex je? Ano nevím- nevím co je sex s vůní vanilky"
