Smell of Vanilla- L.H /CZ

Giggle/ part 10

"To nechápu" zamručím. Neodpovídá. Otevře učebnici matematiky a přilepí na mě modrý pohled. Kouká na mě jak na idiota.

"Jsme tady kvůli matice ne?" znuděně vydechne.

"Tak jo.. Jak moc špatně na tom jseš?" vážně se mě na tohle ptáš?

"Propadám k idiotům Luku" obeznámím ho se situací.

"Dobře další písemka bude z tohohle" ukáže přibližně do první třetiny strany 14. Páni jsem na tom fakt špatně.

"Víš aspoň, co to je?" snaží se být milý.

"Čísla?" přikývnu rameny. To bylo moudré. On otevře pusu zděšením.

"To je všechno?" vypadá vyděšeně.

"Tohle je... počkej.. gamma?" ukážu na písmeno řecké abecedy.

"Páni. Ani řeckou abecedu neumíš" plácne se do čela.

"Teď fakt. Co víš?" sedí naproti mě, ruce má lokty opřené o lýtka, protože sedí v tureckém sedu. Je lehce předkloněný a vypadá, že se celkem baví.

"Že jsou to čísla a gamma"

"Je to delta" přeruší mé matematické běsnění.

"Nevadí" zamrmlám.

"Mě ne, ale Kinleymu asi jo" pokrčí rameny.

"Dobře. Začnem" řeknu rezignovaně. Čím rychleji se to naučím tím rychleji si ze mě přestane dělat srandu. Já nejsem blbá a jestli si to tohle individuum myslí, tak ho nakopu do tý chutný prdele..... počkat... Myslela jsem si právě, že jeho prdel je chutná?

"Ale to nemůžeš udělat takhle" zaúpí Luke po dvouhodinovém snažení dostat mi nějakou matiku do hlavy.

"Proč ne?" položím hlavu do sešitu.

"Nemůžeš. Rušíš všechny matematické zákony" chytne moje pravé zápěstí a druhou rukou mi z prstů vyndá propisku. Pod můj příklad napíše správné řešení. Trvá mu to ani ne minutu. Já si tady ale zrovna nad tímhle příkladem přehřívám mozek už dvacet minut.

"Soustřeď se" ukáže na mě propiskou a tváří se smrtelně vážně.

"Musíš takhle" dělá šipky mezi dvěma příklady a z úst mu vycházejí jen zbytečné chomáčky slabik, které se spojují na slova. Těmto slovům je pro mně těžké rozumět. Ale snažím se a můžu říct, že se mi to celkem daří.

"Jdu se napít. Chceš taky?" zvedne se z podlahy. Já se na něj z tureckého sedu podívám a zakroutím hlavou v náznaku, že bych si něco k pití dala. Chvíli mě omráčeně sleduje. Pak přikývne a odejde z pokoje. Místo toho, abych se učila se zvednu a vracím se k jeho knihovně. Prohlížím si knížky jednotlivě. Je tu všechno. Od básnických sbírek, přes hry až po naturalismus. Občas se najde i novější novela. Tenhle kluk má doma tu nejlepší knihovnu, ale miluje matiku.

"Tady máš to pi-. Proč nepočítáš?" zasekne se v půlce věty.

"Knížky jsou zajímavější" odpovím bezmyšlenkovitě.

"Ale zbytečné" vezme mě za předloktí a dotáhne na podlahu zpátky k matematice.

"Tohle tě naučíme" řekne Luke motivačně a opět se dostáváme tam, kde jsme začali.

"Máš to dobře" Lukovi se rozzáří úsměv přes celou tvář a já bojuju s nutkáním si stoupnout a začít zuřivě tancovat. Venku už je tma, když tuhle větu slyším poprvé.