"Jak to myslíš?" podívám se na Luka naprosto nechápavě. To mi chce dělat taxíka?
"Promiň. Potřebuju pomoct s tím dějepisem" zakroutí hlavou. No jo. Slib je slib. I když mi to není dost jasné.
"Luku pořád nechápu, co potřebuješ na dějepise vysvětlovat. Vezmi učebnici a drť se" mám pravdu. Pochopitelné je doučování z chemie, matiky, nebo fyziky, ale ne z dějepisu.
"Neříkala jsi mi, že mi pomůžeš?" zní dost otráveně. Oh. Umí být i naštvaný.
"Jo. Promiň" nechci na něj být hnusná. To díky němu mám takovou výbornou známku z matiky. Mlčím a sleduju, jak se výraz v jeho obličeji mění.
"Promiň nechtěl jsem na tebe bejt hnusnej" zadívá se zpátky do země. Luke, kterého znám je zpátky. Jeho změny nálad mě nikdy nepřestanou udivovat. Nikdy.
"Dobrý. Tak jedem?" dojde mi, že už deset minut stojíme na jednom fleku a blbě na sebe koukáme.
"Jo. Nemůžeme k nám domů. Pojedem třeba do parku, tam se rozvalíme na deku a budeme se učit" řekne mi plán, čapne mě za předloktí a dotáhne k autu. Aspoň jedno odpoledne nebudu zavřená doma. Sednu si jako vždycky do sedačky spolujezdce.
"Proč jsi byla po škole?" vyzvídá. Bože další.
"Irwin mě otravoval papírkama a učitelka si toho všimla" řeknu tu samou odpověď, jako jsem řekla Calumovi. Zamračí se.
"Jo a už vím, co mám z matiky" snažím se maskovat zářivý úsměv.
"Povídej" jeho modrá očka se rozsvítí.
"A-" skoro zakřičím. Mám příšernou radost.
"To je super" zvýší trošku hlas.
"Jo. Co ti v dějepise nejde?" změním téma. Vím, že to Lukovi neudělá radost, ale nemůžem tlachat o mém úspěchu.
"Z poslední písemky mám C-. A myslím, že v dějepisu je to zbytečné" obeznámí mě s dost smutnou situací.
"Z čeho jste psali?"
"Byl tam Mussolini" začne znalecky kývat hlavou a zatváří se přemýšlivě. Jestli jsme skončili u Mussoliniho. tak jsme na tom špatně.
"Benito Mussolini" řeknu celé jeho jméno. Cesta k parku už je krátká, ale cesta za Lukovo A bude dlouhá. Luke zastaví při kraji uličky, které je na jedné straně parku. Zhluboka vydechne a vypne motor. Natáhne se pro svůj batoh. Já vylezu. Zamkne a my vyrážíme hledat místo, kde je málo lidí.
"Třeba tady" hodí Luke na zem svojí tašku a sám se vedle ní svalí. Přikývnu a zopakuju jeho pohyby. Z tašky vytáhne učebnici dějepisu a pokusí se o úsměv. Otevře učebnici na straně 12 a ukáže mi to.
"Zkus si to přečíst a pak se zeptej na to, co nechápeš" hnědou učebnici otočím zpátky na něj. Předkloní se a začne se soustředit na text. Blonďaté vlasy drží na místě. Prsty se nervózně kroutí. Po chvíli si hlavu podepře rukou. Loket si dá na koleno a hlavu si opře o dlaň. Vypadá roztomile zamyšleně. Nohy má v tureckém sedu. Mohla bych se na to koukat celý den, ale to on zvedne pohled a začne se ptát.
"Nechápu toho dost" vydechne a začne s otázkami.
..
Je to už hodina a docela jsme se posunuli. Luke vypadá, že relativně chápe každou mojí odpověď.
"Asi to umím" poznamená, když mě i jemu začne vedro slušně vadit.
"Pojedeme domů" zavře učebnici a padne do studené trávy.
ČTEŠ
Smell of Vanilla- L.H /CZ
Fanfic"Já, že nevím, co sex je? Ano nevím- nevím co je sex s vůní vanilky"
