Nechává mě stát samotnou ve třídě dokud se sem nenavalí třída nějakých mladých a nezkušených studentů.
"Kdyžtak napiš" zakřičí ode dveří. Vzpamatuju se, až když je pár lavic obsazených. Proč mi všechno, co Luke řekl přišlo jako dvojsmysl? Blbost. Neví, co to znamená. Vyjdu ze třídy a dovalím se na tělocvik. Shodím tašku na zem a vytáhnu z ní všechno, co mám v plánu na sebe navléknout. Obyčejné běžecké boty, černé joga kalhoty a bílé plandavé tričko, u kterého nemám nejmenší ponětí, kde jsem ho vzala. Na štěstí je naše třída rozdělená na tělocvik. Takže se nemusím starat o to jestli mám v kalhotách moc velký zadek, nebo jestli má někdo v plánu zírat. Moment. Nikdy se o to nestarám. Zavážu si boty a vyjdu z přelidněné šatny. Posadím se na lavičku pod tribunou, která při jakémkoliv utkání slouží jako odpočinkové místo pro hráče. Teď tu sedím jen já. Koukám do prázdné haly a přemýšlím, proč mám vlastně ten problém. Proč se tak moc bráním Hemmingsovi? Kdyby mohl, tak sedí v první lavici a bedlivě zapisuje každé slovo, co učitel řekne. Nic mi nemůže udělat. Do haly vejde zbytek mých spolužaček. Nemám s nimi problém. Některé teda mají problém se mnou- po té lži, kterou si Irwin vymyslel. Idiot. Pak vyjde hnusná obtloustlá učitelka- nikdy nepochopím, jak může učit tělocvik. Zvuk píšťalky rozbije ticho, které v tělocvičně vládne. Vojna může začít. Když se v pařáku, který vládne venku dokopu domů okamžitě udělám to, co každý den. Svalím se na postel a nechávám vyřvávat nějaké naprosto náhodné písničky. Nemám náladu se učit. Nechápu prostě co mě na něm tak děsí. "Zlato potřebuju pomoct" zakřičí na mě mamka z kuchyně. Odfknu si. Čemu můžu vděčit za to, abych se zdála tak potřebná? Rychlým švihem se postavím na nohy, sejdu s bolestným výrazem schody. "Pojď prosím vyndat nádobí" mamka udělá psí oči hned, co vejdu do kuchyně. Přikývnu jí. "Co matika?" zeptá se po chvíli ticha. Zásah do černého. "No je no" zamumlám, zatímco ukládám talíř. Úmyslně nemluvím o tom F. "Už jsi přišla na to, jak si to opravíš?" založí si obě ruce v bok. Asi si chce získat tímto hloupým gestem respekt, který bych já měla chovat k mé budoucnosti. Je to ale moje budoucnost. Všechnu jí držím v rukou já. Asi bych jí měla říct o tom doučování. "Je tu jeden kluk. Je chytrý na matiku a ten by mě doučoval. Já bych mu za to pomohla s dějepisem" řeknu jí pravdu. "No a kdy tě bude doučovat" zeptá se a celé to má za hotovou věc. "Mami já mu na to nekývla!" snažím se jí ukázat, že jsem mladá nezávislá žena. "Důvod?" zastaví se v míchání nějaké polívky a nahodí výhrůžný výraz. "Já nevím mami" řeknu otráveně. "El je to tvoje budoucnost a jestli by ti ten hoch mohl pomoct. Musíš si nechat pomoct. Prostě nemůžeš všechno v životě zvládnout sama jsi jenom člověk" její promluva do duše je opravdu poučující. Dám poslední hrneček na své místo. "Dík za pomoc" řekne máma předtím, než stihnu zmizet. Lehnu si na postel a zase sleduju strop. Z mého odpočívání mě vyruší můj mobil. Zvednu to. "Ano?" řeknu otráveně. "Nechceš mi přijít pomoct? Aspoň držet štětec. Když už nemáš ten talent" řekne dost frustrovaně Calum do mobilu. "Co za to?" odpovím mu. Vypláznu jazyk i když vím, že to nemůže vidět. "Dobrej pokec?" spíš se mě ptá, než odpovídá. "Budu tam" zavěsím. Možná mojí neschopnost rozhodnout se -z nějakého neznámého důvodu- rozsekne Calum. Do kapsy mých kraťasů dám mobil. U dveří si obuji žabky. Vyběhnu k domu, který je hned vedle toho našeho. Dveře jsou otevřené a tak u dveří sundám mou obuv a vyběhnu schody. Calum stojí v polovině svého pokoje, naštvaně těká očima z plátna na bílý kobereček, který je nasáklý modrou barvou. "Máma mě zabije" zavrčí. "A hlavně je ten obraz strašně hnusnej" vydechne. Kobereček, který měl sloužit jako slušivá dekorace je spíš modrý. "A takhle jsem usoudil, že potřebuju člověka na držení štětců" posadí se na svou postel, ale nechává své špinavé ruce dostatečně daleko od povlečení. "A proto jsem tady" řeknu a postavím se před obraz. Calum řekl, že je hnusnej. Ale ten obraz je naprosto dokonalej. Sice nerozumím mínění toho modrého obličeje, ale ptát se radši nebudu. Calum mi okamžitě narve do ruky štětec a matlá do obrázku dál. "Calume?" oslovím mého kamaráda v moment, kdy se zdá nejméně soustředěný. "Ano?" zastaví ladné pohyby štětcem při nánášení extrémně smradlavé barvy. "Myslíš, že by mě měl Hemmings doučovat matiku?" chytím si spodní ret mezi zuby. "Proč?" zeptá se a začne malovat dál. "No řekněme, že mi to nabízel. Dneska jsem dostala F a on mi řekl, že když mu pomůžu s dějepisem, on mi pomůže s matikou. Navíc jestli nedostanu z další písemky B propadnu k vám?" Calum sáhne po štětci, který mám v ruce a podá mi jiný. "Nechápu, proč váháš" zase se zastaví a přes plátno ke mně zvedne oči. "Je to Hemmings" dodá. "Někdy prostě v životě budeš potřebovat pomoct. Podívej se třeba teď na mě. Potřebuju pomoct i s držením štětců" "A je mi to jedno" pokrčí rameny. "Navíc ti to ještě pomůže" "A nemá to žádné mínus" "A budeš mít kamaráda šprta" "A ukážeš mu jak umíš dějepis" počítá na prstech. "Měla bych?" zeptám se. "Musela bys" nekompromisně přikývne. Pak si vezme štětec, který křečovitě svírám v levé ruce a ten, co mám v pravé si on vezme do své levačky. Oba štětce si profesionálně přehazuje a já jen sleduju, jak moc velký talent má. "Hotovo" vyhrkne po další půl hodině. Přejdu vedle něj, abych mohla vidět obraz. Vypadá to dokonale. Na plátně stojí postava ženy a něco se stromem a fakt tomu nerozmím ale.... je to krásné. "Calume půjč mi tvůj talent" vydechnu. On se jen hrdě usměje. "Díky za pomoc" řekne takovým pyšným hlasem. "Musím domů" řeknu a podívám se z okna, kde se pomalu začíná stmívat. "Jasný. Ahoj" zavolá na mě. "Ahoj" řeknu a zabouchnu dveře. Dole ještě pozdravím jeho rodiče a prohodím s nimi pár slov. Pak se vrátím domů. "Hoodovi vás pozdravujou. Usměju se na rodiče, kteří oba sedí na gauči a společně sledují nějakou show o vaření. "Ahoj El" otočí svou hlavu můj táta. "Ahoj" řeknu mu. To už ale beru schody po dvou do mého pokoje. Hned jak zabouchnu vytáhnu z kapsy mobil. Nikdy bych neřekla, že dám na mojí matku a na Caluma. Tohle rozhodnutí už nevrátím. Nechám ho, ať mi to vysvětlí. Budu mít dobré místo na vysoké. Píšu SMS šprtovi. "Možná už jsem se rozhodla" napíšu mu. Ukáže se mi přečteno, ale neodepisuje. Proto píšu já. "Kdy je první hodina pane Hemmingsi?" .............................................................. Ahoj lásky ♥♥♥ Takže protože jsem měla z minulých kometářů radost (ostatně jako vždycky) ultramegarychle jsem napsala další část :DDD Zejtra se neučím a mám nějaké zastupitelstvo (já tomu fakt tomu nerozumím :DDD) a musím se dostat do toho městského, protože tam maj prej dobrý chlebíčky a kafe zadarmo :DDDDDDDDDD *ano a taky bych v pátek nešla do školy :D* Já vám musím říct vtip. JÁ opakuju JÁ jsem vyhrála (jako 1. místo) ve školním kole MATEMATICKÉ OLYMPIÁDY :DDDDD Když to dneska učitelka říkala prej "jsi zabodovala" a já úplně "who? me?" :DDDD Ale tak jako proč ne že jo??? :DDDD Dneska jsem měla v testu z fyziky známku (1-2) a učitelka udělala šipku k tý jedničce a napsala tam "za pobavení" tak jako why not :DDDDD Dneska jsem ušila polštářek *so proud :DDDDDDD* ANO ONA SE OD NĚJ NECHÁ DOUČOVAT :OOOOOO představte si toho Caluma jak maluje a amnnewkljngruoarwhgiwjčpahbjrlwiev ♥♥♥ Jestli někdo tady poslouchá Shawna Mendese.. co říkáte na stitches? OH MY GOD JÁ JSEM NA TOM FAKT ZÁVISLÁ ♥♥ Pijímačky skoro za 20 dní (LOL já se na to fakt neučím :DDDD) *Ano tahle poznámka byla kravina :DDDDDD* DĚKUJU MOC ZA VŠECHNO... KAŽDÝ KOMENTÁŘ, HVĚZDIČKU (nutí mě to psát víc a rychlejš) *so much coffee* -nepiju kafe :DDDDD LOVE YOU ALL ♥♥ Věnováno: @kristinaa5sos - protože POKAŽDÝ MI NAPÍŠEŠ NÁDHERNEJ KOMENTÁŘ ♥♥♥♥ (a taky máš hezký jméno :DDD *NO SELFISH*) :DDDD
ČTEŠ
Smell of Vanilla- L.H /CZ
Fanfic"Já, že nevím, co sex je? Ano nevím- nevím co je sex s vůní vanilky"
