Víkend je takový, jaký ho celou dobu očekávám- nudný a nezáživný, plný spánku a jídla. Calum mě občas využil jako profesionální držák štětců. Taky jsem dočetla sbohem armádo a sepsala esej, takže literaturu mám z krku. Na matiku jsem se koukla a zjistila, že takhle to nepůjde. A to je to, co se u mě o víkendu dělo- nic zajímavého, žádná párty. K mému zděšení je první hodina v pondělí matika a tak se se svým vlastním náhrobním kamenem- který je pro mě taška valím do třídy, kde se ztrácí moje sny, naděje a vědomosti jako tisíce v poslanecké sněmovně. Přijdu samozřejmě poslední, Hemmings stojí vedle katedry a povídá si s Kinleym. Mluvěj spolu v rovnicích. Moje nenáviděná pátá lavice je volná jen pro mě, abych v ní mohla být mučena. Zazvoní a Hemmings si sedne na svoje místo, také se nezapomene cestou ušklíbnout na mojí trosku. Prosím, ať je to doučování co nejdřív za mnou. Dneska mám teprve první hodinu, ale přeju si, aby byla poslední. Pořád jsem nepochopila, proč mě chce doučovat. Chce dělat faráře a odčinit své hříchy? No.. celibát by na to měl. I když mi v hlavě běhají miliony myšlenek, snažím se Kinleyho poslouchat. Aby to doučování bylo kratší. Asi tak v polovině hodiny mi před nosem přistane papírek.
"Tak co dneska budeme probírat?" panebože já ho zabiju.
"Já nejsem ten učitel" rychle odepíšu. Dneska máme i dějepis.
"Co nechápeš?" papírek lítá mezi našimi lavicemi, jako by nám bylo 13.
"Všechno. Hlavně to, proč mi chceš pomoct"
"Neumím dějepis. Potřebuju se naučit dějepis" papírek končí u mě. Zmuchlám ho a dám do boční kapsy batohu. Konverzace tu prostě skončí. Navíc papírek bude to jediné, co si z hodiny odnesu.
"Řekneš mi konečne co nechápeš?" to jsou slova na uvítanou když přijde na hodinu dějepisu- poprvé za celou dobu až po mě.
"Nevím, co nechápu" pípnu. Opře se zepředu o lavici, batoh položí na svou polovinu a nahne se nade mě.
"Bude to s tebou těžké" povzdychne si. Ani nevíš jak.
"Kdybych věděla, kde jsem se zasekla nenechám se ponížit tím, že TY mě budeš něco učit" obejde lavici a sedne si vedle mě.
"Nebral bych to jako ponížení"
"To já jsem nucen být s tebou, když máš tak špatnou reputaci" pokračuje.
"Co prosím?" vypísknu. Jsem tu jedna z nejchytřejších!
"No víš... Chudák Irwin a ta banda dalších" nahne se blíž a šeptá, aby ho nikdo neslyšel. Nechápu to, stejně si všichni myslí tu samou lež.
"To není pravda s Irwinem to bylo jinak" ohradím se. Začne zvonit, takže si z tašky rychle vytáhnu sešit a náhodnou propisku, protože- kdo nosí penál?
"Tak mi to řekni" naléhá.
"Jestli jsi neslyšel, tak právě zazvonilo" mluvím k němu polohlasem.
"Slyšel a je mi to jedno. Stejně je dějepis sračka" ušklíbne a dá si ruce za hlavu tak, aby si protáhl záda. Protáhla bych mu je jednou a navždy.
"Stejně jako matika" pokrčím rameny.
"Zase provokuješ" zavrčí.
"Kdyby ti na ní nezáleželo, neprosíš o doučování" šeptá.
"Já se tě neprosila"
"Takže to můžeme zrušit a ty půjdeš do stejný třidy, jako ten tvůj divnej kámoš, barevná hlava a Irwin"
ČTEŠ
Smell of Vanilla- L.H /CZ
Fanfic"Já, že nevím, co sex je? Ano nevím- nevím co je sex s vůní vanilky"
