Smell of Vanilla- L.H /CZ

Colours/ part 31

  Lukovi z tváře vítězný úsměv nezmizí ani, když rychlým krokem přecházíme přes trávník naší předzahrádky. Podle aut to vypadá, že doma nikdo není.

"Řekla už jsem ti, že tě fakt nenávidím?" zamrmlám při odemykání dveří. Sama nekontroluji svoje počínání. "Včera jsi na to nevypadala" usměje se tím jeho typicky namyšleným stylem. "Včera jsem si o tobě nemyslela, že si budeš schopnej zamluvit něco takového přes SMS" zámek dveří klapne v náznaku toho, že je odemčeno. Luke pokrčí rameny. "Kdybys to nechtěla, nesouhlasíš" pokrčí rameny, když otevřu dveře dokořán a sama jako první vejdu. "Řekla jsem to kvůli tomu, abys zmlknul" nevěřícně zvednu hlas nad jeho lží. "Jasný" ironicky souhlasí. Já ale nemám náladu o tomhle mluvit. Nesnažím se navazovat na tohle téma. Tiše šlapu schody do mého pokoje. Dům je tichý a prázdný, připomíná mi někdy krutou, momentálně šťastnou, realitu osamocení od té doby, co se brácha odstěhoval. Ne kvůli tomu, že by měl problém s rodičema, ale jel studovat a tak jsem ho posledního dva a půl roku viděla jen o vánocích. Věčné buzerování mi ale nechybí. Lukovo kroky mě hlasitě následují do útrob mého pokoje, kde vládne chaos."Nikdy jsem u tebe doma nebyl" podotkne. "Čekal jsi na písemnou pozvánku a žádost?" vyprsknu sarkasticky. "Čekal jsem na dnešek" chytne mě za předloktí a přitáhne k sobě. Rty jsou blízko u sebe a já na ty jeho přesunu svůj pohled. Pokaždé mi přidají jiné, vždycky ale stejně dokonalé. Už vím, proč jsem tohle chtěla udělat. Nejde to nechtít. Začneme se přibližovat a já svojí ruku přesunu na jeho břicho a pomalu cestuju níž. Přesně do těch míst, která si to žádají.  Dřív, než se ale něco stane přeruší nás hluboký hlas. "Wou, wou, wou, brzděte mládeži přece nechceš, abych to já, jako starší bratr viděl?" podívám se z Luka na Toma, který stojí ve dveřích s pobaveným výrazem. "Ale. Thomas Jewett mladší se nás rozhodl navštívit!" vypísknu. Opustím Luka a vrhnu se k bráchovi. Neviděla jsem ho přes půl roku. "Co ty tady?" pořád zním nervózně, protože nevím, kolik toho z našeho menšího divadýlka viděl a snažím se, aby na to zapomněl. "Máš prázdniny, tak jsem se stavil" pokrčí rameny. "Myslela jsem, že neporušíš svojí vánoční tradici. Thomas Jewett pouze jedna noc... Lístky v prodeji právě teď" vtipně kolem sebe házím rukama. Vypadá to, jako bych mu za jeho příchod nadávala, ale... Dobře nadávám mu za to. Jeho pohled ale nesměřuje na mě. Směruje na Luka, který se za mnou snaží vynaleznout nápoj neviditelnosti. "A kdo to vůbec je? Neznám ho" vypustí z úst. "Nebyls tady půl roku" plácnu se do čela. "Kdo to je" zopakuje otázku. "Luke" řeknu. Koukne se na mě "to mě nezajímá" pohledem. "Můj kamarád" vydechnu. "Tak víš co. Kamarád taky rád" pokrčí rameny. Jak si to může jen dovolit?"Jak se máš?" tvářím se přesvědčivě, zatímco myslím na Luka, který se cítí přesně tak poníženě, jak si to zaslouží. Možná jsem i ráda, že tohle Tom přerušil. "Znám tě 18 let tvého života a znám tě tak moc dobře, že mi dochází, že měníš téma, ale chápu to, a tak... Jo, je mi fajn" "Co škola?" ptám se dál. "Pořád stojí'" pokrčí rameny. Lukovi taky. "Ale ty jsi prej měla nějaký problémy s matikou" uhne od futer a jde směrem ke schodům, abychom mohli jít do našeho obýváku. "Jo, ale ten je vyřešen" jdeme vedle sebe po schodech, předstíráme zájem o toho druhého. Tom se na mě nechápavě podívá. "Luke mě doučuje" dodám. "Hm, to se nedivím, že toho moc neumíš" vidím ho deset minut, a už mě sere. "Thomasi přestaň" bouchnu ho do ramene. "Jak dlouho tu jsi?" svalíme se na gauč. Luke podle všeho zůstal v mém pokoji. "Neměřil jsem to""Nepůjdeme někam?" usměje se na mě. Už to vypadá, že řeknu jo, ale pak si vzpomenu na Caluma, který je teď určitě naprosto v nesnázích a neví, jakou velikost štětce má použít."Musíme za Calumem" v tu ránu jsem na nohách a běhám zběsile dokola, snažíc se najít svůj vnitřní klid. "Calum? Dlouho jsem ho neviděl" jako by se chtěl pozvat taky. Zapomeň. "A do Vánoc ani neuvidíš" Tom sáhne po ovladači. "Proč?" zapne televizi. Stojím mu ve výhledu, nevypadá, že by mu to vadilo. "Potřebuje od nás pomoct s obrazy" obejdu gauč, abych mohla dojít pro Luka. "Nás?!" vypískne. "Ode mě a Luka" obeznámím ho s situací a odejdu. Musím čelit Tomovi, Lukovi, kterému se plaší hormony a Calumovi, který ze sebe vymaluje duši jen proto, aby dostal to, co chtěl. Luke sedí na mojí posteli s mobilem v ruce a tváří se soustředěně. Hádám, že hraje nějakou hru, kterou prostě není možné vyhrát. "Jdeme?" promluvím na něj a on okamžitě zvedne hlavu. Tváře má ještě pořád trošku červené od předešlého ztrapnění. Beze slova se zvedne a následuje mě dolů po schodech až do chodby, kde si s Tomem vymění jen trapné 'ahoj'. "Uvidíme se večer Tome" promluvím na bratra, zatímco se Luke obouvá. Tom přitaká. Se značnou úlevou zmizíme z pozemku domu. "Pořád jsi nedodržela slib" postěžuje si Luke. "Měla jsem ti ho jako honit před ním, nebo jak si to představuješ?" obhajuji se. "Ale El" zaskuhrá. "Hold si budeš muset pomoct sám" pokrčím rameny, jako by mi to bylo jedno. Jedno mi to rozhodně není. "Ello ty jsi mi to slíbila" chová se jak malý kluk. Neodpustila bych si nějakou sarkastickou poznámku, kdybychom nestáli před dveřmi Calumova domu. Zaklepu a po chvíli se mi dostává odpovědi v podobě otevření dveří. Joy se usmívá od ucha k uchu až do té doby,dokud se z patra neozve Calumův otrávený hlas. "Mami došla mi červená barva" zahučí Cal. Joy nás pozve dovnitř, oba se zujeme. "Mám tam dojet zlato?" zeptá se Caluma milým hlasem. "Nevíš jaký odstín" nakoukne z poza rohu schodiště. Kolik může být základních odstínů červené. "Tak pojedu s tebou" dodá. Ani nečeká na odpověď jeho mámy. Celá se cítí, jako by zničení Calumovo obrazů byla její chyba. Když se na to ale koukneme důkladně ohnisko problému najdeme v Calumovi. Joy se natahuje pro klíče od auta, Calum sbíhá schody. Oba vypadají, že opustí dům, Calum se ale zastaví. "Nahoře jsem nechal plechovky s barvou otevřené, zavřete je prosím" ani nepozdraví a zabouchne dveře. Tak tenhle odchod byl moc rychlý i na mě."Hádám, že nebudeme zavírat plechovky" otočím se s úsměvem k Lukovi, který se ďábelsky usmívá. Neodpovídá na mojí otázku a tak se rozhodnu k akci já. Rozejdu se směrem k Calumovo pokoji, abych mohla začít ty dementní plechovky zavírat. Luke se z kómatu vzpamatuje až, když stojím na vrcholu schodů a pobaveně  sleduju jak neví, co má dělat. Pokrčím rameny. Vejdu do snad ještě víc zasmrádlého pokoje a ohnu se k první otevřené barvě, seberu víčko a následně barvu zavřu. Narovnám se a barvu odnesu do poličky, která je k tomu určená. Otočím se zpátky a spatřím Lucase, "Barvy zavírat nebudeš" oznámí mi. Přijde ke mně těsně. Hrudníky se nám dotýkají a jeho ruka sjede na moje záda. Zakoukám se na rty, které zase vypadají jinak. A vsadím se, že i jinak chutnají. To se ale rozhodnu zkusit sama a tak je spojím. Sladká chuť se rozhostí na povrchu mého jazyka, který se tře o ten Lukův. Ruce položím na jeho krk a vychutnávám si ten pocit. "Babe nemáme moc času a já tě ukrutně potřebuju" rozdělí polibek a udýchaně prosí o můj dotek. Náležitě si provokaci užívám, a tak svojí dlaň přesunu ze zadní strany jeho krku přes hrudník, břicho až na ukrutně velkou bouli v jeho kalhotách. Zaskučí. Jako odpověď ho přes kalhoty lehce zmáčknu. "Víc" vypustí jednoduché slovo z úst. Zatímco ho dráždím přes kalhoty, moje rty si najdou svoje místo na jeho dlouhém krku. Obsypávám polibky jeho čelist. Luke vzdychá do rytmu pohybů mojí ruky. Líbání přesunu z čelisti na krk. Zároveň se rozhodnu k dalšímu velkému kroku. Stáhnu mu spodní kus oblečení, který kvůli tomu, že je volný nadobro spadne na zem. Na jeho krku nechávám mokré polibky. "El makej" bolestně zasténá. "Neprodlužuj to, nebo přijedou" řekne dost silný argument. Za neustálého líbání jeho krku rukou vjedu do jeho boxerek, kde si má ruka okamžitě najde své místo. "Ello rychleji" poručí Luke. Odlepím se od jeho krku a posadím ho na Calumovo postel. Kleknu si vedle něj a opět ujistím svojí pozici v jeho boxerkách. Celou dlaní chytnu jeho penis a zpevním stisk, zatímco pomalu pumpuji pravou rukou. Luke opře své paže za sebou a zakloní hlavu. Druhou rukou se mu snažím spodní prádlo sundat. "Nadzvedni se" pokynu a Luke pochopí. Ochable zvedne pánev tam, abych je mohla posunout alespoň do poloviny stehen. Posadí se zpět a snaží se rozdýchat pohyby mojí rukou. "Ello" táhle vzdechne a hlavu vrací do zakloněné polohy. Pocit nadvlády mi dělá dobře. Trošku zrychlím. Pak mě napadne dokonalá pomsta. "Ano Luku?" pohyby zastavím. On se na mě podívá vražedným pohledem. "Co si myslíš, že-" řekne ze začátku rozzlobeně. Já ale znovu začnu s pohyby a tak mu dojdou slova. Pohybuju se ale pomalu. Nechci mu to dát tak jednoduše. "Ello zrychli" dělám, že neslyším. "El" vydechne. "Chceš, abych zrychlila?" ušklíbnu se. Luke přikývne. Přiblížím se k jeho uchu. Naběhne mu husí kůže."Tak popros" zašeptám do něj. "Já-" polkne. Demonstračně přestanu. Nadechne se, že něco řekne, a já zase začnu. Dělám mu to tak těžké, jak to jen jde. "El jestli okamžitě nepřidáš, tak tvojí ruku z těch kalhot vyndám, ohnu tě tady přes Calumovu postel, potrestám tě a pak si tě tvrdě vezmu zezadu, Calum- neCalum, a ještě budu pokračovat u vás, před tvým bráchou, ale to bys přece nechtěla, nebo jo?" vypálí ze sebe. Nečekala bych, že zvládne tolik slov. "Dobře" přikývnu. Pohyby rukou zrychlím na úplné maximum. "To je ono" vzdychne. Snažím se ještě zrychlit, ale jsem na maximu a tak si pomůžu druhou rukou. Lukovo sténání se začíná stupňovat. Je na něm vidět, že už o moc víc nevydrží. "Jsem blízko" zamrmlá mezi vzdycháním. Setrvávám v pohybech. Každým mým pohybem je jsou zvuky vycházející z jeho hrdla živočišnější. "Už" vyhrkne. V tu chvíli mám celé dlaně od bílé tekutiny. Pomalu ještě hýbu rukama, abych pocit z Lukovo orgasmu umocnila. Když se Lukovi dech vrátí do normálu pustím jeho erekci a podívám se na svoje ruce. "To bylo-" udělá Luke pauzu. "Dokonalý" dokončí. Já se zvednu z postele, abych mohla dojít do koupelny. Tam bez toho, abych na cokoliv sáhla odmotám kousek toaletního papíru a utřu si s ním ruce. Špinavý papír vyhodím do záchoda a spláchnu. Pak ještě přejdu k umyvadlu a ruce si fakt důkladně umyji. Když jsem si jistá jejich čistotou,utřu je do ručníku a vrátím se do pokoje. Luke tam už stojí, plně oblečený. Přejdu k němu blíž. Usměje se a vlepí mi pusu na čelo. Zavřu u toho oči. "Pojďme zavřít ty barvy" barvy. My jsme vlastně taky barvy. 'Byl jsi červená a měl jsi mě rád, protože já jsem byla modrá, dotkl ses mě a najednou jsem byla šeříkové nebe, a pak ses rozhodl, že fialová prostě nebyla pro tebe'......