Smell of Vanilla- L.H /CZ

Beg for it/ part 26

Znovu se podívám do svojí skříně. Oblečení by tu bylo dost, ale nic dostatečně nevyhovuje mým potřebám. Nechci vypadat jak úplná štětka, chci jen Hemmingse trošičku poškádlit a mám na to dokonalou příležitost. Očima přejíždím po všem svém oblečení. Až na třetí pokus mi pohled padne na sukni, která je zastrčená v rohu. Dlouho jsem ji neměla na sobě a možná je čas, aby se podívala na světlo světa. Jsem tak moc zlá a ten pocit miluju. Když jsem si jistá, že outfit vyhovuje mému vkusu, odlepím oči od zrcadla, ve kterém na sebe koukám. Seberu batoh a do ruky si vezmu sešit matematiky se všemi vzorečky. Dům je prázdný a tak, když sejdu schody, mám dost času na to si udělat čaj a v klidu se nasnídat. Zatímco usrkávám z hrnečku, kde plave pytlík Earl Grey se snažím si dokonale promyslet celý můj plán.

Černé volánky sukně s vysokým pasem se mi houpou okolo stehen, když procházím chodbou. Pohledy všech zástupců opačného pohlaví už na mě nedopadají jen letmo. Hemmings bude dokonale zuřit. Knížky si přitisknu blíže k tělu. Jak už jsem říkala nemusím být středem pozornosti a i jejich pohledy za mým tělem mi s každou přibývající minutou začnou být sakra nepříjemné. Tohle bude ale to, co dostane Hemmingse do kolen. Prostě chci z nějakého důvodu vyhrát. Chci sama sobě dokázat, že on mě rozhodně v hrsti nemá a, že všechnu moc mám nad ním já.

"Co si myslíš, že hraješ za hru?" ozve se mi hlas u ucha. Zářivě se usměju. Luke jde nanápadně vedle mě a snaží se mluvit mi do ucha. Připojí se ke mně a snaží se na mě sáhnout. Já jeho ruku setřesu.

"Já nic nehraju" lež.

"Aha. Že jsem tě nikdy v sukni neviděl" rozhlížíme se všude kolem sebe, aby nikomu nepřišlo nic povědomé.

"Rozhodla jsem se, že se mi nechce brát kraťasy" pokrčím rameny a zastavím se u svojí skříňky, kam odložím chemii a seberu matematiku. Musím se natáhnout pro knížky do nejvyšší poličky a tak se sukně trošku vytáhne nahoru. Luke je opřený o Calumovu skříňku vedle mě.

"Všichni na tebe koukají" nahne se ke mně. Je tu skoro prázdno, ale Lukovi to asi bohatě stačí. Snaží se maskovat to, jak moc ho to vytáčí. Ignoruju jeho poznámku a zabouchnu skříňku. Luke je opožděný a tak jdu kus před ním. Na chodbách je málo lidí, protože je přestávka před třetí hodinou a ta jsou nižší ročníky v jiném pavilonu. Dávám si záležet na tom, abych důkladně houpala bokama. Cítím, jak se sukně pohybuje ze strany na stranu a taky jsem si jistá, že Luke za mnou běží jako ocásek. Dává mi to, co celou dobu chci.

"Ello přestaň" zavrčí, když mě doběhne.

"Já ale nevím s čím" pokrčím rameny. Jsme kousek od třídy matematiky.

"Moc dobře víš" zamručí.

"Tak mi ukaž, s čím" na obličeji se mi objeví vyzývavý pohled. Nakloní se nade mě. Chytne mě za bok a přitlačí blíž ke zdi na chodbě. Jeho růžové rty s černým kroužkem se blíží. Jeho dech se mi rozprostírá po tváři. Plné rty jsou tak blízko, že se skoro dotýkají. Moje ruce jsou obmotané kolem knih a přitisknuté k hrudníku. Tlak jeho těla mi je tlačí blíž. Chci ho. Bože prosím.

"Zapomeň Ello. Já to neprohraju" zašeptá. Naše rty se o sebe skoro třou. Utrápeně zaúpím. On se nad mým štěněcím pohledem zasměje.

"Mě nevyvedeš z míry takhle" odchází. Nechává mě stát u zdi, naprosto frustrovanou. Pár lidí proběhne na hodinu. Jsem za rohem od třídy matematiky. Do mozku se mi pošle impuls nečekaného odhodlání a já se vydám do samotného pekla. Při pochodu se snažím vymyslet jiný plán. Tenhle mi totiž nevychází. Lucas se nenechává rozhodit mým oblečením. Na lavici položím učebnice a sama se posadím. Luke sedí ve svojí lavici a kouká na mě pohledem, který jsem u něj neviděla. Je to mix mezi namyšleným, znaleckým, vysmívajícím se a zamyšleným pohledem. Modré oči těkají po mojí odhalené pokožce. Nohy má natažené a překřížené pod lavicí. Přetáhla bych ho tady, na lavici. Chtěla jsem rozhodit jeho, místo rozhozeného testosteronu jsem ale propustila hráz estrogenu. Moje hormony jsou jak časovaná bomba. Zvonek mě přinutí otočit hlavu vpřed. Nechci se znovu dostat do potíží, a tak poslouchám novou látku v matematice. Zjišťuji, že Kinley byl zákeřný a vyzkoušel mě z látky, kterou bereme až dneska. Také další poznatek je, že Luke mi to vysvětlil líp. Kinley mluví v zasranejch šifrách. Takže místo toho, abych poslouchala to, co umím, přemýšlím o tom, jak nasrat Luka. Tohle už nezvládám. Nikdo ještě oficiálně neřekl, že spolu něco máme, ani jeden z nás to nepřiznal, ale kurva se potřebujeme. Otočím se a očima přelétnu po třídě. Luke sleduje tabuli. Dělá, jako by to už dávno neuměl a konec propisky drží mezi rty. Musím si na něm něco najít. Přece musí mít hodně slabý místo. Hlavu vrátím do původní polohy. Na tabuli dopisuje Kinley zadání příkladu. Já ho opíši a snažím se ho vyřešit. Můj mozek je sice napůl jinde, ale po chvíli přicházím k nějakému výsledku.

"Máte někdo vyřešeno?" zeptá se Kinley jako na zavolanou. Třídou se ozve šum ve smyslu. "Dejte nám chvilku". Do vzduchu se zatím zvednou jen dvě ruce. Moje a Lukova. Kinley se na mě podívá opovrženým pohledem. Jak si myslí, že je nejlepší na světě.

"Možná to dneska bude C" pokusí se o vtip. Jediný, kdo se tomu alespoň uchechtne je ale on sám. U mě to vzdává a jde se rovnou podívat k Lukovi.

"Dobře" řekne rádoby překvapeným pohledem. Čekal to, vždyť Hemmings by mohl učit matiku místo něho. Ke mně ani nejde. Vrátí se zpět ke katedře. Sebere fixu a na tabuli napíše výsledek. Jakmile ho dopíše spokojeně se usměju.

"Takže jediný Luke" povzdechne si. Ve třídě zavládne ticho. Matematičtí šílenci drží minutu ticha za jejich matematické věty, zákony a vzorce, které v tomhle příkladu prostě nezvládli.

"A já" prolomím to ticho.

"Vážně?" ujistí se Kinley. Nevěří vlastním uším.

"Pojďte se podívat" vyzvu ho a sešit odstrčím dál od sebe v náznaku toho, že je mu celý k dispozici. Projde uličkou mezi lavicemi a sebere můj sešit. Chvíli do něj kouká. To má za tu nedůvěru. Přímo tobě do ksichtu, Kinley.

"Vážně" přitaká.

"Zlepšuješ si reputaci Jewett" řekne uznale. Pak se vrátí zpátky na svoje místo. Možná nevyhrávám válku s Hemmingsem, ale vyhrávám válku s matematikou. Zbytek hodiny je stejně nezáživný jako každá hodina, ale něco mi dá. Dokonalý plán, který je až extrémně zlý, podlý, zákeřný, bolestný ale i přes to kurva dokonalý. Neměla bych to dělat. Nejsem taková. Ale....

..

"Ahoj Ashtone" opřu se o skříňku vedle mého úhlavního nepřítele, ktreý hází horlivě věci z tašky. Podívá se z věcí na mě a usměje se.

"Ahoj kočko" nad jeho oslovením se mi probudí dávící reflex.

"Já jen.... Komu to máš v plánu dneska říct" místo opírání zády se teď o skříňku opírám ramenem.

"Vážně si myslíš, že ti to řeknu?" zasměje se roztomilým smíchem. Moment, vážně jsem právě řekla, že jeho smích je roztomilý?

"Jo" utvrdím ho v tom. Kousek od nás se u svojí skříňky zastaví Luke. Zdržuje se ale nečekaně dlouho. Nenápadně špehuje a můj plán začíná vycházet tak, jak má.

"Proč tohle děláš Ashtone?" jsem naštvaná. Zase se ho ptám na tu samou otázku.

"Někdo hraje fotbal, někdo šprtá matiku, někdo sbírá známky. No a já dělám tohle" pokrčí rameny. I tak se ale držím plánu. Musí mi dát to, co chci a nemám k onomu vítězství daleko.

"Co chceš za mlčení" protočím očima. Tak moc se snažím hrát otrávenou a utrápenou. Zkontroluji, zda Luke neopustil kontrolní stanoviště. Pořád stojí u skříňky a dělá, že neslyší náš rozhovor. To je ale to jediné, proč tu zůstal.

"Co když prostě nechci mlčet" nakloní se ke mně blíž a rukou se na mě pokusí sáhnout. Položí svojí velkou dlaň na můj bok.

"Co kdybys prostě měl" odhodlaně se na něj podívám. Notak, Irwine, skoč mi na to! Zatváří se zamyšleně. Aha. Já myslela, že bez mozku se myslet nedá.

"Víš, co jsem chtěl minule?" očka se mu rozzáří. Když to bude znamenat jeho mlčení a Lucasovu porážku, proč ne? Jen přikývnu.

"Chci to samé, ale mám víc požadavků" zabouchne skříňku, která byla po celý čas našeho rozhovoru otevřená dokořán.

"Mluv" jsem naoko podrážděná.

"Sukně, nebo šaty a půjdeš tam se mnou. Jako se mnou budeš celý večer" zapichuje si u toho prst do hrudi, aby zdůraznil, že je to opravdu on.

"V pátek. U nás" zmáčkne můj bok, který celou tu dobu drží. Přikývnu. Projdu okolo něj a drknu do něj ramenem.

"A počkej" zastaví mě v odchodu.

"Toho suchara Hemmingse vezmi s sebou" řekne, když jsem zády k němu a já se zatvářím radostně. Dík za pomoc Ashtone. Přesně tohle jsem potřebovala. Plán vyšel, vychází a vyjde. A Irwin v něm hraje hlavní roli.

............................................