1. část

2.5K 38 6
                                    

Úvod

Jsem Adél, je mi čerstvých 17 let a jsem závislá na drogách. Jakýkoliv. Jak který se píchají tak i který se šnupou nebo hulí. Beru všechno. Jsem v partě feťáků. Je nás dohromady 5. Já, Jane, Maggie, Lukas a Jacob. Všichni spolu jako parta žijeme přibližně přes 2 roky.
Drogy si kupujeme dohromady, kdo najde, nebo si dokonce vydělá nějaký prachy, kupuje jakoby...pro všechny. Každý si může vzít kolik chce, ale nějak přiměřeně. Já jako neplnoletá, občas chodím na nějakou brigádu, ale moc mi to vždy nevydrží.

Jane...Jane je moje asi nejlepší kamarádka. Rozumím si s ní nejvíc a nejvíc se s ní kamarádím. Je jako moje ségra. Je jí 19. Myslím, že jsme se potkali v parku, když jsem jí prosila o nějaký peníze.

Vlastně...naše parta vznikla jakoby ...jak se říká....random. Nechápu že nás 5 ještě žije, musíme mít sakra velký štěstí.

A co třeba moje rodina?

Začalo to tak, že začali oba dva strašně pít. Jak máma tak i táta. Pak se začali hádat až to někdy skončilo i fackou nebo dokonce pěstí. Táta jednou odjel a už se nevrátil. Nějak se mi nestýská, byl to špatnej člověk. Pff já mám co říkat. A moje máma? Upila se k smrti. Několikrát jsem ji nabízela v mých 13ti letech že to vyřešíme a že se o ní postarám. Poslala mě do prdele. Poslední co jsem od ní slyšela než odešla do hospody bylo "stejně ten život prohraješ".

I když moji rodiče už nežijí, stejně je nesnáším.

Do školy taky nechodím jak dlouho, už od 14ti. Vysrala jsem se na to, říkala jsem si, k čemu ten život je? Když nemám rodiče. Ani nevíte jak toho teď lituju. Lituju toho že jsem byla tam hloupá a začala fetovat. V budoucnosti...kdybych se takhle nezničila...bych mohla být třeba právnička, policajtka nebo doktorka, ale já to takhle posrala.

Několikrát jsem se strašně snažila přestat, ale je to tak těžký! Nevydržím bez toho ani jeden zasranej den! Vždycky začnu být nervózní, začnu mít úzkosti a začnu se cítit jako kdybych měla 41 horečku. Je to v podstatně jako u cigarety... akorát ta s váma nedělá až tak hodně.

Pamatuju si jak mi bylo asi 10 a říkala jsem, že nikdy nebudu pít, kouřit ani nic jiného, že nechci dopadnout jak ty bezdomovci který jsme potkávali třeba se třídou. A jak jsem dopadla? Jednoduchá odpověď.

Teď ale k přítomnosti..

Zrovna teď jsem na mojí další brigádě, snažím se. Jsem v Lidlu u kasy. Nikdy předtím jsem u kasy nebyla. A je tu menší problém... neumím skoro počítat.
Na všechno, co mi paní vysvětluje kde co je a co mám v jaký situaci zmáčknout, kývnu. Popravdě tomu moc nerozumím, ale snad to nějak zvládnu a kdyžtak použiju kalkulačku.

Teď je zrovna 6:42 a v 7:00 se otvírá. I když je to jenom debilní Lidl, tak mám stresy. Dneska ráno jsem měla jednu dávku a nevím jestli mi to bude stačit když končím v 17:00. Budu muset.
Tak a je to tu, jdu si sednout za kasu, mám na sobě merch triko Lidlu na kterým je ještě jméno "Adél" a už jen čekám na lidi.

A je tu první člověk. Naštěstí nemá velkej nákup. Má jen pár rohlíku, nějakou pomazánku a pak rajčat.
Pípnu rajčata a pošlu je dál. Vezmu si do ruky pytlík rohlíku a začnu na něj koukat. ,,6" řekne muž který si tohle všechno kupuje.
,, Prosím?" Řeknu, protože nevím na co to říká. ,,Těch rohlíku...je jich 6.." Hned pochopím. ,,A tak...jo.. děkuji" Usměju se a do toho "tabletu" naťukám 6 a zmáčknu na obyčejný rohlíky.
Pípnu jako poslední pomazánku a pošlu mu to. ,,Bude to 59 korun"
Ten muž si začne vyndavat drobný a podá mi je. Uff dal naštěstí jen 60. Vrátila jsem mu korunu, dala mu účtenku a mohla se s ním konečně rozloučit.

I když to byl takovejhle malinkej nákup, myslela jsem si že odpadnu. To byl trapasss. Jestli se to bude takhle opakovat celý den, tak umřu.

16:31

Musím říct...nakonec jsem to zvládla na jedničku, až na to, že opravdu musím používat kalkulačku. Ale aspoň se už nestydím a umím to už namačkávat do toho "tabletu".
Jdu se převléct. Převleču se do mých špinavých tepláků a odrbaného trička. Rozloučím se s koleginěmi...s kterými jsem se mimochodem docela skamarádila...a jdu domů. No...domu... spíš za mojí skvadrou na půdu...

Tak co na to říkáte? Vymýšlela jsem to fakt tak 15 minut, takže nic moc :(. Ale snad se vám to bude líbit! Slibuju že tenhle už mazat nebudu! Můžete napsat názor na tenhle začátek... zatím papaaaa                 Adele<3

Game overKde žijí příběhy. Začni objevovat