Jane mi všechno pečlivě a podrobně vysvětlila. Byla jsem z toho příběhu, který se tu odehrál ani ne za 3 měsíce, zděšená a smutná. Celou tu dobu jsem si myslela že jsou buď pořád na hotelu, nebo si našli nějaký barák. Myslela jsem špatně. ,, Jane.. strašně moc ráda jsem tě viděla a jsem ráda že jsi mi to všechno řekla a vysvětlila, ale já budu muset jít, slíbila jsem Paytonovi, že budu do hodiny doma" řeknu jí. ,,Taky jsem tě moc ráda viděla Adél, jsem moc ráda, že se ti všechno tak krásně vydařilo, někdy se zas zastav. Jsem tu pořád" řekla a já začala nad něčím přemýšlet... Když už jsem odcházela, Jane na mě něco zakřičela..,, Že ty s ním randíš?!" ,, Myslíš s Paytonem? Ne! Má přítelkyni" Jestli se to tak dá říct.. Nasedla jsem do auta a jela směrem domů. Ani nevíte jak strašnou mi to dělá radost, když můžu říct slovo "domů". Nikdy předtím jsem žádnej domov neměla.. kromě když jsem bydlela s rodičema samozřejmě... Když jsem přijížděla domů..viděla jsem nějaké dvě osoby, které stály před domem. Když jsem zaparkovala, rozpoznala jsem, kdo to je. Byl to Vinnie s nějakou dívkou.
,, Dobře, dobře tak tady" řekla se smíchem a podala mu jeho mobil. ,,Zavolej" to byly její poslední slova. Poté nasedla do svého auta a odjela. ,,Ahoj..kdopak to byl?" Zeptala jsem se vyzvídavě a i trošku žárlivě. ,,To..byla pošťačka" ,,Tak to jo" řeknu docela dost uraženě a jdu do baráku. Pozdravím se s Paytonem, který mě pochválí za to, že jsem svůj slib dodržela a já mu vrátila klíčky. Poté jsem šla do svého pokoje, kde jsem několik hodin byla buď na macbooku nebo mobilu.
Shlédla jsem minimálně 4 filmy a docela už usínám. Vypla jsem notebook, zavrtala se pod teplou peřinu a byla připravená na spánek...dokud někdo nezaklepal. ,, Můžu dál?" Podle hlasu jsem rozeznala Vinnieho. ,, Pojď" Řeknu a on dveře otevře. ,,Spíš?" ,, Už jsem se na spánek připravovala" ,,Promiň, jen si chci promluvit" ,,O čem?" Přišel ke mě s sedl si na moji postel. ,,Hele..ja vím že jsem si začal, ale...bylo by lepší, kdyby jsme to, co se ráno stalo, nechali plavat a dělali, že se to nestalo... souhlasíš?" Řekl a já byla opravdu zklamaná. ,,Jo.. dobře" odpovím a on rychle z pokoje zmizí. Tak tohle mě docela dost ranilo. Je to kvůli té pošťačce? Jestli ano, příště až jsem zajde, roztrhám ji všechny dopisy a obálky. Tohle jsem předtím s nikým nezažila a ja to opravdu za hlavu házet nechci. Bylo mi dost do breku, ale nerozbrečela jsem se. Místo breku, jsem usla.
-------------
Omlouvám se, je to krátké, ale napsala jsem, že dneska vydám, tak aspoň kratší část. Adele<3
