...Slyšela jsem Paytona jak zakřičel kousek od mých dveří. Vzala jsem si mobil a vyšla z pokoje. Seběhla jsem dolů a tam na mě čekal Payton v celý svý kráse. ,, Sluší ti to" řekl mi s úsměvem. ,, Děkuju" poděkovala jsem mu. Když jsem se podívala na Vinnieho, který seděl na gauči, jeho obličej nebyl vůbec šťastný. Sice koukal na televizi, ale bylo mi jasné, že to slyšel. Že by žárlil? Já už se v něm nevyznám.
S Paytonem jsme nastoupili do jeho auta. Tentokrát do stříbrné Toyoty..a jeli jsme maximálně půl hodiny. I když bylo po páté hodině, už z dálky jsem viděla že na té pouti to fakt žije. Payton zaparkoval na volné místo mezi milióny auty a vystoupil. Hned jak ale vystoupil, auto zamkl, takže jsem nemohla vylést. Co to doprdele dělá?...oběhl auto, zas odemkl a dveře mi otevřel on. Ježíši to je tak strašně hezký když se kluci umí k holkám chovat. Spadl mi kámen ze srdce. Už jsem myslela, že mě tu nechá a odejde. Podal mi ruku, kterou jsem SAMOZŘEJMĚ přijmula a vylezla jsem z auta. Když už jsem ale vylezla, Payton moji ruku pořád nepustil. ,,Paytone?" ,,Hm?" Nic jsem neřekla, jen jsem zvedla naše ruce. Pochopil. ,,Tobě to vadí?" ,,Nevadí ale-" ,,Tak vidíš" Tak skončila naše konverzace na parkovišti.
Jsme mezi davem lidí a skoro se ani neslyšíme. ,,Jdeme támhle!" Zakřičel na mě Payton a ukázal prstem na obrovskou horskou dráhu. Jen když jsem viděla a slyšela ostatní, jak v tom vozíčku řvou, bylo mi na blití. Jen jsem zakroutil a hlavu že "ne". ,,Ale anooo! Jdem!" Řekl znovu Payton, chytl mě za ruku a táhl mě tam. Nemohla jsem bohužel nic dělat, protože má pochopitelné větší sílu.
///////////////
Uběhlo určitě přes 4 hodiny a my pořád nemáme dost. Právě teď sedíme u stánku s cukrovou vatou. Já mám obyčejnou růžovou a Pay nějakou modrou. Oba si spokojeně papkáme, dokud...se Payton nezarazí a jeho obličej nevypadal vůbec nadšeně. ,,Děje se něco Paytone?" Zeptám se, ale on mi neodpovídá. Tudíž jsem se podívala tím směrem, kterým on. Zahlédla jsem Katelyn. Byla tam s nějakým klukem. Byli v řadě na ruské kolo. Oba se tam smáli a ten kluk, měl ruce na jejím pase. Když jsem se koukla znova na Paytona, viděla jsem jak se mu oči zaplňují slzami. Bylo mi ho tak strašně líto. Nevěděla jsem co na to říct. Jen jsem tam seděla a moje oči jezdili pořád z té rady na Paytona.. a pořád dokola. Když už mu upadla jedna slza, zvedla jsem se a šla ho obejmout. Jelikož jsme seděli na takových "barových" židlích...ale nebyli jsme u baru...tak jsem Paytona obejmula kolem krku. Hned začal brečet chudáček. Objetí mi oplatil. Jen jsem tam s ním houpala a hladila ho ve vlasech. Něco mě napadlo. Pustila jsem Paytona, setřela mu slzy a šla směrem ke Kate a k tomu klukovi.
,,Jé ahoj Kate" řeknu když k nim dojdu. Ona toho kluka okamžitě pustí a podívá se na mě. ,,Ahoj Adél, copak tady děláš?" Řekne koktavě a docela dost se stresem. ,,Hele jen jsem sem nachvilku zašla a pak jsem tě tu zahlédla, kdopak je tohle?" Ukážu na kluka, který stojí vedle ní a situaci moc nechápe. ,,Tohle je Marc, můj bratranec" řekne a už jenom v očích, vidím tu lež. ,, Jo takhle, tak se mějte" řeknu, ani nečekám na odpověď a odejdu. To je svině. Vrátila jsem se k Paytonovi, čapla jsem ho za ruku a táhla ho někam dál. ,,Co si jí říkala?" Zeptá se a popotáhne nudly. Vyndám kapesník a dám mu ho. ,, Spíš by ses měl ptát, co ona řekla mně" řeknu docela dost nasraně.
Jen se na mě smutně podíval a udělal gesto ať mu to povím. ,,Prej bratranec" řeknu a utřu mu další slzu, která mu ukápla z levého očka. Jen sklopil hlavu. ,, Pojď pojedeme" řeknu, pohladím mu tvar, vezmu ho kolem ramen a jdu s ním směrem k parkovišti.
,, Proč tě to tak moc rozplakalo? Říkal jsi, že ani nevíš, jestli je to vztah" řeknu mu, když už sedíme v autě. ,,To jsem sice říkal, ale taky jsem říkal, že jí mám rád. Mám jí moc rád Adél. Opravdu moc" řekl zas sklesle. Neměla jsem co odpovědět.
--------------
Další část :)))). Jsem ráda že se vám to líbí. Adele<3
