Jezdecká akademie Galgi 2

První

Byl jsem doma a nechápal jsem co se stalo. To vše byl jen sen. Nikdy jsem na Galgi nechodil? Taehyunga si vymyslela má mysl.

Nemohl jsem tomu uvěřit. Seděl jsem ve svém pokoji a díval se na bordel, který jsem tu jen před pár dny, možná včera, udělal.

"To prostě nemůže být pravda." Frustrovaně jsem bouchl pěstí do skříně naproti oknu. "Au," hned jsem svého činu zalitoval a zaskučel bolestí. Na kloubech jsem měl krvavé otisky a skříň byla trochu proražená.

"Co ti ta skříň provedla, že do ní bušíš Kooku." Na druhé straně pokoje se otevřelo okno a vykoukla z něj růžová hlava. "To by jsi nepochopil Jimine," chlapec vlezl opatrně dovnitř oknem. První jeho nohy spočinuli na psacím stole, kde byl dost velký bordel, tak nedopatřením shodil na zem pár lahví od alkoholu a poté ještě jednu úmyslně.

"Já jsem dost chápavý Kooku, teď mi křivdíš. Nech mě hádat." Jimin se zamyslel a posadil se na stůl. "Jde o otce?" Tohle bylo jedno z hodně témat, které jsme společně probírali. Obvykle měl pravdu, ale dnes za to výjimečně můj otec nemohl.

"Ne." Odpověděl jsem mu jednoduše. "Ne?" Zopakoval po mě a podivil se. "Tak to potom vážně nevím." Jimin ještě chvíli přemýšlel. "Jde o sex, vím, že jsme spolu dlouho nic neměli, takže jestli na to chceš skočit, tak můžeme." Jiminovi se zaleskli oči nadšením. Doufal, že toto bude správná odpověď, ale budu muset toho chudáka zklamat.

"Ne Jimine, spát s tebou opravdu nebudu. nejsem perverzní prase jako ty!" Mé nervy byli na pokraji, v hlavě se mi pořád motala Galgi, Yoongi, Jin, Namjoon, Hoseok, Felix a samozřejmě Taehyung.

"Všemocný Agust D snad jsem nic neřekl." Jimin si povzdechl a upravil si svůj černý svetr, který na můj vkus měl až moc velký výstřih. "No jo jen, prostě..." Nechápu, jak mu to mám vysvětlit, ten sen byl tak, živý. Docela mě to děsí.

"Jimine neber jméno boží nadarmo. Jungkooku jsi to vlastně ty, vůbec tě nepoznávám." Natáhl se pro jednu z krabiček a vzal z ní jednu ze čtyř cigaret co v ní zůstaly.  "Vrať to zpět." Hodil jsem na něj nenávistný pohled a on pomalu cigaretu zasunul do krabičky.

"Stejně jsi tam měl ještě tři a jak tě znám po pokoji budou ještě určitě dvě další, tak nechápu proč tak sockuješ  Kooku." Jimin si založil ruce na hrudi a nafouknul tvářičky, tak jak to umí jen on a začal si hrát na uraženého.

"Zvedl jsem se z postele a popadl krabičku do které ještě před chvíli Jimin vracel cigaretu. "Tohle k životu nepotřebujeme." Pomalu jsem jí vzala zamířil na druhou stranu pokoje, kde byl kancelářský koš a krabičku jsem tam hodil.

"Jungkooku teď opravdu kdo jsi?" Jimin vůbec nechápal co se děje a začalo ho to možná i trochu znepokojovat.

"To bych také rád věděl." Jsem zmatený. Nemohl to být jen sen. "Hele jestli si o tom chceš promluvit tak mluv."
"Slib, že se mi nevysměješ." Nastavil jsem malíček, protože už od mala jsme vše slibovali na malíček. "Vážně, znovu tohle, dobrá no, ale ty se také nebudeš smát." Jimin ke mě natáhl svůj miniaturní malíček a zatřásli jsme si.

"Tak a teď to vyklop." Jimin si sedl na zem a zády se opřel o skříň, protože to bylo poslední přijatelné místo na sezení, kde nebyl nepořádek.

"Vše to začalo, poté co jsme byli tam." Tam, je prostě místo. Není dobré kdekoliv říkat, kde je to drogové doupě, ještě by nás mohl někdo slyšet a tak tomu říkáme Tam. "Jasné," Jimin přikývl a čekal co ze mě dále vyleze.

"Jde o to, že jsem měl vizi, sen, halušky já nevím. Je to strašně živé a já nevím co s tím. Nevím jak se vrátit do starých kolejí." Jimin se zamyslel, nejspíše z toho moc nepochopil.

"O čem to bylo?" Dobrá otázka. Další hodinu jsem Jiminovi vysvětloval co se stalo, když jsem byl mimo. Myslím, že mi nevěří, ale co já bych si to sám nevěřil taky.

Čekali by jste pokračování, já taky ne.