Jezdecká akademie Galgi 2

Šestnáctý

Měl jsem teď nějakou dobu čas, další hodinu mám až po obědě, který je za dobrý dvě hodiny. Začátek roku tady na Galgi je dost pohodoví, protože se ještě nepanikaří kvůli soutěžím, které se konají až od dalšího měsíce. 

Vyšel jsem tedy ven a nechal Hoseoka ještě rozdýchávat novou informaci. Slunce venku nádherně hřálo, tak jsem přes sebe ani neházel mikinu a vyšel jen v kalhotek a černém tričku. Svůj mobil jsem si schoval do kapsy v úmyslu se ho nějakým způsobem zbavit.

Po školním dvoře se pohybovalo celkem dost studentů, nebylo se čemu divit. Dnes hlásili jeden z posledních hezkých dnů a příští dva týdny by mělo skoro jenom pršet. 

Nejspíše se projdu k nějaké skále a po částech ho shodím dolů, tak by ho asi nikdo nenašel. Z mého dumání, jak se nejlépe zbavit malého zařízení mě vytrhl dotyk na mém rameni. 

"Aaa," vykřikl jsem neboť jsem to vůbec nečekal. Očekával jsem, že to bude Felix nebo Hoseok ti dva jsou celkem velký šprýmaři, ale opak byl pravdou. "Máš nečisté svědomí." Pronesl bělovlasí profesor spíše pro sebe. 

"Jungkooku pojď prosím za mnou, potřebuji s tebou mluvit." Polknul jsem velký knedlík v krku, protože Yoongi nevypadal, že by se chtěl bavit o počasí a ani o ničem podobném.

 "Jistě pane Mine," zdvořile jsem se poklonil a následoval ho do budovy. "Pojď a posaď se zde." Došli jsme do bytu Yoongiho a nechal mě posadit se k jeho jídelnímu stolu. 

"Shrneme si to takhle, já s tebou tuhle hru hrát nebudu. Mám pár známých v odborech a tak jsem si tě chtěl trochu prověřit Park Jungkooku." To poslední řekl dost ironicky. "Nebuď tak překvapený," uchechtl se. "Myslel jsi si, že se na to nepřijde?" Yoongi se zasmál.

"Žádný Park Jungkook neexistuje." nepronesl to jako otázku, byl to fakt, kterého jsme si byli oba dva vědomi. Co se dá dělat, přišel na to. Z tohoto už není možné se vykecat a obzvláště ne Yoongimu. 

"Tvůj skleslý pohled mi říká, že mám pravdu." Yoongi si vyloženě užíval toho, že mě má v úzkých. "Takže mám takové domnění, že tě poslal Han z Busanské jezdecké akademie, když Yuki neuspěl. Vy jste vážně nepoučitelní, hned teď se sbalíš a vypadneš."

Yoongi se rychle zvedl ze židle a čekal než se rozhodnu opustit místnost. Naše konverzace skončila dříve než začala. "Tak to není..." Pípl jsem. Nechápu,  jak se dostal k této variantě. Musím se z toho nějak dostat, ale pochybuji, že se mi to zapíráním skutečnosti povede. 

"Není?" Yoongi se na mě překvapeně podíval. Položil ruce na stůl a nasadil vražedný pohled, kterým mě pečlivě skenoval. 

"Tak mluv, dej mi důvod se mýlit. Přijdeš si sem bez jakýchkoliv zkušeností a zajedeš nejlepší čas a k tomu naprosto bez chyby." Yoongi začal zvyšovat hlas. Snažil se ze mě dostat informace, které jsem mu nechtěl dát.

"K tomu všemu jsi  to zajel s nejvíc svéhlavým koněm ve stájích. Killer si jen tak od nějakého cizáka nenechá svést." 

"Nejsem cizí," znovu jsem pípl skoro neslyšně, ale Yoongi mě slyšel a ztichl. "Nejsi cizí? To mě budeš muset vysvětlit chlapče?" 

"Nemyslím, že by to byl dobrý nápad Yoongi." Dal jsem důraz na jeho jméno. Už kašlu na oslovování pane Mine. 

"Mluv nebo zavolám policii."

Yoongi mu nic nedaruje. Tak už tu mám 4 spolubydlící ze šesti. Sedm holek na bytu, už teď se tu mačkáme. Konečně už mám vše zařízené a můžu se plně věnovat studiu a psaní story. Co vy děláte?