Jezdecká akademie Galgi 2

Čtyřiadvacátý

Co myslíte, samozřejmě že mi nevěřil. Trvalo mi skoro tři hodiny ho přesvědčit. Nakonec jsem ho však zlomil. Zdá se teď, že mi opravdu věří.

Další ráno a další den, kdy mě může otec najít. Další noc jsem strávil na ošetřovně. Hobi se za mnou dokonce včera přišel podívat, že jsem mu na pokoji už chyběl. Pořád se snažil zjistit co se mi vlastně stalo a kdybych mu nedej "Namjoon" řekl, že to byl Sehun, tak jako horká hlava na něj vletí.

Jin mě na odpoledne už pustil na pokoj, ale zakázal mi jít zítra na výuku. Kdyby se mi náhodou na koni zamotala hlava a spadl bych.

"Hobi jsem tu." Otevřel jsem dveře do našeho drobného bydlení. "Už jsem si myslel, že si tě tam nechá navždy." Uchechtl se Hobi a skočil mě do objetí. "S kým bych potom šel na Agusta D, no nejspíš s Felixem, ale to by se určitě dohmat Hyunjin, takže nic."

"Kdy je vlastně ten koncert?" Úplně jsem na to zapomněl. "Pozítří v pátek." Zakřenil se a bylo na něm vidět, že se nemůže dočkat.

"Co máš vlastně v plánu na odpoledne? Když ještě nemůžeš na hodinu. Myslím, že pan Min bude rád, když nedojdeš aspoň bude mít méně práce. Jsem rád, že ho letos máme později, mít pana Mina po ránu je za trest." Oklepal se.

"Vlastně vůbec nevím," ležet v posteli už opravdu nepotřebuji. "Tak si to nevím užij a já mizím na hodinu dokud mám čas." Ještě se mezi dveřmi rozloučil a už byl pryč. Znovu pokoj propadl do naprostého ticha. Tentokrát už jsem ale nebyl na ošetřovně, ale na pokoji.

Vzpomněl jsem si na dárek od Yoongiho. Vytáhl jsem tedy telefon a přidal si pár kontaktů, co jsem znal z paměti a teď schválně co o mě říkají.

Najel jsem na stránky Soulu na náš okres a zjistit, co otec vyvádí. "Jeon Jungkook, černé vlasy, hnědé oči, sedmnáct let, výška zhruba 170-180cm. Chlapec zmizel na začátku září, pokud ho někdo zahlédne ať okamžitě kontaktuje policii. V případě že se nenajde do měsíce bude pátrání rozšířeno na celou Koreji."

No tak to potěš, s tím by mě mohli rychle najít i tady. Vyděl jsem několik plakátu na ulicích soulu s mojí fotkou, pod tímto článkem. Kdyby to byli i v Daegu, tak rychle někomu dojde, že jsem to já. Jungkooku musíš jednat. Dostal jsem nápad a myslím, že Yoongi je ten pravý kdo mi s tím dokáže pomoci, až jim skončí hodina musím za ním zajít.

Ale co teď? Venku bylo opravdu nádherné počasí, na to abych byl tady. Rozhlédl jsem se po pokoji a spatřil skicák, dlouho jsem nic nemaloval. Už vím, jak strávím odpoledne. Ještě jsem hledal tužku a mohl vyrazit.

Slunce hled po opuštění budovy nádherně hřálo, sám ale nepůjdu. Vešel jsem do stájí za Killerem. "Půjdeme se projít." Hned mě následoval a vyšli jsem společně. Jin mi přece jen zakázal jet na koni, to že se půjdeme společně projít o tom nic neříkal.

Tak další kapitola. Co myslíte, že JK napadlo?