Jezdecká akademie Galgi 2

Třiadvacátý

Už nastalo dopoledne a mě čekalo setkání s Jinem. Yoongi odešel asi před půl hodinou a ten telefon nechal na stole. Prý si ho mám zprovoznit až zítra, že dnes bude lepší, když budu ještě odpočívat a vyvaruji se elektronice. Nemám zatěžovat mysl.

Jenže já mysl zatěžuji pořád, protože potřebuji nějak vymyslet, jak řeknu Jinovi, kdo vlastně jsem. Myslím, že zrovna on to vezme dobře, ale moje hlava pořád vymýšlí ty nejvíce retardované situace a jedna z nich je, že se to dozví Taehyung. To se prostě nesmí stát.

"Jungkooku spíš," ve dveřích se opravdu objevil Jin. "Ne nespím." Pousmál jsem se na něj. "Už se cítím mnohem lépe," hlava mě už skoro nebolí. I když nevím, jak na tom bude, když vysadím Jinovi prášky. "To rád slyším."

"Jo mimochodem, přinesl jsme oběd." Položil dvě krabičky s jídlem na stůl a udělal ta prostor. "Pojď se," došel ke mě a pomohl mě se postavit a pro jistotu mě pořád pozoroval, kdybych náhodou chtěl spadnout nebo se mi zatočila hlava.

"Díky Jine, vypadá to dobře." Posadil jsem se ke stolu a vzal si hůlky. "Není za co, konečně se v klidu s někým najím. Ostatní pořád strašně spíchají a nedokážou si pořádně vychutnat výtečný oběd. Neví o co přichází, jen dojdou, rychle to do sebe nahází a odejdou." Protočil nad nimi Jin oči.

"Neumí si to vychutnat," sedl si za svůj stůl a pustil se do jídla. "Dobrou chuť," řekl jsem a taky se pustil se do jídla. Jin z toho byl v sedmém nebi. Myslím, že po jídle bude v ideální náladě mu to říct. Jen k tomu potřebuju sebrat veškerou odvahu.

"Jungkooku tebe očividně něco trápí, toho kuřete jsi se ani nedotknul." Poukázal na kus masa co jsem měl na talíři. "Docela ano Jine." Když už to nakousl, tak proč se toho nechytit. "Mohl bych si o tom s tebou po jídle promluvit..." Cítím se jako malé dítě, které musí říct rodičům, že rozbilo vázu.

"Tak povídej," Jin si utřel ústa, když jsme se už oba úplně dojedli. "No kde začít." Podrbal jsem se nervózně na zátylku. "První asi můžeš to proč Yoongi nechtěl, aby jsi jel do nemocnice." Jin se opřel pohodl do židle a vyčkával.

"Protože žádný Park Jungkook neexistuje." Pronesl jsem a čekal na jakoukoliv reakci, jenom že Jin se ani nepohnul. "Pokračuj." Založil si ruce na hrudi. "Park je příjmení mého kamaráda ze Soulu. Mé jméno je Jeon Jungkook. Jsem synem Min Sulgi a Yoongiho bratranec." Dokončil jsem jednoduchou verzi.

"Proč to ale tajíš?" Jin už neměl na tváři tak neproniknutelný výraz. No jde o to, že jsem utekl z domova a nejspíše mě teď otec hledá po všech čertech a také kvůli tomu, že kdyby na to přišel Taehyung, tak by ho to s největší pravděpodobnosti položilo. Vím jak moc upnul k mé matce. Vždyť ona ho vychovala a nechci mu otvírat staré rány." Vychrlil jsem na něj.

"Jak výš, že to Taeho položí?" Další otázka a já nevěděl jestli mám říct, že mám totální de Javu. "No, tohle mi nejspíše nebudeš věřit, ale tohle se už jednou stalo..."

Tak je tu další, tenhle týden už asi další nebude tento víkend je Comic-con a já zase nestíhám, nebudete tam někdo? Otázka na závěr oblíbený song od rap line? UGH! to je má láska. (na gramatiku se možná někdy podívám)