Jezdecká akademie Galgi 2

Čtvrtý

Cesta do Daegu utekla jako voda, část cesty jsem si povídal s tím chlapcem, zjistil jsem, že také totálně miluje Agusta D. No stalo se to úplně náhodou, chtěl jsem si pustit nějakou písničku, jenže se mi odpojili sluchátka od telefonu a tak začalo hrát People na celé kupé a ten chlapec se toho hned chytl.

Po vystoupení z vlaku jsem se rozhlížel na všechny světové strany, vůbec jsem nevěděl, kde jsem a kudy mám jít. Nějakou dobu jsem bloudil po nádraží a z toho z čista jasna jsem spatřil povědomou tvář.

Ten smích bych poznal kdekoliv. To leštění okem může být jen jeden člověk. Opatrně jsem nakouknul za roh a spatřil jsem ho. Kim Seok Jin v celé své kráse. Hnědé vlasy měl perfektně učesané. Na sobě měl pleťový rolák a hnědé vysoké kalhoty. Vypadal dost elegantně, musím uznat a já jako nějaký vandrák.

Měl jsem dilema jestli ho oslovit. "Jo Namjoone, už mířím zpět na Galgi  do hodinky jsem tam. vše co jsem potřeboval v Busanu jsem vyřešil. Zatím pá." On jede na školu, sebral jsem všechnu odvahu, která ve mě byla a přiblížil se k němu.

"Promiňte pane Kim." Jin se na mě udiveně otočil a celého si mě sjel pohledem. "Známe se?" Zeptal se a znovu si mě prohlédl, jestli mě opravdu nepoznává, ale nevzpomněl si. 

"Vlastně ne, neznáme se. Já jen jestli by jste mi neprokázal malou laskavost." Začal jsem si hrát s rukávem mikiny. Byl jsem strašně nervózní.

"Podle toho o jakou žádost jde, žádné peníze ode mě, ale nečekejte." Založil si ruce na hrudi a čekal co ze mě vypadne. Opravdu vypadám tolik jako pobuda? Měl bych s tím něco dělat. "Ne o peníze mi nejde. Já jen vy jedete na Galgi a já se tu vůbec nevyznám jestli by jste mi..." Větu jsem ani nedokončil.

"Park Jungkook, už nic neříkej pojď. Auto mám zaparkované v garáži." Jin mě chytil kolem ramene a vyšel se mnou z budovy.

Vůbec jsem nevěděl, kudy jdeme a všude byli davy lidí, přes které jsem ani neviděl a hlavně neslyšel. 

Po neúmorných několika minutách jsem se s Jinem dostali do garáže a nasedli do jeho malého auta. "Prosím připoutat." Pronesl a já tak hned učinil. "Vůbec Jungkooku proč chceš na Galgi v Soulu máte dost jezdeckých škol, proč kvůli nějaké jezdit do Daegu?" Zeptal se a já nevěděl, co mám říct.

"Je to osobní, kdysi tu studoval jedna moje blízká osoba, tak proto." Jin se naštěstí dál na to kdo to je nevyptával. "Jo doufám, že jsi dobrý jezdec. Co tak vím dnes naši páni učitelé nemají moc dobrou náladu, tak na tebe budou mít nejspíše vyšší nároky, ale nechci tě nějak vyděsit." Nechce mě vyděsit a přesně to udělá.

Cesta utekla rychle, za nedlouho jsme již stáli před majestátním sídlem, které sloužilo jako škola. "Nádhera co? Když jsem to viděl poprvé, také jsem žasnul." Kdyby poprvé, jen je to tak přesné, jako ten sen nebo co to vlastně bylo. Je to dost děsivé.

"Tak půjdeme dovnitř. Nahlásím, že jsi tu a zatím si můžeš pro koně. Měl by tam být takový vysoký bělovlásek tak se u něj hlas." Ukázal směrem z prosklených dveří ven přes nádvoří na stáje. Já se tedy tam rozešel a hledat na sto procenl Namjoona.

Vešel jsem do obrovských stájí, kde jsem hned bělovláska uviděl. "Promiňte já jsem J.. Park Jungkook." Namjoon ukázal své dolíčky. "Jungkooku jsi tu dříve, první autobus tu má být až za dvacet minut. Doufám, že jsi nešel pěšky ze Soulu."

"Nešel, narazil jsem na Kim Seokjina a on mě svezl." Namjoon chápavě přikývl. "Dobrá nejdříve ti najdeme nějaké jezdecké oblečení a pak se rozhodni, na kterém koni chceš jet. V přihlášce si uváděl, že vlastního nemáš, takže si tu vybereš."

Nasoukal jsem se do jezdeckého a šel s Namjoonem mezi boxy. "Lili je třeba úžasně poslušná klisna." Poukázal na šedáka v jednom boxu. Já ale věděl přesně, kam jdu. Došel jsem až na úplný konec a byl tam. Killer.

Znovu jako posledně byl na boxu se řadou mříží a stál čelem k protější zdi. "Na tomhle raději ne." Namítl hned Namjoon. "Já chci jeho." Řekl jsem rázně a Namjoon nade mnou protočil oči. "Ty asi na tuhle školu moc nechceš. Killer je strašně temperamentní, nejde ho srovnat."

Namjoon ještě dvakrát nade mnou pokroutil oči a odešel, ale nakonec svolil. "Ahoj my dva se známe, i když ty to nejspíše nevíš." Vešel sem za ním do boxu, který hlasitě zavrzal. On se hned otočil s podrážděným fučením. "Klid," natáhl jsem k němu ruku a on si k ní přičichl a nechal se pohladit. "Vidíš, že se známe."

Namjoon mi zatím přinesl vystroj a trochu mi s ní pomohl. "Tak jo Jungkooku je čas."

Tak další část, nevím jak budou vycházet kapitoly. Prioritou je teď dospat V zajetí moci a pak jedu dělat vedoucí na tábor a tam čas mít rozhodně nebudu. Co si zatím myslíte.