Jezdecká akademie Galgi 2

Patnáctý

Pořád se mi hlavou honilo, co Taehyung říkal. Nejspíše musí tušit, že nejsem ten za koho se vydávám. Musím uznat, že takhle se nenaučí jezdit samouk. Měl jsem nějakou tu překážku zchodit, aby se neřeklo. 

Dostal jsem se do vrchního patra, kde sdílím svůj pokoj s Hoseokem. Trochu se bojím s ním mluvit, ale musím se vzchopit. "Ahoj," vešel jsem do pokoje a Hoseok  seděl u stolu a něco si četl.  

"Ahoj," bylo to celkem chladné, Hobiho jsem takhle nikdy neslyšel. Strašně mě to bolelo, vidět jaký je ke mě. "Můžeme si promluvit?" Opravdu mu to chci říct? Jungkooku! No i když Hobi je dost velký magor na to, aby kdyby zavolal do blázince, tak by jsme jeli nejspíše oba dva.

"Proč by ne." Pokynul k židli vedle něho a já jsem se hned usadil vedle něj. Nejspíše jsem si měl  sednout na postel, protože teď byl opravdu blízko, až mě to děsilo vůbec promluvit. 

"Tak mluv," vypadá to, že už nade mnou zlomil hůl. "Vím, že mi nebudeš věřit, ale jsi můj nejlepší kamarád i když o tom nevíš." Snažím se nerozbrečet, tohle jsem nechtěl.

"Jde o to, že jsem měl sen vizi, nevím co to bylo přesně, ale bylo to až moc skutečné a moc přesné. Jde o to, že jsem tu už byl, studoval jsem zde. Jenže vše se nějak vrátilo zpět a já jsem znovu na začátku. Nevím jak to popsat." Složil jsem hlavu do dlaní, vysvětlování mi nikdy moc nešlo. 

"Tak to je dost šílené." Uchcecht si Hoseok, no něco takového jsi si asi těžko vymyslel. "No dobře, když jsem tak dobří přátele něco mi o mě řekni, abych ti uvěřil." Hoseok si založil ruce na hrudi a na tváři mu hrál malí úšklebek. 

"Dobře jmenuješ se Jung Hoseok, Hobi, sluníčko. Máš starší sestru. Pocházíš s Kwandgu. Neuvěřitelně se bojíš hadů. Miluješ sprite a hamburgery." Víc mě toho teď nenapadlo. 

"Máš ve všem pravdu, to ano, ale tyhle věci o mě ví dost lidí. Řekni něco jiného," Hoseok nebyl vyveden z míry. 

"Něco by tu bylo. My dva jsme se spřátelili na jedné události. Nabídl jsi mi abych s tebou šel na Agusta D do Daegu do klubu underground, nevím už kde jsi sehnal lístky, ale šli jsme tam spolu." 

Nic jiného už mě nenapadá, vždy jsem měl plnou hlavu Taehyunga a na ostatní jsem nějak moc pozor nedával. 

"Věřím ti," rozpletl své ruce a objal mě. "Včera mě volal jeden kamarád, že má pro mě dva volňásky. Nikdo o tom neví. Takže tam půjdeš se mnou, moc mě zajímá, jak asi Agust D vypadá."

"To asi nebude dobrý nápad," teď mi došlo, že je to Yoongi. "Proč by ne?" Zarazil se Hoseok. "Agust D je Min Yoongi." Uchechtl jsem se a rozesmál s výrazu, jaký Hoseok vytvořil. 

"To snad ne!" Hoseok to musel ještě dobrých deset minut rozdýchat. Já jsme zatím popadl svůj telefon a podíval jsme se ještě naposledy, kdo mi volal. Samozřejmě neuvěřitelně moc hovorů od otce, tedy spíše od jeho sekretářky, ale byli tu i nějaké od Jimin. 

Ještě jsem najel na správy. "Jungkookie omlouvám se." Odesilatel "Nezvedat," to je od Jimina. No nic musím ten telefon zničit.